Harmonikáři a heligonkáři se do Rokytna u Nového Města na Moravě sjeli z celé republiky. Z Tábora přijelo duo Veselé heligonky. „Jsme tu poprvé, zahrajeme vám mimo jiné i písničku Škoda lásky, ale musíte poslouchat až do konce. Máme trochu jinou verzi,“ radili divákům Bohumil Šmejkal a Jaroslava Basíková z Tábora.

Chlapci z Moravy zase dorazili ze Staroviček u Hustopečí. „Jezdíváme na setkání harmonikářů pravidelně, dříve jsme mívali až padesát vystoupení za rok. Už jsme se těšili,“ říkali unisono Slávek Strouhal a Kája Hájek, alias Chlapci z Moravy.

„Já jsem nevynechal jediný ročník Rokytenské harmoniky. Letos budu hrát na heligonku z roku 1941. Ta je o dva roky mladší než já,“ ukazoval všem unikátní nástroj jeden z vystupujících, Vladimír Zítka z Rozsoch.

Hodně dobrý samouk

Úctyhodných třiatřicet harmonik a heligonek má ve své sbírce další z pravidelných návštěvníků setkání v Rokytně, David Kopáček ze Sezimova Ústí. „Jsem samouk, neznám ani noty,“ přiznal. Hraní na harmoniku mu však šlo skvěle. „Je hodně dobrý,“ vysmekl mu poklonu jeden z posluchačů.

Potlesk sklízeli i další vystupující. Hrály se skladby veselé i smutné. Duo ze Sazomína pobavilo písničkou Boky jako skříň, do varu dostala diváky desetiletá Anežka Strážnická z Náměště nad Oslavou. „Hraji od tří let. Zpívala jsem se Šlapetem v Semaforu a dvakrát jsem už vyhrála soutěž harmonikářů a heligonkářů,“ pochlubila se svou hvězdnou kariérou Anežka Strážnická, která byla i ve svém mladičkém věku pro ostatní vystupující velice silnou konkurencí.

Diváci i účinkující se dokonale bavili. Na přetřes ovšem přišly i věci vážnější. „Já jsem byla před týdnem jako dobrovolnice na jižní Moravě. Měla jsem slzy v očích, když jsem to tam viděla. Proto bych chtěla jednu z písniček z mého vystoupení věnovat lidem odtamtud,“ nechala se slyšet Iveta Bláhová ze Zubří.