Dobrovolní hasiči z Bítovčic nedaleko Luk nad Jihlavou prý skoro vůbec netrénují. V extrémní hasičské soutěži nazvané Ježkovo peklo ale uspěli už po několikáté. Z letošního ročníku, který se odehrál v půlce března ve Velkém Beranově a okolí, si odvezli svůj již třetí zlatý pohár a předtím se dvakrát umístili na druhé pozici.

Letos si pro první místo museli prolézt po čtyřech kanálem, najít nebezpečné látky v jihlavském podzemí, poskytnout první pomoc, vyběhnout stovky schodů, transportovat zraněné na nosítkách, přestěhovat co nejrychleji desítky pneumatik a samozřejmě také předvést zásah při hašení ohně.

Porazit rivaly

„Vždy když jedeme na soutěž, je náš cíl být mezi prvními pěti a porazit hasiče z Vysokých Studnic. To jsou naši rivalové. Když jednou ti studničtí nesoutěžili a my vyhráli první místo, tak to ani nebyla tak velká radost, jako když jsou za námi," pousmál se starosta bítovčického sboru Jiří Čermák. Ten v letošním kole nesoutěžil, proto hasiči při trénincích zaháleli. „Když jsem dříve závodil já, museli kluci běhat pravidelně pěkně s výstrojí. Letos ale nedělali nic," podotkl Čermák. Když ale bítovčické hasiče zpovídáte podrobněji, dozvíte se, že to není tak úplně pravda. „Musíte alespoň měsíc předtím běhat, bez toho by to nešlo. V této soutěži záleží hodně na fyzičce," přiznal jeden z bítovčických hasičů Kamil Musil, který s letošním týmem soutěžil.

Hasiči si také musí zopakovat pravidla první pomoci, protože na jednom ze stanovišť pravidelně zachraňují poraněné. Letos například dostali za úkol podle souřadnic najít v lese za tmy místo havárie auta, vyprostit z něj poraněné, ošetřit je a také oživovali nemluvně. To ale pro ně nebyla ta nejtěžší disciplína. „Nejhorší jsou vždycky schody, které musíte několikrát vyběhnout. Všichni do nich jdou ze začátku s vervou. Slyšíte ten rychlý dupot, a pak jen takové to zpomalující se klapání a funění," vzpomněl Čermák.

Ani po zdolání několika stovek schodů se ale hasiči z Bítovčic nevzdávají. Nejen proto, aby neudělali radost studnickým, ale i proto, že tým musí držet společně. A to i přesto, že se na stanovištích běžně pohádá. Důvod je prostý. V soutěži Ježkovo peklo hasiči nikdy dopředu přesně neví, co je čeká. Od pořadatelů dostanou většinou jen souřadnice, kam mají dojet, a až na místě se dozví, co je vlastně jejich úkolem. Vše probíhá za tmy, takže si hasiči často svítí jen čelovkami na přilbách. A protože se na zásah nelze přesně připravit, rozhoduje tým o řešení situace až na místě, což často doprovází velké emoce.

„Loni nám jeden rozhodčí říkal, že jsme technicky i rychlostně nejlepší, ale že kdyby měl hodnotit komunikaci, musel by nás vyhodit. Někteří si nás za ta sprostá slova už i pamatují," zasmál se Musil. Jakmile se ale šestičlenná posádka týmu sejde v hasičském autě, je všechno zase dobré. „Kdo to pokazí, zaplatí celému mančaftu kořalku, a je to smazáno," dodal Musil. Co se letos bítovčickému týmu na Ježkově pekle nepovedlo, je vázání uzlů. „To je to jediné, co jsme trénovali a úplně jsme pohořeli. Tak se alespoň ukázalo, že příprava nemá smysl," řekl s humorem Musil.

Závodí i příště

Ani fyzické vypětí a spory na stanovištích však bítovčické hasiče neodradí od toho, aby se příště zase zapojili. „Když se v den soutěže probudím, vždycky cítím, jak mě něco píchá v břiše a bolí mě záda a říkám si, kdyby tak někdo z týmu dostal teplotu, abychom tam nemuseli. Většinou to ale neprojde, a tak do toho jdeme znova," postěžoval si v nadsázce Musil a dodal, že se vsadil, že když jeho tým vyhraje letoší ročník, pojede i na příští, takže teď už má jasno.

Ježkovo peklo se letos uskutečnilo již po osmé. Hasiči z Bítovčic se zúčastnili už osmi ročníků. Letos si ve čtrnácti disciplínách zazávodilo čtrnáct týmů. Druhou pozici si vybojovala Cerekvička-Rosice, třetí Velký Beranov, čtvrtou Ostřetín a na páté skončily k radosti Bítovčic Vysoké Studnice.

IVANA HOLZBAUEROVÁ