Cestou se rodina zastavila v Telči, kde si chtěli dopřát svačinu. „Stála jsem před autem, nahnula jsem se do batohu uvnitř a ucítila jsem prudkou bolest, která mě úplně ochromila. Opřela jsem se o auto a nemohla nic dělat, pálila mě hlava. Jen jsem se svezla po boku auta a sedla si do sedačky,“ popisuje Monika Frkalová.

Nechtěla zkazit výlet a přemlouvala přítele, aby pokračovali v cestě. Miroslav Zimola ale otočil auto a zamířil do jihlavské nemocnice. Půjčil si vozík a spěchal na urgentní příjem. Když žena z vozíku spadla, začali se jí hned věnovat lékaři. Verdikt byl jasný – krvácení do mozku vyžaduje rychlou operaci. V Brně.

V Jihlavě v tu chvíli nebyl vrtulník, proto z Brna přiletěl policejní a během pěti minut zase odlétal. Ještě v jihlavské nemocnici mluvila Monika Frkalová s rodinou, to si ale nepamatuje. Neví ani o tom, že z Brna volala domů. Poslední, co si pamatuje, je hovor s doktorem na urgentu.

První prognózy přitom nebyly vůbec pozitivní. „Vyhledal jsem doktora Kopeckého a ten mi říkal, musím vás varovat, že je dvacetiprocentní možnost, že to paní nepřežije, a hodně velká možnost, že bude ochrnutá,“ vzpomíná Miroslav Zimola dnes.

Hned v neděli jel i se synem do Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, kde se specializují na neurochirurgii. Nejprve půl hodiny bloudil po nemocnici a hledal ARO. Nevěděl, že je to Anesteziologicko resuscitační klinika. Za manželkou se pak byl i podívat, o syna se mezitím postaraly zdravotní sestřičky. „Doktor Fencl mi pak řekl, že můžu kdykoliv, v denní i noční dobu přijet, a k paní mě pustí,“ oceňuje Miroslav Zimola přístup v brněnské nemocnici.

Pak vždy v jedenáct hodin dopoledne zavolal, odpoledne přijel a večer volal znovu. A stav byl jednou horší, jindy lepší. Ve středu proběhla v Jihlavě mše za Moniku Frkalovou. „Ve tři čtvrtě na šest, když mše skončila, otevřela oči a začala mě hladit po vlasech,“ vzpomíná si Miroslav Zimola.

Problémům ale nebyl konec, žena totiž v noci přestala dýchat a po konzultaci s lékaři se rozhodlo, že se situace bude řešit tracheostomií, tedy dírou do krku. Ani ta nebyla bez problémů, objevila se totiž krev na plicích.

Snad jediný problém, který v Brně Miroslav Zimola řešil, nastal po této operaci. „Říkal jsem doktorovi, že žena má vysokou teplotu a on řekl, že to je po operaci mozku normální. Ještě jsem ukazoval doktorovi, kde na monitoru čtu teplotu a tep. Odpověď na vysoké hodnoty tepu bylo, že pacientka má teplotu a nechal si přinést lék,“ popsal svojí zkušenost.

Pak už se stav přítelkyně jen zlepšoval. Třebaže v prvních dnech nemohla mluvit a neuměla ani psát, dělala rychlé pokroky. Občas se jí pletla slova nebo písmena, ale komunikovala. Její přítel mezitím musel zvládat péči o syna i o rodinnou firmu.

„Během měsíce jsem shodil osmnáct kilo,“ přiznává Miroslav Zimola a pokračuje: „Syn je v první třídě, měl školní výlet, vysvědčení. Pak skončila škola a co obědy? Já jsem denně jezdil do Brna. Naštěstí pomohli příbuzní a známí.“ Synovi o stavu matky nelhal, ukazoval mu i fotky.

V dopravní firmě, kterou vlastní, předal vedení na svého zástupce, který se situací seznámil zaměstnance. „Zvládli to, postarali se o sebe i o auta. Nechal jsem všechno stranou, účty za naftu jsem platil vždy den před splatností, aby nám nezablokovali stojany,“ říká Miroslav Zimola.

Přiznává, že se ve firmě on ani přítelkyně příliš nezastavili. Pracovali i o víkendech a svátcích, zvedali těžké věci. „I když doktoři říkají, že by se to vrátit nemělo, řekli jsme si, že už dál takhle fungovat nebudeme. Tohle bylo varování,“ je přesvědčený.

Po pár dnech pak už byla Monika Frkalová převezena do jihlavské nemocnice, kde o ni bylo skvěle postaráno. „Každý den z ní zmizela jedna hadička, to bylo tak hezký,“ usmívá se dnes její přítel. Žena má v hlavě svorky, ale vše je zakryto vlasy, dírku v krku pak skrývá pod šátkem. Stále pociťuje únavu a více spí.

„Mám problém s rovnováhou, ale to je tím, že jsem tři týdny ležela,“ podotkla.

Práci lékařů si ale nemůže vynachválit. "Co lékaři v dnešní době umí, to je až zázrak," dodala žena a ještě jednou důrazně poděkovala jihlavské i brněnské nemocnici. Není divu, odborníkům v těchto zařízeních se podařilo zachránit její život.

Vše tak skončilo dobře, a co více, v brněnské nemocnici se oba partneři domluvili, že se po dvaadvaceti letech vezmou.