Jedním z ptáků, kteří u nás zůstávají celoročně, je například kos. Černému ptáku se žlutým zobákem se prostě u nás líbí i když sněží a mrzne. „Kos byl dříve striktně tažný a dnes u nás přes zimu zůstávají celé populace kosů. A nebo červenka obecná. Dříve druh přísně tažný, dnes červenky ve městech běžně zimují. Jejich zpěv je tam slyšet prakticky pořád,“ uvedl Hlaváč.

Mírné zimy přezimování tažných ptáků přímo nahrávají. Nejvíce jich zůstává ve městech. „Mají tam dobré podmínky pro přežití. Velkou roli hraje změna klimatu, ale je tu i dobrá potravní nabídka. Není to jen záležitost krmení, ale ve městech je pro ptáky daleko větší potravní nabídka než třeba v zemědělské krajině,“ vysvětlil ornitolog.

Dříve každý ptačí druh odlétal podle vlastního „jízdního řádu“. Jako první opustili svá hnízda rorýsi, kteří se do oblasti jižní Afriky stěhovali už v poslední červencové a první srpnové dekádě. Čápi odlétali přibližně v rozmezí od 20. srpna do 10. září. A vlaštovky a jiřičky zase od 10. do 20. září. Mezi posledními z těch, kteří odlétali na zimní dovolenou, byli špačci. Ti se na cesty vydávali až koncem října. „Každoročně se objevují čápi, kteří neodlétají, ale zůstávají tu přes zimu. I čápi bílí patří mezi ptáky, kteří tady stále častěji zimují,“ konstatoval Hlaváč.

„Zimu na přelomu let 2004 a 2005 tu přečkávalo přes padesát bílých čápů a dokonce i jeden černý,“ připomenul novoměstský ornitolog Jaromír Čejka.

Lokalit, kde lze i v zimě spatřit dlouhonohého opeřence s červeným zobákem, je na Vysočině více. „Objevují se na různých místech. Někteří tu zůstávají například kvůli nějakému zranění. Ale jsou i případy, třeba na Třebíčsku, že čáp zůstává i přes zimu v místě, kde hnízdí. Lidé ho tam přikrmují po celou zimu. A počet takto zimujících čápů stále roste,“ poznamenal Hlaváč.