Kliknutím zvětšíte„Snažíme se vykládat životní příběh babičky Věry Machoninové a její domy zlidštit. Ukázat veřejnosti, jak vypadaly původně a jak vypadají teď,“ řekla na úvod posluchačům vnučka architekty Marie Kordovská.
Vzhled jihlavského kulturního domu se od roku 1962, kdy byl slavnostně otevřen, zásadně nezměnil. „Také sály vevnitř jsou téměř nedotčené,“ uvedl vnuk architektky Jan Kordovský. Akorát z vybavení toho moc nezbylo. „Bohužel mluvíme o interiérech s vybavením, které tu už není, a nahradil jej nábytek ze supermarketu,“ posteskla si Marie Kordovská ve společenském sále.
Nejen pro tento sál její prarodiče navrhli speciální židle se stoly. V sále je možné si v současné době prohlédnout pouze původní lustry a stoly. Židle už vedení DKO nechalo vyměnit. Jeviště v sále navíc zdobila krásná malovaná opona. Tu už tady ale také nenajdeme. Všechny prostory budovy s jejím vybavením manželé Machoninovi perfektně barevně sladili. Vše navrhli tak, aby to fungovalo jako jeden celek.
Pro divadelní sál manželé Machoninovi vybrali výrazné barvy, a to šedou, modrou a žlutou. „V šedesátých letech byli architekti přímo posedlí barvami. Babička mi říkala, že se neobávali do interiérů použít téměř jakoukoliv barvu,“ vysvětlila barevnost uvnitř jihlavského kulturního domu Marie Kordovská.
Mnohé posluchače překvapila v divadelním sále informace, že jeviště od hlediště může při požáru oddělit železná opona. Nejde totiž na první pohled vůbec vidět. „Uprostřed jeviště stále také funguje velká točna, jen propadla už nejsou v provozu,“ doplnil vedoucí provozu DKO Jan Němec. Díky technickým vymoženostem jeviště je stále možné do DKO zvát hostující soubory i z větších profesionálních divadelních scén.
Manželé Machoninovi si při realizaci výstavby mohli vybírat malíře, sochaře a další umělce, kteří jim pomáhali s výzdobou. „Vyhráli celou zakázku, a bylo tedy na nich, koho si vyberou. Snažili se volit umělce, kteří byli nejen profesionály ve své práci, ale zároveň jim chtěli i pomoct, protože věděli, že zakázka jim finančně pomůže,“ sdělila Marie Kordovská.
Věra Machoninová, která na konci letošního září oslavila své 89. narozeniny, považuje jihlavský kulturní dům za svou prvotinu. Předtím během studií navrhla pouze menší dům školy v Nebušicích. „Než jsem odjela do Jihlavy, mluvila jsem s babičkou a ptala jsem se jí, co by mi ještě o budově pověděla. Tak mi řekla, že si prý s dědou představovali, že z prostoru před budovou by se mělo stát náměstí s fontánou. Kde by se lidé mohli scházet před začátkem představení. Řekla taky, že dodneška jí mrzí, že je tam parkoviště,“ prozradila Marie Kordovská. Vladimír Machonin zemřel v roce 1990, kdy Marie ještě nebyla na světě, a Janovi byl asi jeden rok. Během prohlídky tak vyprávěli především o své babičce.
„Nejsme si jistí, jak prarodiče spolu spolupracovali. Babička asi více kreslila a projektovala. Děda radil a byl rétorem, co byl schopný vše vyřešit, domluvit a sehnat finance,“ shodli se obě jejich vnoučata.
Věra Machoninová spolu s manželem postavili mnoho budov. Mezi nejznámější patří Obchodní dům kotva v Praze, lázeňský hotel Thermal v Karlových Varech nebo budova českého velvyslanectví v Berlíně. Navrhli si také svůj vlastní dům v Praze, který postavili v 70. letech minulého století.
Kulturní dům vyrostl v Jihlavě v rámci plánu postavit v šesti krajských městech kulturní dům. „Z plánovaných šesti staveb byla nakonec postavena pouze budova v Jihlavě,“ dodal architekt Pavel Směták. Na výstavbu padlo 25 milionu tehdejších českých korun, což byl dle architekta Smětáka velmi nízký rozpočet
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
