Právě porodní asistentky byly v přechodné době těmi, které částečně suplovaly chybějící doprovod. „Podle reakcí maminek se domníváme, že se nám podařilo nepřítomnost doprovázející osoby alespoň částečně nahradit. Zvládaly jsme to dobře,“ vzpomíná porodní asistentka Irena Zápotočná.

Možná o něco více to paradoxně pocítil personál porodnice. „Přítomnost někoho blízkého je pro většinu rodiček po psychické stránce velmi důležitá. Její psychické rozpoložení se může odrazit na průběhu porodu. Proto je důležité, aby i doprovod byl pozitivně naladěný. Toho se snažíme docílit jeho zapojením do porodního procesu. Tatínci jsou nám v určitých momentech nápomocni, a to nám v tomto období chybělo,“ přiznává Zápotočná.

Jednou z žen, které v tu dobu rodily je Kristýna Trnková z Krasíkovic. „Plánovali jsme, že přítel se mnou u porodu bude. I když se bál, těšil se na to. Mrzí nás, že to nakonec nešlo. Kvůli zdravotním problémům jsem rodila dva týdny před termínem. Byl to pro mě šok a o to více jsem potřebovala někoho, kdo by mě uklidňoval,“ svěřuje se.

Psychickou oporu tak našla v personálu nemocnice. „Všichni byli moc ochotní a empatičtí. Snažili se, abych se cítila dobře. Jsem vděčná i to, že se mě porodní asistentka ihned po porodu zeptala, kde mám mobil, ať může mě a miminko vyfotit. V tu chvíli mě ani nenapadlo ji o to požádat,“ oceňuje mladá maminka.

Tatínci už k porodům opět mohou

Teď už vše funguje jako dřív. „Náš pan primář je k otcům hodně vstřícný. Doba, kdy k porodu nemohli, byla proto opravdu krátká. Momentálně chodí jak k porodům, tak na návštěvy. Denně mají vyhrazených třicet minut. Tento čas je ale skutečně jen pro ně, ne třeba pro mladší sourozence,“ vysvětluje vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Pelhřimov Jitka Plášilová.

Nadále však platí protiepidemiologická opatření. „Doprovod musí mít chirurgickou roušku nebo respirátor. Většina to chápe, ale najdou se tací, kteří argumentují společnou domácností. Zdá se mi, že je toto vůči nám bezohledné. Lidé by si měli uvědomit, že zdravotníky a nejen je, je potřeba chránit,“ upozorňuje Plášilová.

Roušku během porodu nemají jen rodičky. „Prodýchávání kontrakcí se s ní zvládnout nedá. Sice trochu riskujeme, protože náš kontakt je při porodu opravdu blízký, ale jinak si to ani nedovedu představit,“ popisuje sympatická porodní asistentka.

Jak dodává, z nákazy strach nemá. „O sebe se nebojím. Jde mi jen o to, aby se neoslabily naše řady. Porodní asistentka na sále je nezastupitelná,“ podotýká Zápotočná.

I sestry a kamarádky

Doprovod dnes má většina budoucích matek. Nejčastěji jsou to partneři, ale v některých případech i sestry nebo kamarádky. „Není nutné, aby to byl vždy manžel, ale, jak už zaznělo, skutečně někdo, kdo tu ženu podpoří,“ zdůrazňuje Zápotočná.

Měsíčně v Pelhřimově porodí zhruba pět desítek žen. „Kvůli koronaviru některé ženy těhotenství oddalují. Přibylo také interrupcí,“ prozrazuje Plášilová.

Svou práci by ani jedna neměnila. „Každý porod nás neskutečně nabíjí. Všem říkám, že dokud jsem sloužila jako porodní asistentka, tak jsem sice domů odcházela unavená, ale šťastná a nabitá. Teď jako vrchní jdu nabitá málokdy, ale vyčerpaná téměř vždycky,“ směje se Plášilová. „Vidět za sebou krásné děti a šťastné rodiče je zkrátka pocit k nezaplacení,“ uzavírá.