Koncem příštího týdne 21. a 22. září se na Strahovském stadionu v Praze mezi sebou utkají družstva ze škol po celé republice. Půjde o finále Odznaku Všestrannosti Olympijských Vítězů (OVOV), kterému vdechli život čeští desetibojaři Robert Změlík a Roman Šebrle. Do tohoto neobyčejného sportovního klání se probojovali také žáci z jihlavské základní školy Rošického v čele s Jonatanem Hánou.

Jak jste se dozvěděli o projektu Odznak Všestrannosti Olympijských Vítězů? Čím vás zaujal?
O projektu jsem se dozvěděl od kolegyně, která s našimi žáky uspěla v republikovém finále již před dvěma lety. Tehdy naši žáci vybojovali třetí místo. Projekt mě zaujal tím, jak je promyšlený, a myslím si, že velmi dobře funguje a motivuje žáky k pohybové aktivitě. Líbí se mi záznamové knížky, do kterých si žáci zapisují své výkony, líbí se mi například také propracované internetové stránky, které jsou aktuální a obsáhlé.

Jak dlouho spolupracujete s projektem OVOV a jak dosavadní spolupráci hodnotíte? V čem vaší škole OVOV nejvíce pomáhá?
S projektem OVOV spolupracujeme již od jejího vzniku, tedy třetím rokem. Spolupráce je rok od roku lepší a hodnotím ji jako velmi kladnou. Projekt OVOV pomáhá naší škole motivovat žáky ke sportování.

S jakým ohlasem se projekt setkal u vašich žáků? Co děti na projektu nejvíce oceňují?
Převážné většině žáků se projekt líbí, nicméně jsou i tací, kterým se nelíbí. Děti jsou soutěživé, a tak si myslím, že oceňují například možnost porovnání svých výkonů s ostatními v různých disciplínách. V záznamové knížce si snadno najdou, kolik bodů odpovídá jejich výkonu, a to je pro ně atraktivní. Dosažené výkony jsem zaznamenával do tabulky a na nástěnce si je žáci pravidelně prohlíželi.

Kolik dětí z vaší školy se do projektu zapojilo?
Snažil jsem se do projektu zapojit co nejvíce dětí ze druhého stupně, odhadl bych to na dvě stě dětí. Od září se zapojí do projektu i první stupeň, což mě samozřejmě těší. Kolegyně, které učí menší děti, si už dokonce objednaly záznamové knížky.

Jak na OVOV reagují rodiče?
Reakce rodičů jsou různé. Jeden pól tvoří rodiče, kteří o projektu ani neví, a druhý pól jsou rodiče, kteří přijedou své děti povzbudit do Prahy na republikové finále.

Jaké jsou dosavadní úspěchy vaší školy v projektu OVOV?
Největším úspěchem je třetí místo na republikovém finále v roce 2010, kdy ale byla konkurence o trochu menší, než je nyní. Minulý rok jsme skončili druzí v krajském kole a tento rok se podařilo opět postoupit mezi nejlepší družstva z celé republiky.

S čím budete odjíždět na Republikové finále OVOV?
Nejsme favority, nicméně věřím, že žáci podají maximální výkony a že se neztratíme. Úspěchem by bylo umístění do třetího místa.

Jak vnímáte problematiku nedostatečného pohybu u českých dětí? Co je podle vás jeho příčinou a jak je možné sjednat nápravu?
Problematiku vnímám a mnohdy nevěřím vlastním očím. Některé děti bohužel neumí ani běhat. Několikrát jsem se setkal s tím, že při jednoduché honičce padají, když změní směr pohybu nebo když běží do zatáčky. Nejoblíbenější hrou je rozhodně vybíjená na jakýkoliv způsob, kdy mně připadá, že se děti s míčem v ruce, často vžívají do role počítačových zabijáků. Hlavní příčinou nedostatečného pohybu je všudypřítomný počítač, televize, playstation a podobné vymoženosti, které dříve nebyly tak běžné jako dnes. Možným řešením je větší zájem rodičů o problematiku, kdy si myslím, že každý rodič by měl své dítě vést ke sportu již od časného mládí. Možná by také pomohlo, kdyby školy kladly větší důraz na tělesnou výchovu a kdyby se zvedla hodinová dotace tělesné výchovy na tři hodiny týdně.

ANETA KOUCKÁ