Jak vzpomíná na natáčení pořadu Zlatíčka nebo S čerty nejsou žerty? Podívejte se na video

V Kavárně Chotěboř si nedávno připomenul své začátky v Činoherním klubu. „Svou první roli jsem dostal v roce 1980. Hrál jsem takového drobného kriminálníčka, partnerem mi byl Jirka Ciesler. Představení to bylo velmi úspěšné. Nikdy na něj nezapomenu i kvůli tomu, že jsme občas zažívali velmi horké chvilky,“ s úsměvem komentoval Nárožný jistý Cieslerův nešvar, kdy občas zavítal na jeviště lehce ovíněný alkoholem.

Ondřej Vetchý v Chotěboři přiznal, že se umí stydět. "Když udělám něco debilního, prosím Pánaboha za odpuštění."
Ondřej Vetchý v Chotěboři: Ženu bych před Lukášem Krpálkem neubránil

Petr Nárožný nikdy herectví nestudoval, ba ani o něm nepřemýšlel. Chtěl se totiž stát lékařem. Jak sám říká, z tohoto oboru jej vyřadil mizerný kádrový posudek. Nakonec skončil jako stavební inženýr. „Hlavně, že jsem měl povolání s výhledem, jak poznamenala jedna moje moudrá teta. Stavět se bude vždycky, chlapče, to sis dobře vybral, často mi připomínala. To je jako by mi někdo říkal, vždyť lidi umírají pořád, budeš funebrákem,“ poznamenal s nadsázkou.

Čekal jsem, co z toho bude. A ono nic

U komedie je více než padesát let. Zažil proto různé proměny tohoto žánru. Ale současný trend mu blízký není. „Tuhle jsem se podíval na Partičku (zábavní pořad jedné soukromé televizní stanice, pozn. aut.) a nestačil se divit. Čekal jsem, že z toho něco bude, a ono nic! Ale všichni v hledišti se smáli, slzy jim tryskaly až na pódium. Nejlepší byl slovenský režisér, který se celou dobu mohl potrhat smíchy, i když o nic nešlo. Jemu se evidentně líbí všechno, to je vzácný člověk,“ zamyslel se se smíchem.

I přesto, že je Petr Nárožný v dobré fyzické kondici, hlasitě a s gustem si postěžoval na stáří. „Je to hrozná věc. Člověk se občas dostane do takových situací, že si připadá jako osel. Jako například jednou, kdy jsme se potkali v šatně s Ondrou Vetchým,“ vybavil si okamžik, při němž vzpomínali na události roku 1968. „Dramaticky jsem mu popisoval chvíle, kdy se rozhlasem šířily pokyny, abychom vyšli do ulic a sundávali cedule s názvy ulic, aby okupanti zabloudili. Záhy jsem zjistil, že není potřeba nic sundávat, páč oni bloudili i tak. Napjatě jsem líčil další události, až jsem se v jednu chvíli na něj podíval a aniž bych si uvědomil věkového rozdílu mezi námi se ho zeptal: A co vy? Taky jste takhle řádil venku? Odpověděl mi tichým, katolickým hlasem: Pane Nárožný, mně tehdy bylo šest let, já jsem nikde žádné cedule nesundával,“ pobavil historkou přítomné diváky.

V Chotěboři na sebe Nárožný prozradil i to, že už špatně slyší. A to taky s sebou nese různé patálie. Nikdy prý nezažil, že by se někdo choval nezdvořile k nevidomému nebo němému. U nedoslýchavých je to podle něj asi jiné. A popsal jednu ze situací, která to dokazuje. „Občas moje rozpravy s někým končí tak, že se naštve, byť je sebetrpělivější. Protože když se pošesté zeptám cože?, tak ten druhý se vztekem řekne: Jdi někam, seš hluchej?“

Takový vzteklý blbec…

Oblíbený herec strávil sedm sezon v legendárním Semaforu, kde se proslavil v komické trojici s Luďkem Sobotou a Miloslavem Šimkem. Sám přiznal, že dělat humor ve třech byl zpočátku oříšek. „Jak to pojmout? Komických dvojic je spousta, jeden je chytrý, druhý hloupý, to je klasický scénář. Ale co v trojici? Vypadat na jevišti hloupěji než Sobota bylo těžké. Takže mi zbyla role vzteklého blbce. Přitom v soukromí takový vůbec nejsem,“ prozradil.

Paměstní deska na hostinci U České koruny
Po stopách Jaroslava Haška. Cestu ze Světlé na Lipnici připomene nová stezka

Petr Nárožný hraje už jenom sporadicky. O to více času věnuje svému koníčku, kterým je historie. „Zajímám se o ni více než čtyřicet let. Několik let jsem také podrobně zkoumal holocaust. Navštívil jsem všechny tábory smrti, které existovaly. Chtěl jsem se dopídit toho, kam až může dospět zfanatizovaný člověk. Povím vám, padne to tam na vás. Jednou, byl den, který k tomu patřil – šedivo, mlhavo, tu a tam něco kráplo. Proti vám jde nádherná holka s klukem, oběma tečou slzy. A to pak s vámi zamává,“ zamyslel se.

Sršeň v přilbě

Jeho další velkou vášní jsou motocyklové závody, které s oblibou sleduje. Kdysi sám rekreačně na motorce jezdil. Jednou se mu však takový výlet příliš nevyplatil. Jeho důsledkem bylo to, že na promoční fotce vypadal podle jeho slov jako kdyby utekl z ústavu. „Kamarád mi před promocí domluvil týden odpočinku na chatě na Šumavě. Bylo to až skoro u hranic. Kousek před Volyní se mi mezi helmu a brejle dostal sršeň. No co vám budu povídat? Vypadal jsem tak, že mi paní, u níž byl pobyt domluvený, téměř zabouchla dveře před nosem. Asi se mě lekla. Nakonec mě vpustila,“ vyprávěl. Když se pak ráno vzbudil, nemohl otevřít oči. „Na čele se mi udělal takový balkon s okapem, pod očima mi to nateklo. Týden trvalo, než mi otok z obličeje doputoval až do žaludku, kde se pak rozpustil. Byl jsem na Šumavě šest dní, ale domácí fakticky nevěděli, jak vypadám,“ popsal zážitek z mládí.

Z dnešních mladých herců se mu líbí Tereza Ramba a co se týče let uplynulých, s láskou vzpomíná na někdejší herecké osobnosti, jako byl například Miroslav Horníček, Vladimír Menšík nebo Jiří Sovák.