Průvod je dlouhý stovky metrů. Přibližně v jeho středu kráčí vysoká postava. Není jí vidět do obličeje, celý jej pokrývá temný závoj. Doprovázejí ji čtyři pážata oděná v černém. Jedno nese lidskou lebku, další kosti. Do toho víří bubny jako před popravou. „Mami, já mám strach,“ šeptá holčička, kolem níž tato pětice právě prochází. „Neboj se, to je jen jako,“ odpovídá jí maminka, ale i na ní je znát, jak silně na ni tato scéna působí. Postava Moru vypadá opravdu děsivě.

Brtnice na Jihlavsku si tímto mnohasethlavým průvodem připomíná morovou ránu, která městečko postihla v roce 1715. Od roku 1926 jej zde místní nacvičují pro slavnost konanou pro pouť svatého Rocha, v poslední době se koná vždy po pěti letech. Nebýt covidu, mohli si jej diváci užít už před dvěma lety. „Připravujeme to celé vždy asi půl roku dopředu. Poslední dva měsíce se zkouší kostýmy, přešívají se, upravují. Pětiletá, teď dokonce po sedmiletá pauza je vždy znát. Ony se nám ty kostýmy totiž začínají nějak srážet,“ směje se brtnická starostka Miroslava Švaříčková, která se průvodu také účastní. Chodí v něm převlečená za dvorní dámu, které doprovázejí kněžnu a knížete.

Mše na Mařence (711 m n. m.) nejvyšším vrcholu Třebíčska, pod zdejší rozhlednou, která letos slaví deset let od svého vzniku.
VIDEO: Rozhledna na Mařence slaví deset let a západní část Třebíčska s ní

Postav je zhruba dvě stě padesát. Mnohdy se role dědí z rodičů na děti, někteří Brtničtí se ale průvodu účastní poprvé. Jde spíše o chuť, čas a také, zda třeba nějaká postava zrovna nechybí. Pak se hledá její nový představitel. „Třeba já jdu poprvé. Představujeme selský lid. A tady moje dcera Emička, která se také účastní, ještě ani nebyla na světě, když se šlo minule,“ ukazuje Iveta Mutlová na děti kolem sebe oblečené do vyšívaných košilek a šatiček.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Nutno poznamenat, že při rozhovoru občas není slyšet vlastního slova. Kolem se totiž neustále ozývají rány z kanonu. Zámeckému dělostřelci odpovídá jeho kolega z protějšího kopce, takže to nad Brtnicí chvílemi vypadá jako u Verdunu. „Cpeme do toho patrony do brokovnice. Vždy do toho klepneme kladivem a pak to udělá tu ránu. Patron máme asi tři sta,“ vysvětluje obsluha dřevěného děla, která se nezastaví od božího rána. „Střílíme od sedmi. Už si prý lidi stěžovali, že se nevyspí. Ale mají smůlu. Je to jednou za pět let, tak to musí vydržel,“ mávne rukou a vzápětí bouchne do patrony a nad městem se rozezní dunivé bum.

Setkání průvodů

Morový průvod vychází ze zámku, pomalu projde městem a na náměstí se potkává s průvodem církevním. Společně se pak vrací směrem ke kostelu Blahoslavené Juliány, kde se slouží mše svatá. Před kostelem se průvody opět dělí – církevní míří do svatostánku, morový se vrací na zámek.

Komárovické oslavy 75. výročí Indické republiky a odhalení bust indologa Vincence Lesného a spisovatele Rabíndranátha Thákura.
Indové uctívají nenápadnou vesnici na Třebíčsku. Přečtěte si proč

Bohoslužbu slouží nový brtnický farář P. Jindřich Martin Poláček. „Vzpomínáme na chvíle před mnoha staletími. Tehdy lidé přežili díky své pospolitosti, tím, že nebyli sami. Samotný člověk nedokáže nic,“ říká otec Jindřich k věřícím, zatímco morový průvod dochází do zámku.

V okamžiku, kdy historické postavy dojdou do svého cíle, spustí se déšť. Jako by to kdosi tam nahoře naplánoval. Jako by chtěl, aby tisíce přihlížejících viděly tuto temnou vzpomínku na strašné okamžiky, které město postihly před 312 lety – a pak jako by uronil slzy nad všemi oběťmi, které tato tragédie přinesla. Zlý Mor si jich tehdy odnesl téměř dvě stovky.