Máte za sebou rok, který zřejmě nezařadíte mezi své nejlepší. Vaše Dolní Cerekev se dostala mezi čtyři lokality, kde má vzniknout hlubinné úložiště a pak jste se jako lídr koalice Pro TOP Vysočinu nedostal o jeden hlas do krajského zastupitelstva. Co vás osobě zklamalo více?

To je těžká otázka na úvod. Začnu od konce, ten jeden hlas bylo velké zklamání. O to větší bylo rozčarování poté, co jsme zjistili, v jakém nepořádku jsou výsledky hlasování. Kontrolovalo se zhruba dvacet okrsků a skoro všude se našly chyby, špatně sečtených hlasů bylo na osmdesát, a to jsme ukázali jen na malý počet okrsků. I když má fungovat kontrolní režim, ve výsledcích jsou velké chyby. S jedním chybějícím hlasem budeme v učebnicích politologie. Pak je druhá věc, že ten jeden hlas náš kandidující subjekt stál dva miliony korun, protože v krajském zastupitelstvu je to zhruba milion za mandát a volební období. Je to tedy i obrovská finanční ztráta. Nicméně jsem rád za tu zkušenost, kterou jsme absolvovali a jsem i rád, že je trošku jiné vedení na kraji, to budu upřímný.

A co úložiště? Tam jste mohl podobný výsledek alespoň čekat.

Tam je to rozčarování možná ještě o to větší, že jsem byl za lokalitu Hrádek vyslancem do takzvaného poradního panelu expertů. Připomínkovali jsme proces zúžování počtu lokalit a těch připomínek tam byla dlouhá řada. Nejvíce mi vadilo, že byl obrovský časový tlak, aby se mezi lednem a začátkem června všechno rozhodlo a připravilo jako podklad pro rozhodnutí vlády. Závěrečná zpráva má 1400 stran, připomínkovali jsme dílčí zprávy, experti vše měli přečíst a má vize byla, že se vše bude na základě těchto připomínek měnit. Nicméně se tak nestalo.

Opravdu se nezměnilo vůbec nic?

Něco málo se přeci jen změnilo. Stalo se tak třeba ohledně parametru vzdálenosti od jaderných elektráren, který byl původně naměřen vzdušnou čarou. Já jsem připomínkoval, že už teď víme, že jaderný odpad bude jezdit po železnici, tak jsme snad schopni změřit vzdálenost po železnici, protože ta bude najednou úplně jiná. Akorát zrovna pro nás to začala být nevýhoda, vzdušnou čarou to pro nás bylo lepší (smích). Ale zrovna tohle podkritérium nebylo tím zásadním, co rozhodlo o našem výběru.

Myslíte si, že odborníci odvedli ledabylou práci, když nevyřešili všechny připomínky?

Experti tam odpracovali obrovské penzum práce, na které bylo strašně málo času, aby bylo do června rozhodnutí. A vláda se tím stejně zaobírala na konci prosince. Byl tam časový tlak, některé připomínky se vypořádaly málo a nakonec se rozhodovalo podle dat, kteréá jsou z velké části nepřesná. Šlo o velmi sofistikovaný, přesný, důkladný součet čísel, která jsou ale odhadnutá. A na základě toho my jsme skončili mezi tou vybranou čtyřkou a ne mezi vyřazenou pětkou, kde jsme všichni skončit chtěli. Těžko říct, které zklamání je větší.Z pohledu starosty Dolní Cerekve to úložiště.

Chápu, proč by mohl být radioaktivní odpad ukládán v lokalitách, kde jsou jaderné elektrárny. Jaký má ale Dolní Cerekev profit z toho, že je elektrárna v Dukovanech nebo v Temelínu?

Svítíme tady elektrikou (smích). Profit z toho máme opravdu jen to, že jsme uživateli elektrické energie, tak to prostě je.

Jak se vlastně může stát, že do užšího výběru postoupíte s úplně jinou lokalitou než byla původně navrhovaná?

To je věc, která mi vadila asi ze všeho nejvíc. My jsme postoupili s prostorem, který je úplně mimo polygon, který byl posuzován. Těžko se to kouše, těžko se to chápe. Naše lokalita totiž začala být mediálně aktivní v tom, že potenciální úložiště tady ohrožuje „pražskou“ vodu. Lokalita se následně posunula tak, aby nezasahovala právě do povodí Želivky. Docílili jsme paradoxně toho, že úložiště je blíže k Cerekvi.

Předpokládám, že jste se za poslední roky v této otázce velmi dobře zorientoval. Považujete se za odborníka? Právě ti by totiž měli rozhodnout o tom, kde sklad použitého paliva bude…

Považovat se za odborníka, to bych si nikdy nedovolil. S tímto tématem se tu ale potýkáme od roku 1992, takže všichni, kdo o tom alespoň něco chtějí vědět, tím načichnou. Začínáme rozumět spoustě věcem, hydrogeologii, geologii, ale i třeba ochraně přírody (úsměv). Je to věc, která asi není úplně běžná v ostatních obcích, u nás je to ale už v podstatě povinnost tomu trochu rozumět. Je to proto, aby se nerozhodovalo o nás bez nás. Chceme být u toho, máít možnost připomínkovat, tak o tom musíme něco vědět. I když spolupracujeme s odborníky, třeba s docentem Laštovičkou, předním geologem z Vysočiny.

Vy jste se začal tedy o úložiště zajímat ještě dříve, než jste se stal starostou?

Už dávno před tím. Dělal jsem na toto téma i bakalářku na vysoké škole. Téma je tu s námi dlouho, přirozeně se tak nabízelo a zajímalo mě, jak je to v zahraničí. Téma bakalářky jsem měl porovnání vývoje v České republice a v zahraničí a příklady, jak už tehdy dávno zlepšit komunikaci. Ale ono k tomu vlastně dosud nedošlo (smích). Pořád se ale potýkáme s tím stejným – ať bude úložiště kdekoliv v republice, tak na ty otázky, které my pokládáme už skoro třicet let, je stejně potřeba odpovědět. Ale odpovědi dosud nejsou.

Bakalářská práce musí mít výzkumnou část – k čemu jste tehdy došel?

K tomu, že je potřeba radikálně změnit komunikaci, navrhoval jsem novou komunikační strategii včetně usměvavého panáčka Uraňáčka. Je to dlouhodobý problém, chtěl jsem začít pracovat s mládeží, informovat všechny věkové kategorie v lokalitách. Protože právě tam se bude rozhodovat, jak to bude a dopad úložiště bude vždycky velký. Jedná se o velkou stavbu, která tu lokalitu ovlivní. Proto, aby obyvatelé měli co nejvíce informací, navrhoval jsem například i práci se školami.

Co je tak problematické v otázce hlubinného úložiště? Je to samotný sklad, negativní vlivy související se stavbou a provozem zařízení nebo styl, jakým jedná SÚRAO?

Je toho více. Je potřeba znát odpovědi na otázky, co stavba a provoz úložiště udělá s vodami a co to udělá třeba se socioekonomikou celé oblasti. Někdo úložiště přece musí vykopat, někdo ho musí obsluhovat a je to strašně dlouho otevřená stavba. My tady máme dva roky u Jihlavy otevřenou stavbu nákupního centra a všichni z toho mají oči navrch hlavy. V případě úložiště má být ale stavba otevřená sto let, to je padesátkrát tak dlouho. Kromě toho na daleko větším území a s daleko větším přesunem vytěžené hmoty. I kdyby tam bylo jen tři sta zaměstnaných lidí, je to pro lokalitu obrovská rána. A nebude to v našem případě dotčených šest obcí, ale celé pomezí Jihlavska a Pelhřimovska. Myslím, že to dopadne i na Jihlavu a Pelhřimov, které o tom dlouho ani pořádně nevěděli.

Jak by úložiště vlastně fungovalo? Bylo by tam jaderné palivo uzamčené navěky nebo jen dočasně, než se najde technologie, jak z něj získat více?

Teď je navrženo, že se palivo, které je nyní v meziskladech u elektráren, převeze na lokalitu. Tam se vše přebalí do ukládacího kontejneru, zaveze se dolů a tam se to zašpuntuje. Bude to tam navěky, minimálně na sto tisíc let. Přitom ale nevíme, jak jsme postavili třeba pyramidy a to je „jen“ tři tisíce let zpátky. Proto chápu, že nám v tomto problému musí pomoci geologie – Lidskou stavbu na sto tisíc let si neumím postavit a myslím, že se k tomu může přiznat kdokoliv.

Nebude škoda uzavřít někde palivo, které v sobě má pořád spoustu nevyužité energie?

Ano, pořád ještě tam zůstává pětadevadesát procent využitelné hmoty, to se také často připomínkuje. Nedostatečně se posuzují varianty reaktorů příští generace, které budou umět využívat i „sudý“ uran (238U – tedy nejen snadno štěpitelný 235U). Teď je to bohužel i o ceně, je levnější vyrobit palivo nové než používat to, v uvozovkách, vyhořelé.

Jak se tento problém řeší v jiných státech Evropy? Třeba Francie má vysoký podíl elektrické energie z jádra. Také tam chtějí stavět hlubinné úložiště?

Tato problematika je po celém světě. Hledáme něco na sto tisíc let a těžko to dokážeme vyřešit předávaným správcovstvím. To bychom věděli, jak jsme postavili ty pyramidy (smích). Já chci být zodpovědným člověkem a ve stáří předstoupit před své děti nebo vnuky a říct, ano, my jsme udělali všechno proto, abychom se nějak vypořádali s tou Pandořinou skříňkou jaderné energetiky, kterou otevřeli naši rodiče nebo prarodiče. Třeba to neukládejte, ale my jsme pro vás připravili tuhle „díru“. Svůj díl práce jsme odvedli. Proto mám možná trošku jiný přístup než většina starostů, zastánců nebo odpůrců úložiště, chci mít čisté svědomí vůči dětem a dalším generacím, že jsme aspoň hledali. Je otázka, jestli najdeme, ale hledali jsme podle pravidel. A to se nám teď v České republice zdaleka nedaří.

Jinde jsou státní orgány v jednání úspěšnější?

Daří se to hlavně v severských zemích. Tam je ale jiný přístup státu i mentalita lidí. Oni si neprošli tím opakovaným zklamáním a to i historickým. Jde i o zodpovědnost politiků. Já jsem tam byl, a když jsme se ptali jsme, jaké mají generace od státu, že vše bude podle dohod,sveřani nechápali na co se ptáme. Odpovídali, že si to přeci před dvaceti lety dva chlapi, co tu seděli u stolu, slíbili, tak jaké chceme garance. Všichni vím, že si to slíbili, tak na tom pracují a dvacet let se na tom nic nemůže změnit. Zvlášť ve světle posledních dní, kdy vidíme, jak se v naší republice dodržují nařízení, je to až úsměvné. Poměrně nedaleko v Evropě je to úplně jinak a co se řekne, to platí. Já jsem kluk z vesnice a tady to tak pořád platí. Nemůžu si dovolit nesplnit něco, co jsem řekl. A když se to stane, dostanu to hodně a hodně dlouho „vyžrat“.

Kraj Vysočina se na rozdíl od Jihočeského a Plzeňského kraje zatím nepostavil proti úložišti. Jedná se o gesto, ale přesto – jak významnou to může hrát roli při rozhodování?

Hrajeme poker a hlavní trumf nám chybí, nebo spíše jeden z trumfů. Hrajeme bez jedné důležité karty a jsem rád, že s novým vedením Kraje Vysočina se tato otázka znovu otvírá. Paní náměstkyně Hajnová je v tomto aktivní. Už jsme se potkali a ona nabízela schůzku napříč lokalitami tak, abychom se pravidelně setkávali a stanovili nějakou společnou strategii. Co se mění je přístup, že dotčené nejsou jen obce, ale i kraj. Paní náměstkyně chce být velmi aktivní, i když je to zatím v začátcích. Ani nemůžeme očekávat, že teď všichni na kraji řeknou, my to tady nechceme, protože by to bylo upřímně strkání hlavy do písku. Úložiště nechce nikdo na svém území. Ale jsem rád za rozumný přístup ve stylu pojďte s námi jednat a odpovídat na otázky, co to udělá s naším regionem, pokud bychom byli nejlepší v republice.

Věříte, že vybraná lokalita bude skutečně nejvhodnější? Není zde prostor pro různé zákulisní dohody a lobbing?

To jsem také už zmiňoval, že teď úplně podle pravidel nehrajeme. Je podivné, že postoupíme s jiným hřištěm, než na kterém jsme začali hrát. Změna polygonu je u nás opravdu velká. Říká si to o přezkoumání a pořádné odůvodnění proč. Souvisí to s tím, že nejsme schopni dopředu říct, pokud bude mít hornina přesně takové a takové vlastnosti, tak postupujete dál. Pokud ne, jste vyřazeni. Problém je, že pokud to takhle řeknete, můžou se najít jiné lokality v České republice, kde je vhodná hornina a nebo nemusí do dalšího výběru postoupit vůbec nikdo. Na jednu stranu chápu techniky, že se tomu brání, na druhou stranu bych jako politik chtěl, aby tyto hodnoty byly stanovené a pravidla byla jasná. Pokud ale řekneme pravidla, stokrát je během hodnocení změníme, na konci vybereme něco jiného, než jsme původně posuzovali s tím, že je tohle místo je to nejlepší, tak za mě je už na první pohled někde něco špatně. Ano, možná to je to nejlepší místo v republice, ale už je to strašně těžko uvěřitelné, že jde o čistě technickou věc.

Není tajemství, že Čertův Hrádek na pomezí Jihlavska a Pelhřimovska by mohl nabídnout významný zdroj vody. Nabízí se otázka, jestli nevybudovat rychle vodní nádrž, která lokalitu z dalšího rozhodování velmi rychle vyřadí?

Zásobárna vody je jeden z hlavních argumentů, které používáme. My ležíme na evropském rozvodí nebo v jeho ochranném pásmu. To je rétorika, které používá třeba už i zmíněný docent Laštovička. On říká, že kdyby měl vybrat lokalitu čistě geologicky, vybere Čeřínek, kde je geologie skvělá. Kdyby měl přihlédnout k hydrogeologii, pak je tady evropské rozvodí a on osobně by udělal dvacetikilometrový pás kolem rozvodí a ten by vyřadil. A to je odborník. Vodní zdroje z lokality nejsou jen pro nás 6 obcí. Zásobuje Jihlavu a okolí přes Hubenovskou nádrž a jak jsem říkal, z naší lokality odtéká voda i na sever, zde zásobuje vodní nádrž Švihov - Želivka a odtud teče voda do Prahy, středních Čech, Humpolce…

To je hodně lidí.

Dostaneme se určitě přes milion lidí, kteří jsou zásobeni odtud. Úložiště se může vybudovat velmi bezpečně, k žádnému problému třeba taky nemusí nikdy dojít, ale kdo by si na ty problémy chtěl zadělávat? My vlastně jen upozorňujeme, že ty problémy tady budou a je potřeba je vyřešit. Ale odpovědi nejsou, a to už minimálně 25 let.

Vodní nádrž Hubenov s vodou pro Jihlavu bude asi v případě úložiště nepoužitelná. Ale jak je to tedy s Želivkou – je nyní už dostatečně daleko? Nebo tam nebezpečí stále hrozí?

Když z osobní zkušenosti vezmu zónu havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany, tak to je dálka, kam až to je (úsměv). Kdekoliv na finální lokalitě má být vybudovaná horká komora, a to je natvrdo jaderné zařízení, kam se převeze transportní kontejner a palivo tam bude muset být obnažené, aby se přebalilo. Zóna havarijního plánování podle mého názoru bude muset být stanovena. Otázka je, jak velká a jak velký by byl případný problém. Takže je otázka, jestli bude zasaženo ochranné pásmo Hubenova nebo ne. U nás je nyní navrhováno, že vstup do území i horká komora má být na našem území – mezi Dolní Cerekví a Rozhoznou, poblíž naučné stezky Čeřínek, jednoho z nejvyhledávanějších cílů u nás. Je otázkou, jestli tam budou lidé smět chodit, i na to se ptáme a odpovědi nejsou.

Vždy a všude se najdou lidé, kteří jdou proti proudu. Máte i tady skupinku, která chce úložiště?

Nevím, jestli chce úložiště, ale ortodoxní jsou vždy na jedné i druhé straně. Vždy jsou lidé, kteří si z tématu dokáží vybrat to, že by úložiště lokalitě mohlo něco přinést. Jsou větší a menší odpůrci a některé lidi to třeba upřímně vůbec nezajímá. Je jim jedno, jestli to tady bude nebo nebude. Úložiště bude vlastně daleko, až za humny. Má být tři sta metrů od Cerekve, a to je přeci daleko (úsměv). I takový přístup lidé mají. Někteří sem třeba jezdí jen přespat, pracují v Jihlavě a k Cerekvi nemají vztah. Jsou tu menší i větší odpůrci a možná i zastánci úložiště.

Lidi, kterým je to jedno, můžeme i chápat. Úložiště bude v roce 2065, třeba se toho ani nedožijí.

Možná nebude ani v tom roce 2065. Když se ohlédnu zpátky, touhle dobou jsme měli mít vybranou jednu lokalitu a to vycházím jen z údajů, co jsou zveřejněny před nějakou dobou na internetu. Harmonogram výběru je daný, otázka ale je, jestli bude dodržen. Neustále totiž posouváme začátek, ale neposouváme konec, kdy má být vše postaveno. Je čím dál méně času na zkoumání konečné lokality. Rok 2065 je pořád ještě daleko, ale třeba bude úložiště zprovozněno v roce 2080 a, jak říkají některé hlasy, z toho už nás bolet hlava nebude.

Starosta Třebíče Pavel Pacal na debatě Deníku řekl, že zná obce, které hlubinné úložiště chtějí. Víte, o kterých mluvil?

Já je tedy neznám. Že by si to zastupitelstvo některé obce dovolilo takhle říct, to si myslím, že ne. Obecně platí, že máme strach z neznáma, z nového. Málokdo chce dálnici na svém území, lidé nechtějí třeba ani velmi vysoké elektrické napětí přes své území. Zaděláváme si na problémy a kdo by do toho chtěl jít dobrovolně? Ano, jsou tu slibované „reparace“ státu, náhrady, odškodnění. Ale já myslím, že už všichni začínáme chápat, že ne všechno jde koupit za peníze.

Dolní Cerekev nedávno dostala milion korun. Některé obce deklarovaly, že peníze vrátí, vy jste je zařadili do rozpočtu?

Oni vrátit ani nejdou, to už jsme si vyzkoušeli v minulosti (úsměv). Ten milion je náhrada za to, co stejně přijít mělo. Pokud platí v České republice zákony, tak ty práce, které tady v minulosti proběhly, byly původně klasifikovány jako geologický průzkum, za který má být řádně zaplaceno. Území tady původně stanoveno bylo a všechny práce vyjma jednoho hlubinného vrtu byly provedeny. Nicméně v jejich průběhu byly překlasifikovány jako výzkum sloužící pro vysoké školy, což není pravda. Za výzkumné práce se ale nemusí platit.

Takže jste měli dostat několikanásobně více peněz?

Ono se to Cerekve tak úplně nedotklo, my bychom stejně dostávali „jen“ něco málo přes milion ročně. Jsou ale obce, třeba Rohozná, kde byl příspěvek přes dva miliony (pozn. 2,8 mil ročně – úplně konkrétně Rohozná - 2,8 milionu, Nový Rychnov - 2,4 milionu, Milíčov - 1,5 milionu, Hojkov - 1,9 milionu, Cejle - 1,2 milionu a Dolní Cerekev - 1,1 milionu) krát dva nebo tři roky provádění geologických prací – je to minimálně šest milionů nebo tenhle jeden. Beru to gesto, že se na to nezapomnělo a že si je ministerstvo průmyslu a obchodu vědomo toho, že někde něco v minulosti porušili. Jsou to dodatečné splátky toho, co by podle zákona obcím náleželo, i když to nechtějí. Ale je to vlastně jen část z toho.

Takže jste si pomohli v rozpočtu?

Když vám přijdou státní peníze, co s tím můžete jiného dělat? Zaúčtovat je musíte a obce nejsou nyní úplně v dobré finanční kondici poté, co poslanecká sněmovna předvedla na konci minulého roku s daněmi a obecně během covidového roku 2020. Obcím se peníze braly, pak se část z nich vracela a pak se zase braly a pak přijde milion, o který nikdo nestojí. Říkal jsem ano, zapojme je do rozpočtu a pak uvidíme, jak na konci roku vyjdeme, protože je leden, ale nikdo pořádně nevíme, jaké máme platit daně (úsměv). Na tento rok jsme naplánovali poměrně hodně akcí včetně toho, že chceme předláždit chodník  na městečku, potřebujeme odvlhčit školu a na to nelze čerpat dotace. Přímo se tedy nabízí použít ten milion. Byl by velký luxus dát ho na nějaký účet a tvářit se, že nikdy nepřišel.

Práce proběhly už dávno. Dá se najít důvod, proč peníze přišly zrovna teď?

Je to proto, že byla schválena novela zákona. Mimo jiné se v ní také opět posunulo termín, kdy budeme mít vybráno, ale ne to, kdy budeme mít postaveno.

Když se přesuneme k lokální politice, vy se jako starosta těšíte velké oblíbenosti. Překvapilo vás, kolik hlasů jste získal v krajských volbách na kandidátce strany, která nebývá na vesnicích příliš populární?

Cílili jsme na šest procent, já si naivně říkal, že by super výsledek byl šest a půl procenta a chtěl bych sedm. Kladl jsem si vysoké cíle (koalice Pro TOP Vysočinu nakonec získala 4,99 procent – pozn. aut.). Šel jsem do voleb s tím, že se do zastupitelstva dostaneme. Chtěl jsem, aby byl slyšet hlas obcí, a to nejen co se týká úložiště. Velký problém je, že se stát k obcím chová poměrně dost macešsky a jedna z cest, jak to změnit, zvláště v Kraji Vysočina, je sdílet dobrou praxi. Udělejme něco dobře, sedm set krát to zopakujme (Kraj Vysočina má přes 700 obcí) a budeme nejlepší kraj v České republice. Ale musíme se naučit spolu účinně komunikovat, a tím nejlepším prostředníkem je kraj. Jaká jiná platforma by měla být? Částečně fungují mikroregiony, ale kraj na to má i úřednický potenciál. Kraj by mohl dělat větší servis směrem k obcím než ke státu. Neuvolněných starostů je na Vysočině přes 400, roztříštěnost Kraje Vysočina je obrovská a já z toho chtěl udělat výhodu.

Jen v Dolní Cerekvi vás volil téměř každý. Jak se to dělá?

Nevím, asi mě lidé znají, vědí jaký jsem a snad jsem dokázal svojí filozofii dobře vysvětlit. Možná to byl cíl obyvatel, abychom byli více vidět, být u toho, když se spolurozhoduje o tom, jak se bude území rozvíjet. Hodně se tady s lidmi bavíme, jsme otevření, chceme naslouchat. Chceme dělat to, co si lidé žádají. Jedna z věcí, co jsme dělali hned po nastoupení do funkcí, byl další ročník ankety, kde jsme chtěli pojmenovat problémy, co by obyvatelé po nás chtěli vyřešit. Co je trápí nejvíce a co bychom měli nejdříve vyřešit. Hrozba hlubinného úložiště byla, myslím, druhá (smích).

U schodů jsem si všiml zvonku. Je u něj napsáno, že kdo má problémy s chůzí, může zazvonit a přijdete vy za ním. Je to přesně jeden z těch detailů, které obyvatele ocení?

Věřím, že ano. Zrovna zvonek byl jedním z prvních věcí, které jsme na radnici udělali. Kancelář je v patře, kontaktní místo v přízemí nemáme, je tam pošta. Takže pokud starší obyvatelé mají problém, my za nimi seběhneme. Nemáme problém vzít třeba ověřovací knihu a ověřit podpis na chodbě. Jsou to malé krůčky, které můžeme pro lidi udělat a zlepšit jim komfort.

Dříve jste byl úředníkem na jihlavském magistrátu. Jak velká změna pro vás byla přejít z krajského města do městyse, ale na druhou stranu se stát tím nejvyšším?

Upřímně, změna to byla. Byl jsem předtím místostarostou, takže fungování obce pro mě nebyla velká neznámá, nicméně samozřejmě nemůžete vědět všechno. Něco se vždy zapomene, na něco není možnost se připravit a loňský rok do dokázal. Tuto situaci nezažil nikdo a doufám že jí už ani nikdo po nás nezažije. Je to o tom, umět si poradit a mít kolem sebe dobrý tým, všechny problémy nikdy nedokáže člověk vyřešit sám. A v Cerekvi máme velmi dobrý tým, co za námi stojí v dobrém i ve zlém. A to se ukázalo loni na jaře.

Můžete být konkrétní?

Jen jsme se zmínili, že bychom chtěli zajistit roušky pro každého obyvatele. Najednou se zaktivoval klub seniorů, maminky v mateřském centru, všichni začali šít a my jsme tu byli vlastně jen jako distribuční a koordinační centrum. Seniorky bez šicích strojů nám vozily čerstvě vypraná povlečení, aby aspoň něco udělaly. Je to další střípek z toho, jak skvěle nám tu funguje komunita. Obzvláště na jaře jsme táhli za jeden provaz a byl to až na hranici sebeobětování pro dobro celku.To mě to hřálo na srdci. Vozili jsme roušky, věšeli materiál a nákupy na branky, organizovali roznos roušek do schránek. Pak jsme vyhlásili, že lidé, co se o sebe dokáží postarat a roušky mají, ať nám to dají nějak vědět, třeba nechají vzkaz na schránce. A tak se tam objevovaly nápisy jako Roušky máme, děkujeme, pošlete je potřebnějším a srdíčka. Byl bych rád, kdybychom si toto fungování přenesli z nouzových i do dalších let.

Při první vlně covidu byla solidarita obrovská, teď se ale podle mě už trochu vytratila…

Není to tak úplně znát, ono to souvisí s chování vrcholných politiků. Když oni nedodržují pravidla, těžko to chtít dodržovat jinde. Co k tomu říct a nebýt moc příkrý?

Můžeme jít dál, jestli chcete.

Ne, dobře, teď už to jako na jaře není, ale spousta lidí zůstává solidárních. Když už jim je trošku špatně, nejdou třeba do místního obchodu, protože tam pak musí jít každý a pokud bychom ho tady neměli, narazí velká část obyvatel. Pořád mám pocit, že lidé zůstávají ve svém nitru zodpovědní. Možná by stálo za to nám naložit víc. Neřešit vše restriktivně, ale dát lidem více zodpovědnosti. Tak to dělají zrovna v Izraeli nebo v asijských státech. Pojďme být sami k sobě zodpovědní, jinak to nezvládneme.

Ale jakmile se uvolní restrikce, počet nakažených roste.

Těch kroků, které se udělaly špatně, je hodně a otočit to takhle naráz už ani nejde. To je o změně přístupu, který jsme ale měli udělat na jaře. Ale po bitvě je každý generál. Uvidíme, jestli česká společnost někdy dospěje k tomu být k sobě dostatečně upřímní a dostatečně zodpovědní. O tom vlastně je demokracie, aby svobodu mohl mít i ten druhý, nejen já. A to nám zatím moc nejde. My máme zatím jen takové demo z demokracie (úsměv).

Vedle Cerekve je Čeřínek, který po zákazu sjezdovek obsadili děti na bobech, nyní tam lyžaře vozí za sněžným skútrem. Je to příklad toho, o čem mluvíte?

My obecně jako Češi hledáme cestičky, jak porušit různá nařízení. Ale to souvisí s tím, že když někdo může, proč nemůžou ostatní? Povolíme nakupovat dětské oblečení, ale kde je hranice prodítě? Do patnácti? Do osmnácti? V tu chvíli můžeme obléct každého průměrného chlapa. Proč se někde v hospodě pije a někde ne? Proč někdo za krádež dvou housek jde do vězení, jiný udělá něco horšího a nic? Možná je to právě o tom, že nejsme zodpovědní a zodpovědnost nevyžadujeme.

Když dovolíte osobní otázku, jste také otcem dvou malých dětí. Jak zvládáte distanční výuku?

Mám skvělou manželu a skvělé děti (úsměv). Já osobně to zvládám dobře, ač se dětem i na můj vkus věnuji poměrně málo. Jedna dcera je ve druhé třídě, ta chodí do školy, druhá je ve čtvrté třídě, ta se učí sama. Obě to zvládají velmi dobře a je to díky manželce. Já to zázemí mám úžasné a nemůžu si vůbec stěžovat. Pro nás to problém není, ale chápu rodiny, kde distanční výuka problém může být velký, snažíme se jim pomoci. Naše škola nabízela učební tablety, počítače. Aby nemusely děti čekat na to, až se doučí jejich sourozenec. Ne každá rodina má doma tři počítače, aby dokázal pracovat rodič i obě děti naráz.

Bylo pořízení tabletů do školy velká investice nebo by se dalo říct, že to bylo za málo peněz hodně muziky?

Otázka je, co je velká investice, ale podle mě tohle bylo za málo peněz hodně muziky. Krom toho na IT vybavení škol přišly i peníze od státu a jsem rád, že jsme se s panem ředitelem takto domluvili. Pan ředitel zafungoval výborně. Pár dětí tablety používá, nějaké ještě máme k dispozici. Kolikrát děti dostaly tablety, které ještě nebyly ani vybalené z krabice, protože do školy od jejich nákupu ještě nechodily. Pak budeme chtít toto IT vybavení nadále využívat při výuce, aby s ním děti uměly.

Já osobně z vás mám pocit, že se pořád usmíváte, řešíte s úsměvem i různé sousedské neshody, nebo se k vám tyto malicherné problémy ani nedostanou?

Starosta musí vyřešit úplně všechno od toho, že se někomu kývá dlážka před domem až po to, že neteče voda nebo že voda neotéká, to je mimochodem to úplně nejhorší (smích). I sousedské neshody tu máme, to tak prostě je. Já jsem byl vychován v tom, že jsme na obci pro lidi a že jsme tu pro to, abychom problémy řešili. Ne vždy najdeme řešení obratem, ne vždy na to jsou peníze a některé věci se historicky nepovedly nebo se dělaly jinak.

Co konkrétně myslíte?

Když si vzpomenu, jak se před dvaceti lety zateplovaly domy, teď to ani nebereme, že by to bylo zateplené. Hydroizolace se dělaly jinak. Jsou věci, které je třeba změnit, opravit, nahradit. Snažíme se lidem vyjít vstříc, ale politika je umění možného, takže se snažíme toho možného udělat co nejvíce. Ale někdy to musíme odložit a ne vždy to lidé pochopí.

Chtěl byste závěrem vyslovit nějaké přání pro letošní a třeba i další roky?

Teď se mi vybavilo, co jsem si přál na konci roku 2019. Dával jsem podobný rozhovor a říkal jsem, že rok 2020 bude krásný rok na oddávání, a to je jedna z věcí, která mě nejvíce baví a naplňuje. Vítání občánků a svatby, to je nejlepší věc, kterou jako starosta můžete dělat. Těšil jsem se na to, až třeba i v přírodě budeme dělat co nejvíce svateb. Hned v únoru se to zkazilo. Pak jsem říkal, že osobně se velmi těším na olympiádu. Ta se pokazila o chvíli později. Tak se bojím říct výhled, přání, co bych chtěl od roku 2021, aby se to hned v únoru nezkazilo (smích).

Zkuste to, budeme optimisté.

Chtěl bych, abychom začali být zodpovědným národem, aby se nám všechno podařilo a všichni jsme měli čisté svědomí. Abychom měli svobodu nejen sami pro sebe, ale i pro ostatní Abychom spolu dokázali žít, usmívat se na sebe a abychom se měli dobře. Situace snad už začne být lepší. V Dolní Cerekvi jsme byli zvyklí mít celou řadu kulturně společenských akcí, jen loni jich mělo být osmačtyřicet, to znamená skoro každý týden akce pro veřejnost, pro děti, pro seniory nebo pro všechny. Já bych strašně moc chtěl vrátit se do koloběhu, na který jsme byli zvyklí a mohli tuto práci pro lidi opět dělat.

Zdeněk Dvořák

close Starosta Dolní Cerekve Zdeněk Dvořák. info Zdroj: Deník / Martin Singr zoom_in - je mu 37 let

- bydlí v Dolní Cerekvi

- je ženatý, má dvě dcery

- zastupitelem v Dolní Cerekvi je od roku 2010, starostou se stal o osm let později

- loni se jako lídr koalice Pro TOP Vysočinu o jeden hlas nedostal do krajského zastupitelstva

- patří mezi nejhlasitější odpůrce úložiště jaderného paliva na Vysočině