Léto v plném proudu, na Vranovské přehradě tisíce rekreantů a chatařů. Najednou se z vody vynoří potápěč a prohlásí: „Pozor, na dně je velká námořní mina.“ To, co nejdříve vypadalo jako nepříliš povedený vtip, záhy spustilo jednu z největších policejních akcí, jaké kdy přehrada zažila.

Nová výstava na vranovském zámku představuje výběr z výtvarných děl vzniklých v první polovině minulého století. Poskytlo je Jihomoravské muzeum ve Znojmě.
Než přišla přehrada. Krajinu Podyjí na Vranovsku dokumentují dávné obrazy

Začala přesně před čtyřiceti lety, 2. srpna 1983. Tehdy se u pláže pod Štítary potápěli muži ze znojemského Manta klubu, který tenkrát patřil pod Svazarm. Jeden z nich v desetimetrové hloubce asi třicet metrů od břehu objevil podezřelý kulatý předmět, který mu připomínal námořní minu. Nález ihned nahlásil Veřejné bezpečnosti, tedy tehdejší policii. „Je pochopitelné, že tato informace se v daném okamžiku zdála být téměř neskutečná. První logická otázka spočívala ve vysvětlení, kde by se vzala námořní mina v suchozemském státu, jakým je Československo,“ uvedl později kriminalista kapitán Jan Hlaváček, který u zásahu byl a vylíčil jej v Kriminalistickém sborníku.

Zaminovaná přehrada

Jenže jak Hlaváček a jeho kolegové záhy zjistili, obavy byly oprávněné. Přehrada vznikla krátce před druhou světovou válkou a někteří pamětníci tvrdili, že ji Němci zaminovali, aby na ní nemohly přistávat spojenecké hydroplány. Mina mohla být deaktivovaná, ale jisté to nebylo. Museli si ji tedy znovu prohlédnout potápěči, tentokrát policejní. „Není třeba zakrývat jednu závažnou okolnost. Potápěč-pyrotechnik viděl námořní minu poprvé v životě,“ lakonicky konstatoval Hlaváček ve sborníku.

Moc informací mu neposkytla ani armáda. Ta na dotaz, jak s nálezem naložit, odpověděla, že námořní miny ve výzbroji opravdu nemá. Tudíž žádné podrobnosti nesdělila.

Potápěči minu aspoň nasnímali podvodním fotoaparátem. I to však bylo velmi obtížné. „Potápěč musel pracovat s milimetrovou přesností. Vzhledem k potřebné hloubce ostrosti snímku bylo nutné přikládat rámeček téměř na tělo miny, ale tak, aby nedošlo k dotyku s minou. To vše při špatné viditelnosti a poměrně silném proudění vody,“ dodal Hlaváček.

Přesto se díky fotografiím podařilo zjistit, že mina nemá zapalovače, které by mohly spustit detonaci. Jestli v ní ale výbušnina přece jen nezůstala, to nikdo říct nedokázal. Z literatury se totiž podařilo zjistit, že tento typ může obsahovat 100 až 500 kilogramů TNT, což by teoreticky mohlo vyvolat seismickou vlnu, která by dokázala poškodit i hráz nacházející se 1600 metrů odtud.

Model hradu Cornštejn u Bítova je od konce května k vidění v paláci zříceniny.
Jak vypadal Cornštejn, když byl hrad? Model vystavili v paláci na zřícenině

Po velmi složité a hodinářsky přesné manipulaci se potápěčům nakonec podařilo minu zavěsit na plovák a ten odvléct motorovým člunem k protějšímu břehu, kde nebyly žádné chaty ani koupající se lidé. Tam pyrotechnik na minu připevnil 3,5 kilogramu TNT – a 6. srpna po téměř pěti dnech usilovné práce a nervů napjatých k prasknutí podivný předmět odpálil. Vzhledem k rozsahu výbuchu bylo jisté, že v něm náplň nebyla.

Inzerát na minu

Očitým svědkem těchto manévrů byl Ladislav Kulíšek, který tehdy působil ve znojemském potápěčském oddílu. Podle něj ale těchto min na přehradě bylo mnohem více. „Ještě teď je mají lidé vystavené třeba u zahrad nebo u chat. Já osobně vím asi o pěti,“ vysvětlil bývalý potápěč s tím, že se vlastně jedná o prázdné skořápky. „Němcům sloužily jen jako plováky. Byly na hladině a držely pod sebou síť, která byla pod vodou,“ doplnil.

Osobně se svými přáteli později vylovil ještě jednu z těchto skořápek. Navařili na ni menší trubky, které budily dojem zapalovačů, a pak ji měl na prodej ve svém antikvariátu. „Nabízeli jsme ji i na prodej přes Aukro. Okamžitě se nám ale tehdy ozvala kriminálka, jestli jsme se prý zbláznili. Že to prý může koupit nějaký šílenec, hodí to do Labe, které se kvůli tomu uzavře až po Hamburk. Takže jsme inzerát zase stáhli,“ usmál se Kulíšek.

Jednu z min vylovil i Ladislav Kulíšek ze svými přáteli z řad potápěčů. Navařili na ni i trubky, které budí dojem zapalovačů. Nyní je v jednom vojenském muzeu.Jednu z min vylovil i Ladislav Kulíšek ze svými přáteli z řad potápěčů. Navařili na ni i trubky, které budí dojem zapalovačů. Nyní je v jednom vojenském muzeu.Zdroj: se svolením Ladislava Kulíška

Nakonec tato skořápka před několika lety putovala do jednoho vojenského muzea. „Posílali jsme ji tam zásilkovou společností. Na převoz byla samozřejmě zabalená, takže nebylo poznat, co to je. Ale balík to byl velký, takže se řidič zeptal, cože to převáží. Když slyšel, že námořní minu, všechno zahodil a utíkal pryč. Teprve po nějaké chvíli jsme ho přesvědčili, že je ta věc opravdu neškodná,“ zavzpomínal Kulíšek s úsměvem.

Další z těchto skořápek skončila i v Kriminalistickém ústavu. Stalo se tak těsně po odpálení té, kvůli níž kriminalisté zasahovali na Vranově. Kapitán Hlaváček vzpomínal, že s kolegy oslavoval v jednom zdejším pohostinství její úspěšný výlov a odpálení, když najednou k nim přišel jeden z místních a prohlásil, že vlastně není o čem mluvit, protože jednu takovou minu má na zahradě i jeho známý. Prý jako dekoraci místo trpaslíka. Kriminalisté následně tuto „dekoraci“ převzali do své péče. Jak se na to tvářil její majitel a co pak řekl onomu svému příteli, už archivy nezmiňují.