Podle Václava Tučka z Mysliveckého sdružení Heřmanice je největším nepřítelem myslivce čas a byrokracie. „Divočák váží téměř metrák, musíte ho vyvrhnout, odebrat vzorky, poslat je na veterinární stanici. Je třeba mít auto, abyste ho mohli odvézt. To není jen tak,“ popsal.

Stovka za kilo? V obchodech i za sedm, tvrdí myslivci

Když lovec střelí srnce, prodá ho vyvrženého v kůži bez hlavy za padesát až sto korun kilo. Zákazník si koupí kilo srnčího hřbetu v supermarketu i za sedm set korun. Za muflona lovec údajně dostane patnáct až třicet korun za kilo, hřbet si zákazník koupí třeba i za pět set korun.

Zvěře od myslivců vykupují na Vysočině například firmy Moravialov nebo Bidfood. „Informace, že myslivce výkupny okrádají, za kilo zvěřiny jim dají stovku a maso prodají do obchodu za sedm set, je zkreslená,“ říká za firmu Bidfood Jaroslav Škach.

Podle něj je prodej masa ze zvěřiny do obchodů problematický a výkupní cena odpovídá situaci na trhu. „Zákazníci zvěřinu moc nejedí, a poptávka je malá. Přitom cena není vyšší než třeba za hovězí nebo vepřové. Zvěřina nám dnes ale doslova padá ze skladů, její výkup dotujeme z jiných provozů,“ říká Škach.

Pár kilo masa, zbytek kosti a srst

Zvěřina v regálech obchodů opravdu není běžná. Má ji v nabídce například Makro. Kýta z divočáka je v ceně asi 270 korun za kilo. „Z jednoho kusu zvěřiny je pár kilo masa, zbytek je odpad, kosti a srst,“ popisuje Jaroslav Škach.

Tomu, aby mohli myslivci dodávat maso ze zvěřiny přímo k zákazníkům, brání evropská legislativa. Podle Českomoravského mysliveckého svazu platí, že myslivec smí týdně prodat přímo pět kusů zvěře, již uloví, a pětatřicet kusů menší zvěře, třeba zajíců. „Nejvíc však polovinu ulovené zvěře za celý rok. Zbylá část úlovků míří do výkupen. K tomu všemu platí strop, kdy nesmí myslivec překročit hranici sto dvaceti kusů velkých zvířat a čtyř set malých,“ říkají myslivci z Vysočiny.

Ministerstvo zemědělství se snaží, aby omezující počty vypadly a platilo by jen padesát procent omezení pro soukromý prodej. To ale musí schválit evropská komise. Obecně však platí, že uvádění potravin na trh ovlivňuje evropská legislativa. Z té vyplývá, že veškeré potraviny živočišného původu musejí být zpracovány ve schváleném potravinářském podniku, pod dohledem veterinární správy.

Podle lesníka Václava Augustina z Oudoleně mají myslivci v tomto případě výjimku, jednotlivým zákazníkům nebo maloobchodům mohou prodat malé množství volně žijící zvěře. Myslivecká jednota by ráda dosáhla toho aby konzumaci zvěře stát podporoval podobně, jako to bylo v kampani Ryba domácí. „Myslivci mají svého prohližitele a zvěř kontroluje i veterinář. Zákazník se nemusí bát,“ říká Augustin.

„Péče o honitbu je drahá, takže myslivci by měli dostat zpět aspoň část nákladů. Navíc se do bude zvyšovat tlak na odlovy přemnožených zvířat. Ta ale myslivci střílet nebudou, když se jim to nevyplatí,“ soudí myslivec Petr Smutný z Uhelné Příbrami.