Vy kandidujete do Poslanecké sněmovny podruhé, proč jste se rozešel s tím předchozím hnutím?

Ono to hnutí, ze kterého jsem odcházel, nemělo už mnoho společného s tím, za které jsem kandidoval. Zkrátka my, co jsme kandidovali za Tomia Okamuru, jsme si představovali, že to bude fungovat trochu jinak. Že se budeme podílet na tom, kam strana bude směřovat, ale ono to bylo víceméně řízeno direktivně. Kolikrát jsme se ani nedozvěděli důvody, proč máme hlasovat tak, jak máme hlasovat. Pak tam došlo k hlasování o tom, kam se bude strana dál ubírat. Tehdejší předseda ten výsledek ne úplně dobře ustál a založil si raději novou stranu. My, co jsme zůstali, jsme doufali, že to konečně začne fungovat tak, jak jsme si přáli a vlastně původně představovali. A ono to tak úplně nevyšlo.

Proč jste si vybral Realisty?

Přiznám se, že jsem měl nabídky z řady stran a hnutí, a to jak parlamentních, tak mimoparlamentních. U některých, viděno dnešní optikou, by to byla v podstatě sázka na jistotu úspěchu. Ale já jsem si vždy říkal, že by bylo fajn podívat se druhý den do zrcadla a přitom by mi nemělo být ze sebe samého špatně. U některých těchto stran jsem si říkal, že bych to asi nedal. Pak jsem se sám začal poptávat, jestli by bylo možné angažmá u Realistů, protože doktora Petra Robejška jsem sledoval dlouhodobě. Měl jsem možnost se s ním potkat v diskusních pořadech v televizích a vím, že to je člověk, který to má v hlavě velice dobře srovnané a má hluboké znalosti. A už jenom to, že on zakládal Realisty, mně přišlo jako punc toho, že by to mohlo fungovat dobře. Když jsem se podíval, jací lidé tam jsou, tak jsem zjistil, že ve sboru zakladatelů je jeden renomovaný a respektovaný odborník vedle druhého. Tak jsem si říkal, že tohle opravdu má smysl. A hlavně nosné myšlenky u Realistů v podstatě z devadesáti procent představovaly to, s čím já jsem do politiky původně šel.

Z jakého důvodu by lidé měli volit Realisty?

Asi právě, proto, že jsme Realisti. Ale nejen s velkým R, ale i s malým r. My nenabízíme žádné vzdušné zámky. Jsou strany, které jsou ochotné naslibovat všechno možné, včetně toho, že budete mít třeba stotisícový plat. My máme třiatřicet základních programových bodů v jedenácti oblastech. U každého bodu z té oblasti naši odborníci nejenom vědí, proč je to důležité, ale také přesně víme, jak se to dá reálně splnit. Je to něco jiného.

Já třeba vím, že spousta lidí přemýšlí, jestli vůbec půjdou volit. A i ti, co jsou rozhodnuti, že volit půjdou, tak vlastně neví koho. Já a stejně většina mých kolegů jsme na tom byli úplně stejně, protože řada lidí je zklamaná ze standardních politických stran. Někteří jsou zklamaní i z těch nových, protože do nich vlévali nějakou naději, a ony pak selhaly. Tak tady, a jsem o tom naprosto přesvědčený a věřím tomu, je šance s českou politikou něco udělat poměrně velká. A jak říkám, je to hlavně reálné.

Co z toho je zajímavé pro Vysočinu?

Máme přímo v programu, v těch základních programových bodech, dostavbu a modernizaci jaderné elektrárny v Dukovanech. Což si myslím, že je pro Vysočinu zásadní věc. Na Vysočinu bude mít dopad urychlení výstavby strategické infrastruktury, s tím se kraj docela potýká.

A pak je tam spousta věcí, které se netýkají jenom přímo Vysočiny, ale na Vysočinu dopad mít budou. Ať už se to týká zavedení rovné patnáctiprocentní daně úplně pro všechny, nebo snížení sociálního pojištění pro maminky na mateřské, a další. Takže ty dopady budou na každého občana, nejenom na Vysočině.

Jak se zajímají voliči o váš program?

My samozřejmě sázíme na hodně kontaktní kampaň, protože neoplýváme miliardami, ani miliony. Takže se s lidmi hodně potkáváme. Třeba při sběru podpisů na petice. Dělali jsme petici za odmítnutí přijetí eura, abychom zůstali u české koruny, protože v současné době by pro Českou republiku přijetí eura nebylo výhodné. Dělali jsme petici za zavedení povinného vojenského výcviku. Takže při těchto příležitostech se pohybujeme po Vysočině i po menších obcích a potkáváme se s lidmi. Co se týče odmítnutí eura, tak zájem je, téměř každý člověk to rád podepíše. S tím vojenským výcvikem už je to složitější. Je to trochu více vysvětlování, že nechceme obnovovat vojnu, že nechceme nutit nikoho do půlnoci pochodovat po „buzerplacu“, jak to kdysi bývalo. Výcvik má být spíše spojený s nějakými benefity typu, že si tam lidé udělají základ zbrojního průkazu, udělají si řidičák na céčko a získají opravdu takový ten základ, jak se chovat v krizové situaci. Pak už na to lidé docela slyší.

Když se ještě vrátíme k programu. Jaký mají vztah Realisté k Evropské unii?

K Evropské unii máme vztah, řekněme, realistický. Přeloženo, spíše skeptický. Protože pokud se bude Evropská unie ubírat dál současnou cestou, tak pravděpodobně bude směřovat k zániku. Já jsem třeba říkal, že bude hodně klíčové, jak Evropská unie zareaguje na brexit. Byly dvě možnosti. Buďto se zbylí lídři Evropské unie chytnou za nos a zamyslí se nad tím, co udělali špatně, že od nich takto silný člen odchází a co se s tím dá dělat, aby to nebyla jenom první kostička z domina. Anebo zvolí druhou možnost. Že se jim to budou snažit, co nejvíce „osladit“, a ukázat, že se teď budou mít strašně špatně. Budou v podstatě strašit. Zatím to vypadá, že si vybrali tu druhou možnost. Ale pokud ještě ve zbývajících členských státech zbývá trošku národní hrdosti, tak to bude směřovat podle mě k rozpadu. V tuto chvíli si myslíme, že není nezbytně nutné z Evropské unie vystupovat, nicméně pokud by se to ubíralo tímto směrem, tak se nebudeme rozhodně bát tento krok nejen podpořit, ale klidně i iniciovat.

Myslíte si, že problém uprchlíku zajímá voliče?

Zdráhám se použít termín uprchlíci, spíš bych použil migranti. Protože zdaleka ne každý je skutečně uprchlíkem. U valné většiny z nich, potvrzují to už i zahraniční odborníci a politici, je základním motivem často ekonomická situace. Nikoliv bezpečnostní. My máme v programu naprosté odmítnutí nelegální migrace, protože je evidentní, že tu migrační vlnu využívají i některé teroristické organizace. Zatím Česká republika pro migranty naštěstí není až tak atraktivní. Nicméně dokud jsme součástí schengenského prostoru, tak ani nelze říkat, že v České republice žádní imigranti nejsou. Protože jestliže do Německa přišlo od ledna 2015 nějakých jeden a půl milionu migrantů, a mezi Českou republikou a Německem není vlastně žádná hranice, žádná kontrola, tak oni tady nejsou jen proto, že tady momentálně být nechtějí. Ale v okamžiku, kdy někomu v Německu nebo v západní Evropě dojde trpělivost, nebo se začnou utahovat kohoutky sociálním dávkám a výhodám, oni začnou logicky asi migrovat dál. Takže do budoucna to problém být může a my na to musíme být připraveni. Jestli to bude tím zásadním tématem voleb, to si v tuto chvíli netroufám odhadnout.

S kým byste spolupracovali, když se do parlamentu dostanete?

Co se týče případné povolební spolupráce, tak každý vám řekne, že o té se mluví až po volbách. My jsme zatím deklarovali jasně, že z různých, řekněme, morálně etických důvodů je pro nás asi nepřijatelné, že bychom šli do koalice s Komunistickou stranou Čech a Moravy. Vylučujeme také aktivní i pasivní podporu vlády s někým, kdo je trestně stíhaný. A jsou určité podmínky, které jsou pro nás naprosto nepřekročitelné, a tam by některé strany musely otočit kormidlem o sto osmdesát stupňů. Takže se vlastně vyloučí samy.