„Každý rok jezdíme o pouti k babičce do Žďáru. V neděli bývá pravidelně společný oběd, na němž se sejde celá rodina. Pokaždé máme řízky s bramborovým salátem a babička předem napeče i nějaké zákusky," uvedla čtrnáctiletá Tereza Svobodová z Branišova.

Stejné nedělní menu mívá v době žďárské pouti i rodina Lhotských ze Žďáru nad Sázavou. „Letos budeme opět pohromadě. V neděli bývá tradičně oběd s bramborovým salátem a s řízky. Protože musím vařit, tak se na atrakce už většinou nedostanu, proto na ně vyrážíme už v pátek. Tentokrát bohužel pršelo, takže jsme se na kolotoče vypravili až v sobotu," sdělila Jana Lhotská. „Pro mě je to tradice a nejít na pouť je ostuda," dodala žďárská obyvatelka

Do okresního města se v době svatojánské poutě sjíždí lidé ze široka daleka. „Ujeli jsme více než tři sta kilometrů, než jsem se do Žďáru dostali. Máme tam tetu. Pokaždé se těšíme na společný oběd, děti zase nejvíce na kolotoče a houpačky. Schází se celé příbuzenstvo, vždycky máme strach, jestli se k tomu stolu ještě vůbec vlezeme, ale pokaždé to nakonec nějak vyjde. Nikdy si také nenecháme ujít mši, ta pouťová má své zvláštní kouzlo," podotkla Karolína Matušková z Chebu.

Pouťové atrakce rok co rok navštíví okolo padesáti tisíc lidí. Jen málokdo si tuto příležitost nechá ujít. „Na svatojánskou pouť jezdíme pravidelně, mám ve Žďáře kamarádku a tak to beru jako příležitost k návštěvě. Pokaždé si to užiji, i když jsem ale spíše pozorovatel, na atrakce nechodím a moc neutratím. Jen se tak kochám, v Brně nic podobného nemáme," prohlásila brněnská obyvatelka Hana Ambrožová.

Pouť ve Žďáře nad Sázavou je unikátní nejen svou velikostí, ale také tím, že je vstřícná i k handicapovaným. „Je to v podstatě bezbariérové, takže i pro mě přístupné. Jinde je to mnohem horší, například v Praze bych se asi na pouť vůbec nedostal. Když mám čas a neprší, tak jezdím do Žďáru každý rok," prohlásil Pavel Brož z Nového Města na Moravě, který po úraze před čtyřmi lety zůstal upoutaný na invalidní vozík.

Návštěvníci svatojánské pouti ve Žďáře nad Sázavou byli více než spokojeni. Trochu jiné pocity ale měli ti, kteří tam zavítali pracovně. „Přijela jsem už v pátek se stánkem s pendreky a praženými oříšky. Letos to ovšem nebylo nic moc. Lidí sice chodili poměrně hodně, ale moc nenakupovali. Dříve to bylo lepší, to jsem utržila více. Rok od roku je to ale horší a horší, posteskla si Veronika Babicová z Jihlavy. „Příští rok se ve Žďáře ale opět ukážu. Narodila jsem se v tom, takže budu jezdit pořád," dodala prodejkyně.