Vyjet na silnice Vysočiny na kole je občas zkouškou odvahy. Otevření dveří auta těsně před tím, než projíždí cyklista, vyjetí naftového autobusu MHD ze zastávky opět těsně před cyklistou nebo předjíždění v zatáčce, to vše tady na Vysočině dovedeme. Kapitolou samu pro sebe pak je přijíždět do Jihlavy ve směru od Měřína a chtít pokračovat rovně. Znamená to jet před první křižovatkou v prostředním pruhu, řidiči aut pak zprava i zleva zřejmě soutěží, kdo cyklistu mine těsněji, někteří experti před ním ještě přejedou do jiného pruhu. Vedle silnice je sice na chodníku vyznačená cyklotrasa. To je ale chodcům, a obzvláště pak dětem, tak nějak jedno, takže si cyklista může vybrat, jestli ho budou ohrožovat auta nebo bude naopak on ohrožovat chodce.

Ono se to řekne, ať si jezdí po cyklostezce. Ale tam bývá za hezkých letních dní tolik lidí, že to také není zrovna bezpečné. Někteří cyklisté prostě jedou a baví se tím, jak jim ostatní na poslední chvíli uskakují z cesty. A kazí dobrou pověst všem, i těm slušným. Zkrátka by to chtělo jediné – trochu více ohleduplnosti. Na všech stranách.