Dobrovolnictví často vyčerpává. Mnohem častěji je ale to naopak nabíjí. Své o tom ví i Zuzana Kazdová, novopečená Žena regionu Vysočiny 2014, jedna ze zakladatelek jedinečné koňské záchytné stanice v Kochánkově na Jihlavsku, fotografka a učitelka na Základní umělecké škole v Jihlavě.

Co říkáte na váš triumf v anketě Žena regionu?
Je to úlet. Doteď nevím, kdo mě do soutěže přihlásil (smích).

Jak jste se o své nominaci dozvěděla?
Že jsem nominovaná, jsem zjistila jednou ráno, když jsem myla nádobí. Někdo mi volal, že jsem v soutěži. Samozřejmě mě to velmi potěšilo. Je zajímavé dozvědět se o ostatních ženách, co dělají, nebo jaké existují neziskové organizace.

Ve volném čase se věnujete záchytné koňské stanici, fotografujete, vyučujete na ZUŠ v Jihlavě. Kde na to berete energii?
Na to se ptá hodně lidí (smích). Někdy je to náročné fyzicky, ale zase to hrozně dobíjí. Když člověk dělá něco, co má smysl, a dělá to, jak nejlépe dovede, tak mu to spoustu energie vrátí.

Jak vás napadlo, že si založíte útulek pro zanedbané koně?
Koním se věnuji už patnáct let. A každému koňákovi se občas do cesty připlete kůň, který je handicapovaný nebo vyhublý stojí někde ve chlévě. Spolu s kolegyní Petrou Fialovou jsme si každá jednoho takového koně nechaly, ošetřily ho. Potom jsme si říkaly, že by nebylo špatné vymyslet systém pomoci i pro další koně.

Jak vypadá péče o takto zanedbaného koně, když se k vám do útulku dostane?
Upřednostňujeme celostní přístup ke zvířeti. Koníka se snažíme dát po fyzické i psychické stránce dohromady. Obstaráváme i veterinární úkony nebo vyšetření krve. Snažíme se, aby měl kůň v pořádku i různé doklady. Za tím, že je kůň psychicky labilní nebo agresivní, stojí vždycky člověk a podmínky, ve kterých kůň žije. Naše záchytná stanice se věnuje zvířatům i po téhle stránce. Spolupracujeme i s trenéry přirozené komunikace a důležitá rozhodnutí konzultujeme s veterináři.

Kam kůň putuje poté, co je v psychické i fyzické pohodě?
Nejdříve se zájemce o koníka jede podívat na naši stanici. Když to vypadá, že si zvíře s člověkem sedne, jedeme se podívat zase k zájemci, abychom viděli, kam by koník šel. Zjistili jsme, že je to velice důležité.

Máte v současnosti v péči nějakého koně?
Na umístění čeká jedna kobylka, která byla zachráněna, protože ji její původní majitel chtěl dát na jatka. Devatenáctiletá kobylka z chovu, která dávala každoročně hříbata, letos nezabřezla. Majitel se ale neobtěžoval hledat kobylce náhradní domov, tak měla putovat na jatka. Zvíře je na svůj věk ve výborné formě, takže takový postup vůbec nechápeme.

MICHAELA ČERNÁ