Jak vznikl nápad odjet škodovkou do Japonska?

Jakub Pejcal (JP): Asi před třemi lety jsme společně jeli na setkání absolventů kurzu Ekumenické lesní školy a v autě se bavili o jamboree, které se má konat v létě v Japonsku. Nejdříve jsme nápad se škodovkou brali spíše jako legraci, později ale dostával konkrétní podobu a začali jsme na něm aktivně pracovat.

Co na váš plán říkali rodiče a kamarádi?

JP: Zpočátku to nebrali vážně, stejně jako my, ale postupem času se s naší cestou smířili a podporují nás, i když se o nás samozřejmě bojí.

Aleš Cahlík (AC): Spoustě lidí se náš nápad líbí, ale objevují se i takoví, kteří nevěří, že dojedeme do cíle. Dokonce se už i uzavírají sázky, kde skončíme.

A máte tedy nějaký náhradní plán?

AC: Může se stát tolik věcí na tolika místech, že nemá asi smysl nějaký plán B sestavovat. Pojedeme po hlavní silnici přes Sibiř, kde snad případnou pomoc najdeme.

JP: Kdyby to z nějakého důvodu auto vzdalo, budeme dál stopovat. Do Japonska ale chceme dojet určitě, i kdyby už bylo po jamboree.

Proč jste se rozhodli vyrazit právě škodovkou?

JP: Auto jsme začali hledat už v roce 2013. Protože jsme chtěli jet českým vozem, padla volba na škodovku, která je zároveň technicky nenáročná. Původně jsme měli vyhlédnutou Škodu 1202, což je typ sanitky z 50. let. Tehdy totiž byla naše posádka ještě tříčlenná. Nakonec jsme díky šťastné náhodě našli inzerát na Škodu 120L, která je pro dva ideální.

AC: Auto bylo ve velmi dobrém stavu, takže ani nebylo třeba zásadních změn. Momentálně se jedná spíš o nezbytné úpravy, kterých je na třicet let starém autě dost. Pomáhá nám náš kamarád, automechanik Láďa Reich, a přidávají se i známí, kteří nacházejí ve sklepech vhodné součástky. Díky tomu se učíme, jak auto v případě problémů opravit.

Berete si na cestu něco speciálního?

AC: Kromě nutné výbavy povezeme skautské šátky. Chceme je měnit s místními skauty v zemích, kde budeme projíždět. Tam také chceme prezentovat český skauting a poznat ten zahraniční. Nic navíc si s ohledem na nosnost auta brát nebudeme. Bude to tak i větší zábava.

JP: Jako fotograf výpravy beru digitální a svitkový fotoaparát, starý flexaret po dědečkovi a cestu budu podrobně dokumentovat. Po návratu pak máme v plánu uspořádat sérii přednášek s výstavou obrázků.

Jak dlouho budete na cestách?

AC: Cesta by měla trvat třicet sedm dní, a pokud půjde všechno podle plánu, měli bychom strávit měsíc v Japonsku. Záleží na tom, kdy se dostaneme do Vladivostoku, odkud jednou za týden odjíždí trajekt. Denně plánujeme ujet maximálně pět set kilometrů, ale máme samozřejmě dostatečnou časovou rezervu.

A chcete jet autem i zpět?

JP: Bylo by to pěkné, ale hlavně z časových důvodů to není možné. Zpátky proto poletíme letadlem. Co se stane s autem, zatím není jasné, plán ještě nemáme. Taky v současné době hledáme finance i pro zajištění kontejnerové dopravy zpět do Česka.