Pro tamní lékaře a zdravotnický personál to znamená obrovskou zátěž. Podle lékaře i náměstka pro léčebnou péči Aleše Bílka by to bylo horší, nebýt jarního takzvaného lockdownu.

„Jaro pro nás bylo ostré cvičení na současnou podzimní druhou vlnu, která přišla v plné parádě,“ míní Bílek. Vše se zlomilo kolem 12. října, kdy začaly sanitky do nemocnice přivážet každý den více a více lidí s podezřením na koronavirus.

„V nejhorší dobu jsme měli kolem sta hospitalizovaných lidí. Když si uvědomíte, že Motol jich měl 150, tak to bylo skutečně vypjaté období,“ upozorňuje Bílek. Mírné jarní období dalo nemocnici čas doplnit zásoby ochranných pomůcek, rozdělit nemocnici na takzvané zóny covid plus a covid minus a zavést takzvané triážovací oddělení. To je místo kam sanitky přivážejí všechny nové pacienty, a kde je podle situace rozdělí na jednotlivá oddělení.

„Denně se musíme postarat zhruba o sedm nových pacientů,“ podotýká Bílek.

V současné době je v nemocnici s nových typem virového onemocnění hospitalizováno asi šedesát pacientů. Většina z nich se obejde bez plicní ventilace.

Přežití? Vlastími silami

„Pokud už někdo potřebuje intubovanou plicní ventilaci, tak to už je skoro pozdě. Úmrtnost, kdy se pacient dostane na intenzivní péči je strašně vysoká. U nás je to devadesát až sto procent,“ varuje Bílek. Pokud má podle lékaře pacient přežít, musí to zvládnout vlastními silami, byť například za podpory dýchací masky.

„Vzpomínám si na pacienta, kterého drželo při životě to, že mu sestřička neustále opakovala, že se musí snažit dýchat sám, protože když ho dají na plicní ventilaci, tak to bude špatné,“ líčí Bílek, podle kterého nemocní v takové situaci bojují o každou molekulu kyslíku a mnohdy na ně není kvůli vyvaleným očím a zmodralým rtům příjemný pohled. Jsou ale i tací, kteří přežili i těžký stav.

„Měl jsem horečky a nemohl dýchat. Navíc mi prasklo slepé střevo o já o sobě minimálně týden nevěděl, ale dneska už se cítím lépe,“ svěřil se Deníku Vysočina pětapadesátiletý Jiří Koten z Dolního Města na Havlíčkobrodsku.

Situace se zatím celkově neuklidňuje a lékaři zatím netuší, jak dlouho to ještě bude trvat. Podle Bílka by mohla pomoci vakcína.

„Očkování je cesta ven. Možná se někdo nakazí covidem - 19 i po očkování, ale rozhodně nebudou mít těžký průběh a nebudou muset do nemocnice. Politici by měli jít příkladem a nechat se všichni očkovat jako první,“ míní Bílek. Podle zkušeností havlíčkobrodských lékařů navíc není pravidlem, že fatální problémy končící smrtí, nemají jen starší lidé.

„Nejstarší ročníky se s nemocní vypořádají lépe než lidé v produktivním věku mezi pětačtyřiceti a pětašedesáti lety,“ upozorňuje Bílek a varuje před zlehčováním nemoci.

„O nějaké chřipečce se opravdu mluvit nedá. Nálezy na plicích nemocných jsou hrozné a s poškozením důležitého orgánu se musejí vyrovnávat několik týdnů až měsíců,“ konstatoval Bílek. Na druhou stranu je optimistický ohledně protilátek lidí, kteří nemoc prodělali.

„Pozorujeme, že lidi mají i devět měsíců po prodělané nemoci stále v těle protilátky, což je dobrá zpráva, ale bez očkování to nepůjde. Pokud chceme začít zase normálně žít, je to asi jediná šance,“ míní Aleš Bílek. Nemocnice už zažádala o vakcínu pro 350 zaměstnanců.