Onen inspicientský hlas se line po celé budově divadla, aby každý slyšel důležitá upozornění před a během inscenace.

Horácké divadlo má v současnosti dva stálé inspicienty, ti si rozdělují několik představení během sezóny. Jsou jimi Gabriela Schottnerová a Petr Pazourek. Inspicienti řídí celé představení, volají herce na scénu a starají se o pohodový a ničím nerušený průběh představení. Práce inspicientů je velmi časově náročná, protože musí být přítomní v divadle od zkoušek až po derniéru.

„Inspicient v podstatě dělá úplně všechno a někdy i práci, kterou má dělat někdo jiný. Základní věc je, že přijdu do práce přibližně hodinu před představením. Musím zkontrolovat scénu, jestli technici něco nezapomněli a pak musím postupně zkontrolovat vše na jevišti. Jakmile je půl hodiny před představením, jdu na vrátnici divadla a tam si zkontroluji, jestli přišli všichni herci do divadla," popisuje inspicientka Gabriela Schottnerová s upozorněním, že si raději všechno pořádně zkontroluje.

Premiéry jsou velice stresující

Patnáct minut před představením musí být inspicientka už na svém místě schovaném v boku jeviště, kterému se říká „portál". Z onoho místa informuje herce po pěti minutách až do začátku představení pomocí odposlechu, který je rozmístěn po budově. Během představení pak volá herce na scénu či hlásí dvacetiminutovou přestávku.

Zařídit všechno po nejmenší detaily je hodně pracné, před premiérou je to nejhorší. „Já jsem nervák docela dost velký, takže premiéry jsou pro mě stresující. Je tu spousta lidí a i když víte, že je všechno připravené, tak pořád myslíte na to, že na jevišti někdo nebo něco není. Je to rozhodně větší stres než na reprízách. Všichni mají vlastně zodpovědnost sami za sebe, ale inspicient má zodpovědnost za všechny," informuje Gabriela Schottnerová.

A co pomáhá proti stresu? „Rozhodně cigáro nebo si také dost často beru cucavé bonbony, abych měla pocit, že pořád něco dělám," dodává.

„Já to nesmím dát najevo. Musím být v klidu, aby všechno proběhlo v pořádku. Jsem taky kuřák, takže ta cigareta je u mě na místě, ale spíše mi pomáhá relax, takže si dám spíše takovou pětiminutovku sám na šatně, zhluboka dýchám a říkám si, že když nejde o život, tak nejde o nic," doplňuje kolegyni inspicient Petr Pazourek.

V divadle občas dochází i na zranění. „Jednou jsem volala záchranku Tereze Otavové, protože ji kolega během zkoušení omylem trefil hlavou do nosu. Paní, co zvedla telefon, pořád nechápala, že volám z divadla ze zkoušky, kde se tato nehoda stala a pořád se mě ptala, jestli má k případu přivolat policii, když se ti dva kolegové poprali," vysvětluje Schottnerová

Nespočet historek z divadelních prken

Práce v divadle přináší mnoho vtipných historek. Herci se občas přeřeknou tak dobře, že se směje celé zákulisí. „Někdy jsou také velmi vtipná volání inspicienta. Například v Marii Stuartovně se po celém divadle rozléhal můj hlas, který říkal: prosím techniku na hadry, technika na hadry, nebo prosím techniku na tah, technika na tah. (tah je pojízdná konstrukce umístěná nad jevištěm, pozn. red.) Na tahu sjíždějí dva obrovské „hadry" jako součást dekorace. V Bajajovi zase volám techniku na draka, když na tahu sjíždí obrovský černý drak," směje se inspicientka.

Práce inspicienta je v divadle velmi důležitá stejně jako další divadelní povolání. Závěrečný potlesk je tedy věnován nejen hercům, ale také profesím, které nejsou na první pohled vidět.

Tomáš Kucej