Zdeněk Fišer s kolegy vyjížděl 20. března 2008 kolem desáté hodiny dopoledne k nehodě, u které měli hlášené poškození čelního skla. Ještě než na místo dojeli, dozorčí je informoval o hromadné nehodě ve směru na Prahu. „Počet aut rychle rostl, bylo jich deset, dvacet, padesát,“ vzpomíná Fišer. „Ale když jsme přijeli na místo, něco takového jsme si nikdy nedovedli představit. V první chvíli jsme si říkali, co tady s tím budeme dělat, kde začneme,“ pokračuje Fišer.

Letecký pohled na část největší hromadné nehody v České republice, v roce 2008 na dálnici D1.
VIDEO: 15 let od největší hromadné nehody. Připomeňte si událost z D1 u Jihlavy

Dálniční policisté zažívali velký stres, k nehodě postupně přijížděli i ti, kteří měli zrovna mít volno. Chování lidí však zhodnotil Zdeněk Fišer kladně. „Všichni věděli, že se stalo něco výjimečného a spolupracovali s námi. Byli hrozně ohleduplní, ochotní, chovali se k sobě přátelsky. Nikdo se tam nehádal. Řidiči kamionů brali do kabin děti. A odpoledne pak hasiči přistavili autobus s občerstvením, tam se dalo zahřát,“ vzpomíná si i po letech policista.

Stále má v paměti, jak se lidé dostávali do aut, chodili přes kapoty jiných vozů. Ještě před pěti lety si vybavoval i jejich tváře. Nyní si vzpomíná už jen na některá havarovaná auta. Špatného slova nemá ani k novinářům. Ti tehdy pomáhali s informovaností veřejnosti. „S novináři jsme si stanovili, co můžou a co ne. Oni za ty hranice nešli, byli disciplinovaní,“ oceňuje Fišer.

Hromadná nehoda na dálnici D1.
Dálnice u Humpolce zažila den zkázy

Kvůli nehodě zasedl ještě 20. března 2008 krizový štáb, na Vysočinu vrtulníkem zamířil i tehdejší ministr vnitra Ivan Langer. Přímo v místech nehod a v kolonách před nimi zůstalo na dvacet tisíc lidí, problémy byly i na objízdných trasách. A záchranné složky se ve vzorné spolupráci snažily problémy co nejrychleji vyřešit. „Před místem nehody se vyřezala svodidla a tudy projížděla auta. Bylo ale potřeba probudit řidiče kamionů, projít kolonu, která měla třicet kilometrů,“ uvádí dálniční policista.

S kolegy přitom v noci odjeli na služebnu, kde jim vedoucí řekli, aby si jeli domů odpočinout, vyčistit hlavu. „A od druhého dne jsme na to doslova vlítli. Měsíc jsme zpracovávali všechny nehody, které se tam staly. Dohled nad dálnicí drželi kolegové z jižní Moravy, my všichni jsme pracovali na těch nehodách,“ vypráví dál Fišer.

Zleva: Martin Zadražil, zástupce ved. dáln. odd. ve V. Beranově. Martin Mihulka z dopravního inspektorátu (DI) Jihlava. Petr Halán, vedoucí DI v Jihlavě. Zdeněk Kubík, zástupce vedoucího DI ve Žďáru n. S. a Miloš Trojánek, zástupce ředitele v Jihlavě.
Zvládli hromadnou nehodu. Dostalo se jim ocenění

Poškození aut byla často až nepochopitelná. „Na některém autě byla třeba bílá barva a přitom nejbližší bílé auto bylo o třicet aut dále. Hledali jsme, jakým způsobem k tomu vůbec mohlo dojít,“ říká Fišer a pokračuje: „Tenkrát jsem měl čtyřletého kluka, tak jsem vždy přišel domů, hráli jsme si s autíčky, já si to rovnal podle fotek z novin a zkoušeli jsme si, jak to mohlo být. Kolega to dělal také tak.“

Od té doby se hodně změnilo, řidiči jsou lépe informovaní přes portály. Před patnácti lety byl problém také s mobilní sítí, která byla přetížená. V místě nehody byl navíc slabý signál. To vše se dnes zlepšilo, řidiči navíc nyní mají online navigace. Přesto se podobná nehoda může opakovat. „Technika může být jakákoliv, ale důležitý je lidský faktor. Pokud přijde bílá tma a víme, jaký je provoz na dálnici, je to chvilička. Stačí, když lidi nepřizpůsobí podmínkám jízdu a opakovat se to může znovu,“ upozorňuje závěrem Fišer

 Co se stalo 20. března 2008:

  • dopoledne začalo hustě sněžit
  • auta včetně kamionů a autobusů po mnoha nehodách na 11 hodin zablokovala dálnici D1 mezi 90. a 140. kilometrem
  • 30 lidí bylo zraněných, tři z nich těžce, škoda se vyšplhala na téměř třicet milionů korun
  • policisté nakonec událost vyhodnotili jako 93 dopravních nehod, ve kterých bylo poškozených 231 aut