„Je to znak, který si vyžádali členové Sboru dobrovolných hasičů Maršovice. Vycházel jsem z dochované původní pečeti, která pochází z roku 1749," řekl Stanislav Mikule.

Co přesně na ní bylo?

Byl tam latinský jetelový kříž s jetelovitě zakončenými rameny. Z něj jsem vycházel při prvních návrzích znaku.

Pátral jste po tom, proč je v původní pečeti kříž?

Konkrétní důvod jsem nevypátral. Musíme si ovšem uvědomit, že pečeť není znak. Dnes často obce dělají drobnou chybu, že najdou starou pečeť a figury z ní chtějí převádět do znaku, považují ji za znak. Pečeť ale nemá žádné barvy a není ohraničená štítem, není znakem. Jsem ovšem osobně pro to, aby se při tvorbě znaků z pečetí vycházelo. Přece jenom představují jistou tradici.

Vraťme se ale ke kříži na pečeti Maršovic. Je takový symbol běžný?

Běžný není. Na pečetích se často objevovali svatí a světci, kteří byli patrony obce. Pečetě měly mimo jiné také funkci ochrannou, proto se na nich objevovaly i další církevní symboly včetně křížů. Je to odkaz na víru, na Ježíše Krista, poukazuje na zbožnost tamních obyvatel a dává obec do magické ochrany samotného Boha.

A jaké další symboly se na pečetích objevovaly?

Například připomínky zemědělství. Krásnou sbírku zemědělského náčiní má obec Znětínek. Na obecních pečetích z období vlády žďárského kláštera se zase hodně často nachází kapr a tři hvězdy, k tomu třeba ještě palmové ratolesti jako v případě Vatína. Neznamená to, že by kapr představoval rybníkářství a hvězdy nebe. Symboly odkazují přímo na žďárský klášter a na svatého Jana Nepomuckého. Tři hvězdy pocházejí z erbu opata Václava Vejmluvy, který později v pozměněné podobě přejal další opat Bernard Hennet. Z Vejmluvova znaku se tři hvězdy dostaly i do znaku Žďáru nad Sázavou. Kapr je zase symbolem mlčenlivosti Jana Nepomuckého a palmové ratolesti jeho mučednictví.

Mluvil jste o prvních návrzích maršovického znaku, kolik jich bylo?

Bylo jich mnoho. Vždy připravím návrhů více, od těch nejjednodušších, které odkazovaly pouze na původní pečeť až po ty složitější.

Který nakonec zvítězil?

Nakonec byl vybrán znak, který připomíná i předchozí maršovickou vrchnost, pány z Pernštejna. Proto je také součástí znaku pernštejnská zubří hlava. Rodinu Křičkových, která v Maršovicích působila sice krátce, ale zato se do místní historie velice výrazně zapsala, reprezentuje ve znaku rozevřená kniha. Jaroslav Křička byl hudební skladatel, jeho bratr Petr básník a Pavla Křičková byla spisovatelka. Všichni tři prožili v Maršovicích dětství. Údajně je navštěvoval i malý Josef Věromír Pleva, pozdější slavný spisovatel.

Nové znaky tedy nemusejí vycházet pouze z dávné historie, ale mohou být i z té nedávné?

Určitě ano. Dokonce mnoho obcí nemá doloženou pečeť, nebo ji mělo, ale nedochovala se. U takových obcí se vychází z jejich staré i novější historie. Znak může odkazovat i na něco, co je u nich v současné době zajímavé nebo co je charakterizuje. Dokonce se vůbec nemusíme pečetí držet. Mnozí heraldici říkají, že pečetní znamení nejsou žádnou formou znaku, a že když tvoříme znak obce, vůbec k nim nemusíme přihlížet. Tak trochu jsem to udělal i já v případě Nového Jimramova.

Z čeho jste tedy vycházel v tomto případě?

Nový Jimramov je tvořen několika historickými obcemi. Některé z nich měly pečeť, jiné ne. Ty, co pečeť měly, v ní užívaly obraz světce. Dávat světce do znaku je vždy poněkud problém, protože heraldický znak by měl být co nejjednodušší. Proto se v případě světců volí jejich atributy neboli zástupné symboly. Jedna z pečetí nesla obraz svatého Petra, od nějž jsem si vypůjčil jeden z jeho dvou klíčů. Druhá obec užívala obraz sv. Antonína, jehož atributem je lilie. Výsledný znak Nového Jimramova tak na pečetě odkazuje aspoň zprostředkovaně.

Atributy světců jsou přesně dané?

Ano, a měly by být ve znaku jasně poznatelné. U svatého Floriána je to například mlýnský kámen, oheň či vědro s vodou. Ale také v případě samotných světců si můžeme dovolit poněkud vybočit z tradiční formy jejich zobrazování. Například na praporu hasičů z Pohledce, další z místních částí Nového Města na Moravě, jsem svatého Floriána posadil na koně. Nehasí hořící budovu vstoje, jak je zvykem, ale z koňského sedla.

Je takové ztvárnění svatého Floriána přípustné?

Je, protože jako římský důstojník určitě na koni jezdil. Kůň navíc přeskakuje Pohledeckou skálu. Symbolika svatého Floriána tak odkazuje na pohledecký znak, na němž je kůň přeskakující kopec i Pohledecká skála. Znak opět vychází z dochovaných pečetí.

Vraťme se ale k Maršovicím. Jaké barvy byly pro nový znak novoměstské místní části zvoleny?

Laikům se zdá, že navrhnout znak je poměrně jednoduchá záležitost. Že si člověk sedne a vymyslí si, co do štítu dá. To ale není pravda. Problém je v tom, že heraldika je věda, která je svázána velice přísnými pravidly. V heraldice existují pouze čtyři základní barvy , černá, červená, modrá a zelená. Doplňují je dva kovy zlato a stříbro. Potíž je v tom, že nelze kombinovat barvu s barvou a kov s kovem. Lze kombinovat pouze kov s barvou a obráceně. Takže najednou tu máme velice omezenou škálu, s níž může heraldik pracovat.

Jaké barvy a kovy jsou tedy použity v novém maršovickém znaku?

Pro pozadí štítu byla použita zelená barva. Ta je dnes u obcí velice oblíbená. Dříve nebyla používána často, takže je poměrně velká šance, že nový znak nebude kolidovat s jiným již existujícím. Většina obcí má navíc zemědělskou minulost nebo se nachází v lesnatém prostředí, k čemuž se zelená barva také vztahuje.

Takže pozadí štítu je zelené. A dál?

Na něj mohla být položena kniha v barvě kovu. Tinktura pro knihu se používá taková, jaká odpovídá jejímu fyzickému vzhledu. Stránky knihy jsou bílé, takže kovem je logicky stříbro. Ale pozor, v heraldice platí zásada, že heraldická zvířata a většina figur mívá takzvanou zbroj, což je doplňková část figury, která musí být v jiné tinktuře než základní část. V případě knihy se to týká desek. Je sice možné zvolit pro celou figuru jednu tinkturu a zbroj tak neřešit, ovšem to je především otázkou heraldického citu a vkusu. V případě Maršovic jsem neviděl důvod k tomuto řešení přistoupit. Podle heraldických pravidel má mít stříbrná figura zlatou zbroj. Takže nakonec je kniha stříbrná se zlatými deskami.

To ale ještě není vše.

To není. Je tam také již zmiňovaný kříž z původní pečeti, který je v červené barvě, což je tradiční barva spojovaná s liturgií, barva Kristovy krve a barva horoucí lásky. A zároveň je tam také černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví z erbu pánů z Pernštejna.

Když tvoří heraldik znak, musí znát nejen heraldická pravidla, ale asi musí umět také dobře malovat, ne?

Ideální kombinace je, pokud heraldik rozumí nejen heraldické teorii a praxi, ale má rovněž malířské nadání a je schopen znak i názorně ztvárnit. V tomto případě jsem zřejmě poloviční heraldik (smích), protože já znám teorii a praxi, ale pokud jde o výtvarnou stránku, tak vždycky požádám o spolupráci Kamilu Dvořákovou. Je skvělá malířka a navíc ovládá i počítačové programy pro výrobu matric k výrobě vlajek a také cedulí se znaky. Výtvarného zpracování znaků se tak ujímá ona.