VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dobrodruh říká: Cesta do Íránu rozhodně není bláznovství

Nové Město na Moravě - Ochutnal polévku z jehněčích hlav, spal v mešitě, potuloval se bazary. Cestovatel Lukáš Vinkler letos navštívil Írán, zemi, která zrovna nepatří mezi typické turistické destinace. O to více si ji milovník exotiky užil. A především v době strachu z islámského terorismu žádnou tíseň v muslimské zemi necítil. Naopak, přivezl si velmi pozitivní zážitky. V zemi, která je duchovním nástupcem slavné Perské říše, žijí podle jeho zkušeností velmi přátelští a nezištní lidé.

25.8.2016
SDÍLEJ:

Meybod - Pouštní město ve středu země. Ač se to nezdá, domy jsou často několikapatrové městské paláce stavěné do hloubky.Foto: Lukáš Vinkler

V době všeobecného strachu z islámského terorismu může leckdo považovat výlet do Íránu za bláznovství. Jak byste odpověděl lidem, kteří jsou přesvědčeni, že jste cestou do Přední Asie zbytečně riskoval?

Sdělovací prostředky mají v současné době obrovskou moc, dokáží velmi silně ovlivňovat názory lidí a předkládají často jednostranné informace. Pokud si člověk neobohatí tyto informace o své osobní zkušenosti nebo zkušenosti blízkých přátel, vznikají často mýty, které nemají s realitou nic společného. A to je také případ Íránu. Irán se obecně dostal do podvědomí jako jeden ze států „Osy zla", stejně tak jako „válečné hřiště" Islámského státu. Jedná se o unáhlené soudy a nepravdy. Stačí se podívat, kde Írán leží, jakou má rozlohu, a přečíst si pár recenzí lidí, kteří tuto zemi navštívili. Říkáte si, že tito cestovatelé mluví úplně o jiné zemi. V těchto cestopisech je Írán vykreslen jako snová země plná neskutečné přátelských lidí. A to stejné nám potvrdili i kamarádi, kteří z této země pocházejí. Jejich pozvání se nedalo odmítnout. Bláznovství je myslet si, že cesta do Íránu je bláznovství.

Co vás jako člověka ze střední Evropy vlastně zlákalo na cestu do obrovské, daleké a tolik odlišné země?

Už jen slovo Perská říše, která vznikala na území dnešního Íránu, dává cestě punc naprosté unikátnosti. Nezdá se to, ale Írán je dvaapůlkrát větší než Francie a právě ta velikost, islám, kulturní rozmanitost a především izolovanost byla tím hlavním magnetem, proč se tam jet podívat. Díky historickému vývoji země a sankcím nejsou místní lidé ještě „zkažení".

Myslíte to tak, že vás nezastavují jenom proto, aby vám něco zkusili prodat?

Ano. Jen si s vámi prostě chtějí pět minut popovídat. Jejich dobrosrdečnost je vyhlášená a každý, kdo se vrátil z Íránu odpovídá na otázku, „co se mu nejvíce líbilo v této zemi", úplně stejně. Lidé. A já s tím naprosto souhlasím.

Obyčejný člověk si ale pod Íránem spojí dohromady asi toto: poušť, islám a nebezpečí.

Během desetidenního pobytu, který jsem absolvoval já se svojí přítelkyní a kamarádem, se určitě nemůžete dostat úplně pod povrch a poznat skutečnou tvář země, jak ji denně vidí lidé pod tamní konzervativní vládou. Každopádně Írán na nás zanechal velmi pozitivní dojem. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že většina kladných ohlasů cestovatelů o této zemi nelžou. Pokud člověk dodržuje základní pravidla pro tuto muslimskou společnost, cítí se tam bezpečně, dokonce bezpečněji než v některých západních zemích.

Jak si mám takovou bezpečnost představit?

Nemusíte se bát kohokoli na ulici oslovit a poprosit o radu nebo pomoc, stejně tak nechat se oslovit. Lidé jsou zde velice přívětiví, respektují vás, nemáte pocit, že vás někdo pozoruje. Mají klidnější povahu oproti obyvatelům z arabských zemí. Jak sami místní říkají, Íránci milují hosty a turisté hosty jsou. Podle toho se k vám chovají. Pravdou je, že většinu Íránu pokrývá poušť, ale to mu neubírá na kráse, ba naopak. Sever lemují překrásné hory a můžete zde najít mnoho kulturně zajímavých a rozmanitých míst, propojené kvalitní infrastrukturou. Velký důraz se klade na čistotu, hygienu a co je například velice zajímavé, kdekoli si z kohoutku můžete natočit pitnou vodu.

Írán si nese dědictví islámské revoluce Ajatolláha Chomejního spojené s odmítáním euroatlantické kultury, ale v současnosti mu vládne prozápadní prezident. Jinak řečeno, k západoevropskému pojetí života má tenhle stát poněkud komplikovaný vztah. S čím tedy musí západní cestovatel počítat, aby se vyhnul problémům?

Při balení batohu musí člověk myslet na to, že jede do velmi konzervativního muslimského státu a pravidla jsou platná pro všechny včetně cizinců. Především pro ženy je situace mnohem složitější, protože musí chodit vždy zahaleny. Takže krátké rukávy, sukně nebo kraťasy rovnou nechte doma ve skříni a pořiďte si pár šátků. Šátek by měl zakrývat vlasy, ale především v Teheránu a na odlehlých místech v horách je tendence posouvat šátek čím dál víc dozadu, jako symbol toho, že se Írán více a více otvírá světu.

Co alkohol? Třeba já jsem na cestách zvyklý vozit placatku s „lékem" proti žaludeční nepohodě, a vy?

Alkohol je tam naprosté tabu, takže lahvinka slivovice nebo jiné dobroty třeba jako dárek na uvítanou, který by určitě potěšil mnohé hostitele by byl určitě zabaven už na letišti a mohl by způsobit nepříjemné problémy. Samozřejmě ale alkohol v Íránu existuje a je ho dostatek díky pašování z okolních zemí. Většina místních vždy ví, na koho se v této věci obrátit. Ve městech ale samozřejmě nenajdete klasické bary, pije se na soukromých místech.

Připravil jste se na íránskou kulturu a místní život i jinak? Například co se týče segregace mužů a žen? Jak moc se teorie z cestovatelských příruček shoduje s realitou?

Je dobré vědět, kdy a za jakých okolností dochází k segregaci mužů a žen. Když spěcháte na městskou linku autobusu, nemáte čas přemýšlet, kterými dveřmi naskočit. Tak se může stát, že jako muž stojíte sám mezi samými zahalenými ženami. Též se můžete před odjezdem dočíst, že ženy nemohou jezdit na kole, sportovat, že se páry nesmí držet za ruce, že se nesmíte dotýkat opačného pohlaví či podávat ruku. Realita Íránu však ukázala, že to není vždy pravda a atmosféra je tam poněkud uvolněnější. Rozdíly a přístup k životu jsou odvislé od toho, v jaké oblasti se zrovna nacházíte. Třeba jih Íránu je více konzervativní než sever.

Jak složité je vůbec do Íránu přicestovat?

Na celém pobytu je asi nejobtížnější ta část přípravy, kdy musíte zjistit, co je nutno s sebou mít, především jaké dokumenty, aby vás do země pustili. Šíří se kolem toho hodně polopravd, ale skutečnost je velmi prostá. Až překvapivě jednoduchá. Prostě koupíte letenku do Íránu, po příletu zaplatíte na letišti šedesát euro a oni vám vystaví víza na 30 dní (některé zdroje uvádí jen patnáct dní). A to je vše. Hodně otázek ještě panuje kolem takzvaného referenčního čísla. což je jakási forma schválení pobytu vydaná iránským ministerstvem zahraničí. Jeho nutnost je častým diskutovaným tématem na cestovatelských diskuzích a v našem případě ho imigrační úředníci vyžadovali.

Z historického hlediska je Írán dědicem Perské říše. Viděl jste něco, co zbylo po starověkých Peršanech? Byl jste v legendárním Persepolis?

Persepolis bylo samozřejmě jedním z námi plánovaných cílů. Byl to nejjižnější bod celé naší cesty. Jelikož jsme v Íránu cestovali jako nezávislí cestovatelé, (jako i v mnoha dalších místech), tak se nám i do Persepolis povedlo přijet časně ráno ještě před otevírací dobou. Počkali jsme několik minut, než se areál otevřel, a poté jsme si mohli nerušeně prohlížet celou akropoli jako jediní návštěvníci. Časem se areál samozřejmě začal plnit turisty, protože se jedná o památku světového formátu.

Dá se Persepolis aspoň rámcově porovnat s nějakou západní pamětihodností?

Persepolis by se dalo připodobnit k římskému Fóru Romanu. Návštěvník tam může vidět vstupní brány, půdorysy paláců a dalších budov, sloupy které kdysi podpíraly ohromné dřevěné stropy, a reliéfní výzdobu. Ale je zajímavé, jak nehmotný pozůstatek Perské říše zůstává snad v každém obyvateli země. Ten jejich vnitřní klid a hrdost na své dávné předky… Další věc, na kterou jsou místní hrdí, je jejich řeč. Lidé si často myslí, že se v Íránu mluví arabsky, ale arabské je pouze písmo. Jazyk je farsi, tedy moderní podoba perštiny.

Nejsevernější bod Íránu leží zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku. Jak se v tak teplém podnebí cestuje?

Nejlepším cestovním obdobím pro návštěvu Íránu je jaro a podzim. My jsme navštívili Irán v březnu, v době, kdy zde nepanují taková horka, a v horách nad Teheránem je ještě dostatek sněhu. To byl i jeden z našich hlavních cílů, zalyžovat si v jednom z mnoha tamních středisek. Bohužel letošní rok byl i na poměry Íránu velmi teplý a všechen sníh brzy roztál. Průměrně nás doprovázely ideální teploty 20 až 25 stupňů. Člověk by snesl i o malinko vyšší, ale nenacházíte se v Chorvatsku na promenádě, ale v přísně muslimské zemi s nutností se zahalovat. Íránská léta jsou proto těžko snesitelná i pro místní, čtyřicet stupňů ve stínu je na denním pořádku.

Když vám lyžovačka nevyšla, co dalšího jste v Íránu vlastně podnikli, viděli a zažili? Je něco, na co budete do konce života vzpomínat?

Popsat detailněji všechny naše aktivity a zážitky z Íránu by bylo ještě na dalších pár novinových stran. Bloudění bazary, popíjení íránského čaje s kardamonem, jízda luxusními meziměstskými autobusy, ochutnávka polévky z jehněčích hlav, spaní v mešitě, to je jen pár jedinečných zážitků, které nám Írán nabídl. Jak už ale několikrát zaznělo, největší vzpomínky v nás zanechala setkání s místními lidmi, jejich přátelskost a nezištnost. Abyste šli například kolem staré pekárny, místní pekař vás pozval dál, ukázal vám jak se tradičně peče chleba a navíc vám dal ještě jeden na cestu, to se vám hned tak někde nepoštěstí. Na to budeme opravdu vzpomínat až do konce života.

Autor: Redakce

25.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pálovice.
6

V odlehlých vsích zvítězil Okamura. Moc jiných politiků se tam nehrnulo

Nová poslankyně za hnutí ANO na Vysočině Monika Oborná. Je jí 28 let a je z Náměště nad Oslavou.

Je to úžasný výsledek, který jsme na Vysočině nečekali, říká nová poslankyně ANO

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Vysočina - Politici a odborníci z Kraje Vysočina komentují výsledky voleb

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení