S nápadem vystavět na vrcholu Harusova kopce turistickou chatu přišel jako první brněnský Klub českých turistů. Ten už v roce 1911 poslal do Horáckých listů zprávu, že se „odhodlal postaviti na Harusáku u Nového Města lyžařskou a turistickou chatu. V zimě je okolí Nového Města navštěvováno mnoha sty lyžaři, jimž schází středisko, útulna, noclehárna. To vše má jim býti poskytnuto lyžařskou chatou. Přípravné práce již značně pokročily. Plány s nevšední laskavostí vypracoval architekt Mráček a je z nich zjevno, že chata bude ozdobou celého kraje,“ bylo ve zprávě uvedeno.

Brněnští turisté tam ale taky dále psali, že „náklad na stavbu je značný a klub není sto hradit jej ze svého. Proto rozesílá právě v těchto dnech přípisy na české lidi v Brně a jinde s prosbou o příspěvek a očekává, že nebude jediného příznivce sportu a turistiky, jež by alespoň jednou korunou na stavbu chaty nepřispěl.“

Peněžní prostředky se však nijak nehrnuly. „Mezi obecenstvem je o podnik menší zájem, než se předpokládalo – je to zjevno z nepatrného výsledku sbírky. Proto je potěšitelno, že v Novém Městě samém začíná se na této akci intensivněji pracovati. Není ovšem naděje, že by v zimě 1913 – 14 chata už stála, jak bylo kdysi projektováno,“ postěžovali si brněnští turisté prostřednictvím Horáckých listů rok nato.

Od prvotního záměru k realizaci stavby uplynulo dlouhých deset let. Někteří brněnští turisté začali dokonce vymýšlet, jestli by nebylo lepší postavit chatu na Žákově hoře nebo na Devíti skalách. Do příprav se nakonec museli vložit členové novoměstského sportovního klubu. Ti sehnali peníze, projekt dodal brněnský architekt a náruživý lyžař Jan Mráček. „Stavbu zrealizovali novoměstští stavitelé Josef Sadílek a František Šmída,“ uvedli v Historickém kalendáři Nového Města na Moravě jeho autoři Vít Křesadlo a Miroslav Kružík.

Chata však byla poměrně malá. Byla v ní pouze jedna velká světnice, v níž stál sporák sloužící k topení i k vaření, stůl a několik židlí. Přenocovat tam mohlo šest lidí. To se už záhy ukázalo jako nedostačující. A tak se v srpnu roku 1923 přistoupilo k přestavbě. Provedl ji novoměstský stavitel František Šmída.

Při slavnostním otevření, které přilákalo okolo čtyř stovek zvědavců, se tehdejší zástupci tisku nechali slyšet, že „tato chata po dokončení vnitřní úpravy bude jedním z nejkrásnějších sportovních útulků Moravy.“

Turistickou chatu na Harusově kopci si ale neoblíbili pouze turisté, lyžaři a obdivovatelé zimních krás. Stala se vyhledávanou inspirací mnoha umělců – básníků, malířů i fotografů. „Motiv zasněžené lyžařské ubytovny si vybral i malíř Karel Němec na diplomy, kterými byli sportovním klubem odměňováni vítězové prvních novoměstských lyžařských závodů,“ připomenula Alice Hradilová z novoměstského Horáckého muzea.

V chatě byla zřízena i hostinská služba. Svému účelu sloužila ubytovna až do neslavného konce v roce 1942. Manželka posledního nájemce turistické chaty prý neopatrně manipulovala s omastkem na sporáku. Oheň následně vyšlehl komínem, a tak chytla dřevěná věžička v jeho blízkosti. 29. září novoměstská turistická chata i přes veškerou snahu přivolaných hasičů shořela.

1. října 1942 proto Sportovní klub zaslal Okresnímu úřadu v Novém Městě na Moravě oznámení, v němž se píše: „Vzhledem k tomu, že naše lyžařsko-turistická chata na Harusovci byla požárem úplně zničena dne 29. září t. r., dáváme naši hostinskou živnost dnem 30. září t. r. do klidu. Současně oznamujeme, že jakmile bude povoleno stavěti, postavíme na Harusovci nový hotel a budeme hostinskou živnost na základě této koncese dále provozovati.“ K tomu ale už nikdy nedošlo.