Otázky lidí se různí. „Neřeším s nimi primárně budoucnost. Spíš se společně díváme na možnosti, které mají, a co je čeká, když nezmění své chování. Je pak jen na nich, co si vyberou,“ vypráví rodačka z Herálce.

Svou upřímností prý leckdy klienty naštve. „Nikdy jsem si nebrala servítky a říkám skutečně to, co vidím. Myslím si, že nikomu nepomůžu, když mu budu lhát a mazat med kolem pusy. Občas odchází naštvaní či dokonce uražení, ale pak se po čase vrátí s čokoládou a dají mi za pravdu,“ prozrazuje Beránková.

Několik dotazů se teď týká především covidu. „Není to trest, ale donucení k tomu, abychom se zamysleli nad nějakou změnou. Je úplně jedno, jestli ho vymysleli lidé, nebo je to dílo přírody. Nikdy není nic náhodou a vždy je to tak trochu řízené svrchu. Myslím si, že je to proto, abychom se tady jako společnost naučili fungovat jinak. I proto to postihlo celou planetu,“ přemítá.

Jak dodává, onou změnou je především návrat ke kořenům. „Abychom nežili tolik pro práci a pro peníze. I když jsou nutné. Nejsem bláznivý ezoterik, který by říkal, že peníze nejsou důležité. Je to i o určitém zpomalení. Řadu let se nás to nahoře snažili naučit a ukazovali nám, že je něco špatně, ať už jsou to nemoci typu rakovina, infarkty. Ono to ale pořád nestačilo, takže muselo přijít něco, co nás zasáhlo globálně,“ doplňuje.

Karty na Babiše

Eliška Beránková.Zdroj: Deník / Jana KudrhaltováObčas dostává i poněkud kuriózní dotazy. „Jednou sem přišel pán a chtěl, abych vyložila karty na Babiše. Bylo to v době, kdy byl ministr a řešilo se, jestli půjde do vězení. Zdráhala jsem se, ale pán mě nakonec umluvil. V kartách jsem pak viděla, jak půjde výš a výš. Říkala jsem si, že je to blbost, že to se nemůže stát ani u nás. A podívejme se teď,“ vzpomíná se smíchem žena, která má v Brodě Magický krámek s dobrou náladou.

Stejně jako tato předpověď jí vychází i jiné. „Je těžké říct, jestli jsem se někdy sekla nebo ne. Karty mluví vždy pravdu, ale jsem jen člověk a mohla jsem je někdy přečíst špatně. Nicméně o tom nevím. A myslím si, že kdyby tomu tak bylo, tak by mi to lidé rádi vmetli do obličeje. Setkávám se však jen s pozitivními reakcemi,“ svěřuje se.

„Zrovna před Vánocemi za mnou přišla jedna paní, přinesla mi kytku a říká: Zatím se mi jen jedna věc nesplnila, na tu čekám. Jinak super, Eliško,“ přidává jeden konkrétní případ. „Říkám si, že kdyby to tak nebylo, tak by se nevraceli,“ dodává Eliška Beránková, která se kromě čarodějnictví věnuje i fotografování.

I přes své úspěchy se však rozhodla s vykládáním karet po dvanácti letech skončit. „Musela jsem. Začínala jsem s ním v poměrně brzkém věku a klientům jsem se věnovala opravdu naplno. Neměla jsem však čas pro sebe a rodinu, a to bylo špatně,“ líčí. „Jestli se ke kartám někdy vrátím, teď nedokážu říct. Všechno má svůj čas,“ nastiňuje.

Zůstala proto „jen“ čarodějnicí. „S tím už jsem se narodila. Čarodějnictví není o čtení nějakých zaklínadel, jak si mnozí myslí, ale o tom, co máte v hlavě. O souznění s přírodou a pokorou k těm nahoře i těm dole. Navíc je to tak trochu i psychologie, protože našemu mozku vysvětluje, proč se něco děje,“ uzavírá.