Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

20 let poté: Armáda se rozdělila bez problémů

Vysočina - Vojáci vzpomínají na dělení republiky s nostalgií. Někteří se museli smířit se ztrátou občanství rodné země, jiní přišli o kamarády.

30.12.2012
SDÍLEJ:

Mezi státy putovaly na konci roku 1992 dlouhé kolony vojenské techniky a stěhovaly se i celé rodiny.Foto: ČTK

Před několika týdny uplynulo přesně dvacet roků, co Vysočinu opustily poslední stroje i vojáci, kteří zamířili při dělení republiky za řeku Moravu. „Z jihlavského vojenského útvaru pozemního vojska odjel 24. listopadu poslední železniční transport pásové techniky do Michalovců," informoval tehdy agenturu ČTK Petr Švadlenka z jihlavské posádky.  „Přesuny pro nás skončí 7. prosince, kdy Jihlavou projede poslední kolona ze západní části České republiky," doplnil velitel  útvaru  Dušan Hubač.

Pro Jihlavu, která byla v té době stále ještě vojenským městem, znamenalo dělení země velkou logistickou i personální operaci. Obdobné to bylo i v jiných částech kraje, kde sídlily vojenské posádky. Počítala se technika, lidé se museli rozhodnout, na které straně hranice chtějí žít.

„Pocházím z Michalovců, do učení na zámečníka jsem nastoupil do Prahy a v šestnácti letech si mě získala armáda. Maturoval jsem v Liptovském Mikuláši a s budoucí manželkou se seznámil v Čáslavi," zavzpomínal pětasedmdesátiletý Milan Takáč, který žije u letecké základny v Sedleci nedaleko Náměště nad Oslavou na Třebíčsku.

V době dělení republiky sloužil na vojenském letišti v Přerově. Rodinu měl však na Třebíčsku, a tak se rozhodl zůstat. „Když se mě někdo i dnes zeptá, odkud vlastně pocházím, odpovídám že z Československa," přiznal s tím, že předávání armádního majetku probíhalo v relativním poklidu. „Fungovalo to všude prakticky stejně. Dostal jsem papíry z ministerstva, kde stálo, jaký materiál je určený pro Slovensko. Následně dorazila skupina vojáků, která demontovala letadla. Ta naše ale dokonale neznali, takže jsme jim pomáhali. Vše bez nějakých silnějších emocí. Byl to zkrátka rozkaz, nic víc, nic míň," doplnil tehdejší důstojník Takáč.

„Budoucí vojáci studovali na školách po celém Československu. Pochopitelně tam navazovali známosti a vznikala manželství. Tady na Náměšťsku je takových smíšených rodin spousta," poznamenal Takáč.
„Odchod kamarádů na Slovensko nás samozřejmě zamrzel, většina jich odcházela na letiště Malacky. Přátelství se však nedá zpřetrhat, několikrát k nám přijeli na návštěvu a při výročních oslavách náměšťského letiště jich dorazilo také dost," dodal Takáč.

Zůstat, nebo jít?

Na podzim roku 1992 sloužilo v Čechách a na Moravě  20 procent důstojníků a 23 procent praporčíků slovenské národnosti, na Slovensku bylo asi patnáct procent důstojníků a 28 procent praporčíků české národnosti. Důstojnický sbor československé armády tvořili z 62 procent vojáci české a z 34 procent slovenské národnosti. Kdo ze Slováků chtěl zůstat v Česku, musel požádat o české občanství s tím, že se musí vzdát pasu slovenského.
Podle současného ředitele jihlavské městské policie Jana Frence, který byl v době dělení země důstojníkem armády, zasáhlo dělení země do životů mnoha vojáků poměrně dramaticky.

„Řada mých kolegů a kamarádů se musela velice rychle rozhodnout, zda chtějí zůstat tam, kde mají rodiny a kde žijí už spoustu let, nebo se vrátí na Slovensko. To bylo složité," vzpomíná Frenc. „Já sám jsem to nesl velice těžce. Na Slovensku jsem studoval, mezi Slováky jsem měl a stále mám spoustu kamarádů," říká.

Dělení země zasáhlo i Petera Bratha z Havlíčkova Brodu. Ten přišel do města v šedesátých letech jako absolvent vojenské školy v Nitře. „Původně jsem měl přislíbeno, že budu moci za dobrý prospěch zůstat na Slovensku, ale  všechno bylo jinak a skončil jsem jako technik autoparku až v Havlíčkově Brodě," popisuje Brath.

Z armády odešel po deseti letech v roce 1973. „Nebyl jsem v komunistické straně a za normalizace to bylo těžké," říká. V Brodě však už zůstal, oženil se a založil rodinu. „Československo jsem bral jako svůj stát a najednou jsem byl v pozici cizince. Tehdy mě hodně mrzelo, že nebylo vyhlášeno referendum," říká Brath.

Potíže na Balkáně

Rozdělení státu vnímal velmi intenzivně i Karel Blahna, na přelomu let 1992 a 1993 velitel československého praporu mírových sil OSN ve válkou zkoušené rozpadající se Jugoslávii. „Zprávy o rozdělení země měly na naši práci negativní vliv. U místních lidí jsme najednou začali ztrácet autoritu. Mysleli si, že na tom budeme za pár měsíců stejně jako oni a bylo těžké jim vysvětlit, že my se dokážeme se Slováky rozejít jinak než oni," říká Blahna, který z armády odcházel s hodností brigádního generála a nyní žije na Havlíčkobrodsku.

Pro jeho jednotku, která působila až do skončení mise na jaře 1993 jako československá, znamenalo rozdělení státu i organizační změny. „Byly zde silné tlaky na obsazování konkrétních postů buď Čechy, nebo Slováky. Naštěstí se mi podařilo situaci v jednotce vybalancovat tak, abychom mohli jeden druhému stále věřit a  mohli jsme fungovat jako tým," říká generál.
„Když jsem o tři roky později působil na Balkáně jako zástupce velitele mezinárodního štábu, byla už situace  jiná. Naše jednotka byla opět složená z Čechů a Slováků. Ale to, jak jsme se dokázali rozejít, nám naopak přinášelo uznání a respekt," vzpomíná Blahna.

„Ve vojenských školách jsem se potkával se Slováky už od patnácti let a mám mezi nimi stále řadu kamarádů. Tím, že někde vznikne hranice, kamarádství nezaniká," uzavřel Blahna.
Všechny druhy zbraní byly mezi Česko a Slovensko děleny v poměru 2:1. Jedinou výjimku tvořily stíhací letouny MiG-29, kterých každá strana získala po deseti kusech. V české armádě sloužilo k 1. lednu 1993 celkem 106 447 lidí. U útvarů bylo 957 tanků, 767 děl, raketometů a minometů, 1 367 bojových vozidel a obrněných transportérů. Letectvo mělo 227 bojových letounů.

Spolu s Československem skončily i rakety

Když před lety přijel devatenáctiletý Slovák Marian Novák do Jihlavy, nejspíš netušil, že jde o nejzásadnější krok v jeho životě. Na Vysočině si našel ženu, založil rodinu a žije zde už dvaatřicet roků.
„Na vojenské škole v Liptovském Mikuláši jsem byl vyškolen speciálně na protiletadlový raketový systém Krug. A ten byl v celé republice jen na jednom místě – v Jihlavě. Takže to, kam půjdu já i všichni moji spolužáci, bylo vlastně jasné," popisuje rodák z podtatranského Popradu.

Komplet Krug začala československá armáda používat v roce 1974, kdy vznikl v Jihlavě 6. radiotechnický pluk. O dva roky později byl pluk reorganizován na 82. protiletadlovou brigádu. Ta měla základnu v areálu v Pístově, palebná postavení pak byla umístěna u Vílance. Nedaleko odsud, na kopci u Čížova, byl situován radar.

V roce 1976 byla jednotka doplněna o třetí palebný oddíl. Protiletadlové oddíly byly tvořeny třemi bateriemi po třech odpalovacích zařízeních. Každé odpalovací zařízení představoval tanku podobný pásový nosič se dvěma radarem naváděnými raketami.

Dvoutunová raketa nesla osmdesát kilogramů trhaviny, která po výbuchu rozmetala do prostoru na pět tisíc střepin. Rakety byly podle provedení schopny zasáhnout letící cíl až v sedmdesátikilometrové vzdálenosti. Předpokládaná pravděpodobnost zásahu byla podle výrobce dána koeficientem 0,8. K jednotce patřily i mobilní radiolokátory a technické zázemí.
Jihlavská jednotka zůstala až do devadesátých let jedinou svého druhu v československé armádě, druhé obdobné zařízení v zemi provozovala sovětská vojska, situovaná ve středních Čechách.
„Na opravdový cíl jsme nevystřelili ani jednou. Na střelby jsme jezdili do pouští v tehdejším Sovětském svazu," vzpomíná Novák, který od jednotky odešel v osmdesátých letech poté, co mu vypršel desetiletý závazek v armádě.
Po odchodu do civilu pracoval a stále pracuje jako technik slaboproudých a počítačových systémů. „Při dělení státu jsem uvažoval o tom, že bych se vrátil do Tater. S tátou jsme si chtěli koupit hotel. Nakonec však rozhodlo to, že jsem zde už měl kořeny, a tak jsem zůstal v Jihlavě," popisuje Novák.

„Museli jsme žádat o české občanství a hodně kamarádů odjelo na Slovensko. Na rozdíl od Česka si totiž mohli ponechat občanství obou států. To tady nebylo možné," říká bezchybnou češtinou Novák.
Na léta strávená ve stejnokroji stále vzpomíná. „S kamarády se stále potkáváme, ale že bychom měli jako Slováci v Jihlavě nějaké sdružení, to ne. Naše jazyky a kultura jsou natolik podobné, že mi slovenština nechybí," říká. „V hlavě samozřejmě zůstává jen to pěkné, ale nevzpomínám na tu dobu ve zlém," uzavírá Novák.

Jednotka raketometčíků od systému Krug fakticky zanikla v Jihlavě na podzim roku 1992. většina techniky skončila ve šrotu, část strojů je možné vidět v armádním muzeu v Lešanech nedaleko Prahy. Po zrušení palebných oddílů následovalo rušení velitelství brigády – to zaniklo v létě roku 1993.

Autor: Stanislav Caha

30.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Třebíči lidé zájem o volby měli. Například do volebního okrsku číslo 18 voliči v sobotu přicházeli stejným tempem jako v pátek, kdy odvolilo 43 procent oprávněných voličů.
3

V Třebíči zájem o volby trvá

Výstava v Zahrádkářském domě ve Švabinského ulici.
22

OBRAZEM: Zahrádkáři pořádají velkou jubilejní výstavu

Volby ve Vladislavi: I občanský průkaz už jsme po rozpečetění urny našli

Vladislav – V městysi Vladislav za první hodinu parlamentních voleb přišlo volit skoro 10 procent ze 756 oprávněných voličů.

„Volím topku,“ prozradil vězeň a kuchař Mikuláš Horváth

Lesní Jakubov – Dovařil rajskou a plněnou vepřovou kapsu s opečenými bramborami. A pak už padesátiletý Mikuláš Horváth, „služebně“ nejstarší vězeň rapotické věznice, netrpělivě vyhlížel volební komisi, aby mohl do urny vhodit svůj hlasovací lístek.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Hlasování začalo, otevřelo se 1 137 volebních místností

Vysočina – Úderem páteční čtrnácté hodiny, kdy v celé zemi začaly letošní sněmovní volby, se na Vysočině otevřelo 1137 volebních místností. Voliči, kteří do nich přicházejí, mohou odevzdávat své hlasy 419 kandidátům, kteří kandidují na kandidátních listinách 24 volebních stran.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení