Jeho rodná víska Lesní Jakubov ležící poblíž Náměště nad Oslavou, stejně jako údolí říčky Chvojnice, v pozdější době v časech brněnského pobytu pro něho tak trochu ztracený ráj, měly bezpochyby velký vliv na jeho tvorbu. Stejně i pevná víra v Boha, která ho zavedla do okruhu katolicky orientovaných básníků. Rád vyhledával společenství Jakuba Demla a Jana Zahradníčka, což je v knize zachyceno popisem jeho první návštěvy v Tasově. Generačně byl spřízněný s Ivanem Slavíkem a Zdeňkem Rotreklem. Po únorovém puči byl Josef Suchý tři roky vězněn, a musel pak coby absolvent brněnské univerzity třináct let pracovat jako soustružník. Teprve v roce 1968 nastoupil zásluhou Jana Skácela do redakce nakladatelství Blok.
Mimo čtrnácti básnických sbírek měly u čtenářů značný ohlas i Suchého lyrizované prózy a překlady z německé, rakouské a lužickosrbské poezie. To vše je v jednotlivých kapitolách právě vydávané knihy citlivě připomenuto. Výbor totiž připravil ve spolupráci s básníkovou dcerou Ivanou Srbkovou přední český bohemista a literární kritik Jaroslav Med. Ten zdůrazňuje, že „propojení člověka s přírodním dějstvím se stalo typickým znakem Suchého tvorby… že Suchý vždy usiloval o niterný souzvuk s krásou stvoření."
Ivana Srbková se zamýšlí zejména nad celkovou situací, v níž tatínkovy básně vznikaly. Je přesvědčena, že jeho dílo nebylo až tak ovlivněno časem temnoty, kdy nesměl literárně tvořit, ale že mělo radostný náboj díky domácímu prostředí a šťastnému rodinnému životu. „Oba moji rodiče byli silné, krásné osobnosti, navzájem se vzácně doplňovali a tvořili harmonický pár. Svého tatínka vnímám především jako básníka duše," uvádí Srbková.
Dvousetstránkovou knihu doprovázejí působivé ilustrace Milivoje Husáka, který je rovněž tvůrcem náhrobku Josefa Suchého na brněnském hřbitově.
PAVEL KRYŠTOF NOVÁK
