Pošmourné nebe a drobný déšť neodradil davy lidí, lemující silnici v okolí školy a třímaje fotoaparáty a kamery očekávající velký historický průvod. Pro středověk trochu netypicky se však krátce před desátou hodinou ozval řízný pochod. A vzápětí vzduchem létaly hůlky, které s úsměvem vyhazovaly zpola oděné mažoretky ve vysokých kozačkách. Teprve pak zavířily bubny a průvod s knížetem Václavem se dal do pohybu. Hospodine, pomiluj ny, Jesu Kriste, pomiluj ny, linul se z rozhlasu duchovní chorál. To už knížecí družina s rytíři a poddanými v patách zamířila na školní hřiště a přilehlé prostranství.

Tam z tribuny mečem pokynul a slavnosti zahájil sám kníže Václav alias žák Přemysl Halámek. „Vítám všechny příchozí a významné hosty,“ ujal se po něm slova ředitel školy Pavel Kessner a jednu dámu a pány v oblecích představil: „Zavítal mezi nás senátor Vítězslav Jonáš, tajemník hejtmana Jan Kaleta a z třebíčské radnice Jan Karas, Stanislav Mastný a Jindřiška Pánková.“ Pár vět ještě pronesl senátor a pak už oficiality skončily. Mnohem dřív, než začaly nudit.

Na zbytek dopoledne se okolí školy proměnilo ve velký jarmark. Děti pronásledováni dospělými jako kobylky poskakovaly kolem mnoha prodejních stánků s výrobky zdejších žáků. „Za kolik jsi to koupila?“ „Za deset, ale už mají jen za patnáct,“ odpovědělo děvče kamarádce, které planuly oči nad zdobenými květináči a prasátkem a rozběhly se ke stolečku opodál. Aby bylo jasno – ne za deset či patnáct korun. Platilo se denáry. Každý si mohl za 30 korun pořídit papírovou „kreditní kartu“ a nakupovat. Perníček za tři, svíčku z včelího vosku za patnáct, hlavolam za pět denárů. K vidění byl tovar rozličných druhů. A kdo nechtěl kupovat, alespoň okukoval. Třeba u stolků, za nimiž se při práci činili košíkářky, perníkářky, malé tkadleny a další řemeslníci. O kus dál do perlíku bušili kováři ze středního učiliště v Demlově ulici a jejich oheň zval v chladném počasí k zahřátí zkřehlých rukou. Mumraj zcela pohltil i rodinu Pacalovu z Kožichovic: „Máme tu vnučku, tak s ní obíháme stánky. Moc se nám to líbí, hlavně, ať neprší,“ stačili říct prarodiče a už byli znovu vtaženi do dění slavností. A přesto, že zboží z krámků rychle mizelo, bylo se na co dívat. Souboje udatných mužíků s meči i holemi předvedli dva soubory – Facce z Třebíče a Grál z Brna. Na programu byly ještě další ukázky šermu a módní přehlídka dobových kostýmů, když se z nebe spustil protivný podzimní déšť.