Zkrátka není od věci vydat tělo napospas divoké muzice a pořádně u toho naposled podupat panu kastelánovi trávník.
Co čekat od Čankišou tušíme, i když, nedávno se vrátili z koncertů v Borneu a čert ví, čemu se tam přiučili. Nehledě na to, že oni „netanečně" hrát ani nedokážou.
Londýnští Shtetl Superstars, jak známo z loňska, také ne a aby toho nebylo málo, domluvili se na spolupráci s Jardou Svobodou, což bude dozajista hodně zajímavá zkušenost. Své skupiny Traband se ale Jarda Svoboda nevzdá.
Coco Mbassi je hlasem země nezkrotných hudebních lvů. Říká se, že v Kamerunu tak dlouho spali, až je v 70. letech musel saxofonista Manu Dibango probudit a podobně jako doslova celý svět vydráždit nezapomenutelným tanečně infekčním hitem Soul Makossa. A tehdy kamerunští lvi vstali a vydali se po něm ten svět dobýt: Richard Bono, Etienne Mbappe, Sally Nyollo a mezi nimi mladičká zpěvačka Coco Mbassi.
A vzala to docela hopem: už v sedmi letech doma vyhrávala v hlavním městě Yaoundé každotýdenní pěveckou soutěž, až ji z ní museli diskvalifikovat; koho by zajímal ten samý vítěz. V kině, těsně před promítáním, totiž pořádali klání pro mladé talenty a když se s Coco loučili, jeden z porotců jí řekl ať si z toho nic nedělá, že to nakonec někam dotáhne. Potvrdilo se to v roce 1996, kdy vyhrála prestižní soutěž Radia France Prix Découverte s vlastní skladbou Muengue mwa Ndolo.
To už žila v Paříži, kde má základnu dodnes, přestože se do Kamerunu pravidelně vrací. Tak sytý, do dálky se rozléhající hlas neunikl pozornosti Salifa Keity, se kterým zpívala přes dva roky, ani Toure Kundovi, Dee Dee Bridgewater nebo Demisu Roussosovi. Mezi nejznámější hudební styly Kamerunu patří makossa a tanečně dravé bikutsi a přestože se Coco Mbassi často objevuje po boku saxofonisty Manu Dibango, její vlastní hudba čerpá především z jazzu, soulu, klasiky a gospelu.
Osmým dnem Folkové prázdniny končí. A tak nezbývá než si vzít dovolenou a odjet si někam do klidu vydechnout a odpočinout. Na festivale na to nebyl rozhodně čas.
JIŘÍ MORAVČÍK
