Právě Bezejmenní se zabývají jedním z nejznámějších případů vražd několika Židů v Třebíči. „Kniha je rozdělená do dvou částí. V první je vylíčeno, jak jedna židovská rodina prchá před postupujícími Rusy z Haliče a následně se přes Ostravu dostane do Brna a poté až do Třebíče. Děj vypráví dívka, která je také bezejmenná, ale ve svém příběhu se setkává například s Pavlem Haasem, což byl bratr hudebního skladatele Huga Haase. Ve druhé části se děj zaměřuje na četníka, jenž vyšetřuje zmíněné vraždy, které mají souvislost s bývalým Kohnovým mlýnem. Během vyšetřování se dějí zvláštní věci. Tato druhá část je detektivka, která ale přímo navazuje na příběhy židovské rodiny z první části,“ líčí autor Milan Krčmář.

I když by se mohly příběhy zdát jako neuvěřitelné, mají reálný základ. Jde totiž o takzvanou real-fiction. „To znamená, že zhruba sedmdesát procent toho, co je v knize napsáno, se stalo. I místa, která tam jsou popsaná, lze v dnešní době navštívit. Reálný základ má i většina knižních postav, přidal jsem jich do děje jen pár. Například v ději je zmíněn altánek u nemocnice, který v Třebíči do dneška stojí. Abych pravdivost doložil, do knih vkládám i výstřižky a články z dobového tisku,“ vysvětluje autor.

Milan Krčmář začínal jako novinář, pak začal psát i cestopisy. Jeden z prvních byl o tom, jak jel na kole z Dolních Vilémovic do Londýna. „Bylo to pro podporu projektu na opravu rodného domu Jana Kubiše, který je právě v Dolních Vilémovicích. Domluvil jsem se s tehdejší starostkou Jitkou Boučkovou, že pojedu na kole do Londýna, k pamětní desce, která je umístěná na budově v Porchester Gate, přímo na domě, kde operace Anthropoid vznikla. Cílem bylo ten projekt zviditelnit,“ vzpomíná spisovatel.

Další kniha, Žena z roku 1899, už byla na pomezí románu a povídek. „Původně jsem ji napsal spíše z legrace pro kamarády. Někdy okolo roku 2016 jsem narazil na článek o nejstarší ženě na světě – byla zároveň poslední, která se narodila před rokem 1900. Přemýšlel jsem, co by taková žena mohla vyprávět například o Třebíčsku. V knize je to pojaté tak, že studentka píše diplomovou práci složenou ze vzpomínek ženy z roku 1899. Tato žena a její vzpomínky byly inspirovány mou babičkou. Několik postav, které jsou v této knize, se objevují i v Bezejmenných,“ prozradil Krčmář.

V psaní plánuje pokračovat i nadále. „Na začátku minulého roku jsem byl čtrnáct dní doma a jen tak z nudy napsal knihu o lidech z Třebíčska, kteří odešli v 19. století do Ameriky. Šlo o lidi z Koutů, Radošova, Svatoslavi, ale také z Pozďatína. Tahle kniha ale v dohledné době bohužel nevyjde, nakladatelství teď šetří a toto není téma, které by zaujalo širokou veřejnost. Mám ale i několik dalších příběhů, které by stálo za to zpracovat. Vždycky, když pátrám v dobových podkladech, se dostanu zpátky k Třebíči,“ dodal Milan Krčmář.