„Celý život maluji a sbírám nejslavnější literární dílo Boženy Němcové Babička. Se sbíráním jsem začal po návratu z Francie v roce 1967. Byl jsem tehdy ubytován u Čecha, který knihu dostal od své babičky a nadšeně mi z ní citoval pasáže. Styděl jsem se, že jsem ji nečetl a po návratu jsem chodil po antikvariátech a zjistil, že je kniha nádherně ilustrovaná, proto mne také zaujala a začal jsem ji sbírat,“ svěřil se Deníku Jaroslav.

Za téměř půl století nashromáždil 295 vydání této knihy pouze v českém jazyce. Do kompletní sbírky mu tak zbývá více jak devadesát knih. Jde totiž o nejvydávanější knihu u nás. Za 165 let od prvního vydání vyšla kniha 390krát. Přeložena byla do více jak 30-ti jazyků.

„Po roce 1989 mnozí literáti prohlašovali, že tato kniha má odzvoněno. Za posledních třicet let byla ale vydána devětadvacetkrát,“ upozorňuje Kreibich.

Seriál sledoval se zájmem

Odvysílání nového čtyřdílného seriálu Božena na České televizi si samozřejmě nenechal ujít.

„Jsem rád, že tvůrci ukázali postavu slavné spisovatelky v jiném světle, než byla prozatím prezentována. Se zájmem jsem sledoval jednotlivé kapitoly a mohu říci, že řada momentů se povedla, ale k mému zklamání se na některá důležitá fakta pozapomnělo, anebo byla zkreslena,“ míní Jaroslav.

Tvůrci minisérie podle něj dávají do popředí milostné scény, kdy se ale vytrácí další dějové souvislosti, což bylo nadneseno a neodpovídá dochované korespondenci, která byla předlohou,“ říká Kreibich.

Postavu Boženy Němcové podle něj ztvárnily obě herečky zdařile. Má pouze jisté výhrady ke vzhledu mladé Barbory, která podle něj byla velice půvabná a byla jižní typ.

„Aňa Geislerová dokázala výborně vystihnout předčasně stárnoucí a nemocnou ženu, která odpovídá skutečné postavě spisovatelky. Osobně mě zaujal Jan Hájek, představitel manžela, který výrazově vystihl charakterové vlastnosti Josefa Němce,“ uznal Kreibich.

Vypustit Polnou byla chyba

Nejvíce mu ale vadilo zapomenutí na rozhodující roli přestěhováním rodiny Josefa Němce z Litomyšle do Polné na podzim roku 1840, kde bydleli u hlavního náměstí v domě č. 47 u Antonína Bezstarosty.

„Než se Němcová seznámila se svým okolím, bylo jí v novém prostředí, kde nikoho neznala, velmi smutno. Manžel byl zaměstnán namáhavou službou v širokém okolí města Polná. V tomto městě čte první českou knihu – bylo to dílo amerického spisovatele Irvinga Washingtona Alhambra, přeložené do češtiny roku 1837 Jakubem Malým, který později v časopise Květy dost tvrdě kritizoval její pohádky. Od koho si Němcová knihu půjčila, nevíme, ale je jisté, že česky psaná publikace ji natolik zaujala, že si půjčuje další české knihy, které na ni udělaly takový dojem, že překryly její německou orientaci,“ líčí sběratel.

Při pobytu v Polné se u Němcové podle Kreibicha objevilo české myšlení vštěpované ji v raném dětství babičkou.

„To, že se Němcová v Polné národnostně probudila nás nemůže překvapit, vždyť město v polovině 19. stol. bylo ryze české a kontinuita českého jazyka zde nebyla nikdy přerušena. Je to tím pozoruhodnější, uvážíme-li, že po Bílé Hoře dostala Polná a celé panství německou vrchnost a zároveň je třeba brát i polohu, neboť ležela na hranici německého jazykového ostrůvku,“ připomíná sběratel.

Dalším životním momentem pro pozdější autorku slavného díla Babička je podle Kreibicha jaro 1841, kdy ji v Polné zastihla zpráva o úmrtí babičky Magdaleny Novotné ve Vídni.

„Snad právě v této chvíli si Němcová uvědomila svou českou výchovu, které se jí od babičky dostalo a kterou dovedla zde na Vysočině národnostně náležitě ocenit. Někdy v polovině roku 1842 byl Josef Němec přeložen do Prahy, kde se jeho žena dostala do vlastenecké společnosti a záhy se postupně věnuje české literatuře. Na Polnou Němcová nikdy nezapomněla a požádala Antonína Pittnera o zaslání polenského kroje, ve kterém byla v Praze na plese,“ uvádí Jaroslav Kreibich.

Unikáty patří národu

K negativně v seriálu vyznívající roli manžela Josefa Němce Kreibich říká, že i přes přes životní těžkosti a zoufalství svoji ženu po celou dobu miloval a v mnohém i podporoval.

„On byl hlavní iniciátor její orientace na vlastenectví,“ nepochybuje Kreibich, pro něhož je každá kniha ve své sbírce, něco úžasného.

„Před mnoha lety jsem dostal od potomků z rodiny ošetřujícího lékaře Boženy Němcové – jedná se o knihu Babička 2. vydání z roku 1862, kterou v hodině dvanácté přivezl nakladatel Augusta z Litomyšle ke smrtelnému loži spisovatelky. Kniha je zajímavá i tím, že je zde několik listů ručně psaných pocházející z 60-tých let 19. stol., kde je životopis spisovatelky. Prozatím se nepodařilo zjistit, kdo je autorem, ale pravděpodobně se jedná o blízkou osobu spisovatelky,“ líčí Jaroslav Kreibich.

Samozřejmě by byl rád, kdyby v péči o jeho sbírku pokračovali jeho vnoučata. Pokud se tak nestane, rád by celou sbírku odkázal Památníku národního písemnictví, neboť se z jeho pohledu jedná o řadu unikátů, které patří celému národu.