Nakonec se jí to podařilo a výsledek stojí zato. Vznikl ucelený soubor oduševnělých fotografií, které sice naznačují neveselou symboliku židovských osudů, zároveň ale obsahují určitou oku lahodící jiskru. Takové záběry skutečně nikdo před ní nepořídil. A to nejen proto, že některá zobrazená místa nejsou běžně přístupná.
Práce v židovské čtvrti byla pro mladou fotografku zážitkem. „Turisté se divili, proč klečím na zemi a fotím oprýskanou zeď, když přitom vedle stojí pěkný zrekonstruovaný dům,“ vzpomíná Eliška. Při hledání momentů se totiž soustředila právě na atmosféru autentických zákoutí, které ze čtvrti postupně mizejí. Obyvatelé Zámostí ale byli vůči umělecké tvorbě shovívaví a dokonce velmi vstřícní. „Nejen, že mi půjčovali žebřík, abych mohla fotografovat z nadhledu, ale někteří mě pozvali i k sobě domů a ukazovali mi původní sklepy a zajímavé interiéry. Ty jsem většinou nemohla fotografovat, protože byly plné věcí, zavařenin a podobně,“ popisuje Eliška.
Z fotografií vznikl obrazový průvodce židovskou čtvrtí, se kterým Eliška Blažková úspěšně absolvovala studium fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Publikaci ocenili i univerzitní pedagogové. „Práce představuje příjemný a kultivovaný způsob vidění. Elišce Blažkové se i dnes daří najít poslední detaily a zákoutí, která odkazují na příběhy z minulosti,“ vyjádřil se profesor Jan Jindra.
Jedno z takových zákoutí našla za zavřenými dveřmi, před očima je ale měla už dávno předtím. Jsou na něm dřevěné schody, k neuvěření prošlapané tisíci kroků. Symbolizují poslední kroky židů v těchto místech.
Fotografie mají promluvit i k lidem, kteří o historii židovské čtvrti nevědí nic. Právě proto obrazový katalog vznikl. „Chtěla jsem, aby snímky zapůsobily, aby si každý při pohledu na ně uvědomil, co se tu dělo,“ vysvětluje Eliška.
Maketu knihy má připravenou. Byla by věčná škoda, kdyby si ji nechala jen sama pro sebe.
