Dán Harald Haugaard je technicky neobyčejně vybavený hráč, schopný plynule přejít z raketové rychlosti, do jímavé ukolébavky, kdy ani sám netuší, jestli se dotýká smyčcem strun.

Víte co je zajímavé? Ačkoliv toho Dánové a Češi moc o sobě nevědí, v minulosti to bylo možná jinak. Například dánská polka a česká polka se od sebe moc neliší, což asi vyplynulo z historie, kdy Tycho Brahe byl pochován v Čechách a královna Dagmar v Dánsku.

Ty příběhy znám, ale s polkou nemají nic společného. Původně přišla z oblasti kolem Čech a rozvíjela se v mnoha částech střední a severní Evropy. V Dánsku byla velmi populární od roku 1830 a v tradičním dánském tanečním repertoáru se stala běžnou melodií společně s waltzem. Tanec jsme u nás, co pamatuji, otevírali dvěmi polkami.

Byl jste první dánský absolvent akademie Carla Nielsena, který vystudoval jako folkový hudebník. Určitě šlo o zásadní zlom v dánské tradiční hudbě.

Především se jednalo o to, aby se na akademii lidová hudba vůbec vyučovala. Pro mě bylo naprosto přirozené ji hrát, ale mladí lidé o ní tehdy nejevili zájem. Dnes už je to jinak a tak jsem rád, že jsem se mohl stát součástí procesu zavedení lidové hudby do výuky a sehrát v tom snad velkou roli.

Co by se tehdy stalo, kdyby vám vedení školy neumožnilo studovat lidovou hudbu? Soustředil byste se na klasiku a mimo školu hrál lidovky?

Studoval jsem na akademii klasickou muziku první dva roky, ovšem ve skutečnosti jsem ji moc nehrál a po dvou letech, kdy jsem přestoupil k Peterovi Uhrbandovi už skoro vůbec ne. Dodnes je ale pro mne Bach nebo Nielsen výraznou inspirací. A v mládí jsem obdivoval Smetanu s Dvořákem, protože si myslím, že nikdo nenapsal lepší skladby pro smyčcový orchestr než Antonín Dvořák.

Jaké to pro vás bylo, učit své vrstevníky? Netoužil jste podvědomě s nimi utíkat za školu třeba do hospody na pivo?

Stal jsem se nejmladším profesorem hudební akademie v Dánsku a ocitl se tak v trochu choulostivé situaci. Snažil jsem se být zadobře s kolegy učiteli, ale i s žáky, se kterými jsme se navzájem neznali. A pivo? Určitě jsme jich vypili spoustu.

Je možné nějak dánskou hudbu charakterizovat? Moc se toho o ní v Čechách neví.

Hudbu je vůbec těžké popisovat. Jedná se o velmi živé, stále se vyvíjející umění. A potom, mluvení o hudbě mě přišlo vždycky zbytečné. Myslím si, že dánská lidová hudba má v sobě lehkost a radost s dotykem přírodní čistoty a severského smutku. Dánsko leží téměř uprostřed severní Evropy a z velké části ho obklopuje moře, což znamená, že v průběhu let ji zasáhlo mnoho vlivů z jiných kultur. Považuji to za šťastný dar, protože při udržování tradice je nutné přijímat nové podněty. Pokud se podíváte do historie, tak zjistíte, že v letech 1770 až 1830 bylo Dánsko pod velkým vlivem Anglie, Skotska a Irska a později střední Evropy, tedy i Čech. Dnes už je to jinak.

Spolupracujete s lidovými hudebníky, hrajete ve skupinách Sorten Muld a Serras, doprovázíte manželku Helen v kostelech. Nejsou to příliš velké skoky? Vždyť Serras a Sorten Muld používají elektroniku. Někteří akustičtí hráči s technem mají velké problémy.

Je to pro mne ohromná výzva hrát rozdílné styly. I když mne to doslova spaluje. Představte si, že máte koncert s Helen v malém vesnickém kostele a následující den se Serras na festivale v Roskilde. Beru to tak, jako bych vyprávěl příběh, přestože s rozdílnými nástroji a vždycky mne jde o to, abych se nějak spojil s publikem.

V čem je vaše žena Helen vyjímečná? Skutečně se stala pro mnohé zpěváky vzorem?

Nemohu mluvit za jiné, nicméně pro mne představuje tu nejlepší zpěvačku na světě a nejkrásnější hudbu, co jsem kdy slyšel. Známe se spoustu let, vyrůstali jsme spolu, učil jsem ji na akademii a odehrál s ní spoustu koncertů.

JIŘÍ MORAVČÍK