Přání se mi splnilo. Krásná viloncelistka skutečně přišla.


Ale sám jsem tomu nechtěl věřit, hudba mne strhla natolik, že jsem se erotickou křivkou lýtka blonďaté Kristýny po pár tónech zaobírat přestal. Slyšet jednoho z nejlepších houslistů světa se vám totiž nepoštěstí každý den.


Média o něm píší vzletně. Prý je to pán velebných chvílí. Reinkarnovaný Paganini z Dánska. Dokáže zahrát jako milenec, melancholik i ďábel.


Harald Haugaard skutečně ovládá housle s mistrnou lehkostí. Helene Blum, jeho manželka, mu zdatně sekunduje, a když společně se svým Quintetem spustí rozjuchaného dánského dupáka, nedá se na tak skočnou muziku jen tak zůstat sedět v klidu. Helene Blum má navíc nádherný hlas. Suma sumárum, byl to hudební dárek, až mi přišlo málem nepatřičné přijímat ho vsedě na zahradní plastové židli uprostřed trávníku.


Ostatní hudebníci středečního večera prominou, vzdal jsem se jich. Je to jako s ženou. Pokud vás jedna dokonale uspokojí, nehledáte už ten večer další. Ne, že bych to nezvládl. Ale ve svém věku už vím, že jeden neopakovatelný zážitek je lepší, než pět dalších zářezů na pažbě.