Stojí zato se na ni při výletu do hlavního města vypravit, trvá až do března příštího roku. Mezi vystavovanými artefakty, které se týkají jednotlivých šlechtických rodů, je i zajímavý obraz z Jaroměřic nad Rokytnou: portrét Collaltina Collalta od benátského malíře Paola Veronesa. Odborníci o něm mluví v superlativech.

„Je to bezpochyby klenot mezi vystavovanými exponáty. Obrazů tohoto významného malíře v dějinách umění se totiž na našem území nalézá relativně málo,“ uvedl ve své recenzi výstavy autor Stanislav Vaněk. Přesněji řečeno – Veronesových obrazů je v Česku pouze šest.

Portrét, o němž je řeč, obvykle visí v zámecké jídelně a kastelánka jaroměřického zámku Jana Petrová si dobře vzpomíná na dobu krátce po revoluci. „Tehdy se Collaltové objevili v Česku, aby se podívali na majetky, které rodu patřívaly. Z dostupných materiálů zjistili, že cenný Veronesův obraz je v Jaroměřicích, tak se na něj přišli podívat,“ říká Petrová.

Jaroměřice byly za socialismu svozový zámek. To znamená, že se do jeho prostor soustřeďovaly cenné předměty z různých historických objektů. Mezi nimi i tento portrét, který sem doputoval z Uherčic. Mimochodem – Collaltům v minulosti patřilo v okolí kde co: krom Uherčic taky zámky v Brtnici, Přísece, Okříškách, Kněžicích a na řadě dalších míst. Jejich majetek byl po roce 1945 zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

Odborníci Veronesův portrét, který je nyní na pražské výstavě, považují za jeden z nejpozoruhodnějších příkladů portrétní malby pozdní renesance na našem území. Dílo pochází z první poloviny 16. století. Má na něm podle výzkumů být zachycen Collaltino I. hrabě Collalto.

Působil jako nadaný vojevůdce a diplomat. „Při svých cestách zavítal na dvůr anglického krále Jindřicha VIII. V roce 1547 zastupoval jako velvyslanec benátskou republiku na svatbě dcery francouzského krále Jindřicha II. Nejvíc však vynikl jako básník,“ uvádí ve své diplomové práci Jakub Svoboda.

Collaltino Collalto patřil do okruhu slavné vzdělané básnířky Gaspary Stampy. I ji drobným detailem Veronese na portrétu připomněl. Šlechtic má na hrudi šerpu, která je sepnutá medailonem s portrétem básnířky.

Rod Collalto et San Salvatore je starý langobardský rod původem ze severní Itálie, jehož kořeny sahají až do 10. století, což tento rod řadí mezi nejstarší evropské šlechtické rody.

Recenzent Stanislav Vaněk považuje s drobnými výhradami celou výstavu ve Šternberském paláci za zdařilou. Jednotlivé šlechtické rody na ní mají své medailony. Vaněk připomíná jeden důležitý detail: Díla portrétního umění z období renesance jsou obvykle nejstarší a nejdéle uchované součásti mobiliářů hradů a zámků. Jsou o to cennější, vezmeme-li v úvahu fakt, že mnoho cenných artefaktů nenávratně zničily válečné události napříč staletími, hodně věcí shořelo při požárech, bylo nuceně rozprodáno. A dost toho padlo za oběť cílené devastaci v průběhu 20. století.