V roce 1896 do Jemnice poprvé dorazil vlak. Přijel od Moravských Budějovic, přičemž se předpokládalo, že slepá kolej v Jemnici dlouho slepou nezůstane. Trať Moravské Budějovice-Jemnice je totiž jen zlomkem z plánů, kterými se páni inženýři na konci 19. století zaobírali. Hodlali spojit Moravský Krumlov s Hrotovicemi, ty s Jaroměřicemi nad Rokytnou, z nichž vede trať do Moravských Budějovic. Z Jemnice by trať zamířila do nedalekých Dačic a Jindřichova Hradce. Uvažovalo se i o železničním spojení Jemnice s Raabsem, odkud by cestující mohli pokračovat dále do Dolních Rakous. Pokud by vyšlo alespoň propojení s Dačicemi, kam první vlak od Telče přijel v roce 1902, mohlo se z Jemnice stát pulzující město plné obchodníků. Jenže se tak nestalo.
Jedním z důvodů byla i řevnivost mezi Čechy a Němci. Zatímco Češi prosazovali spojení Jemnice s Dačicemi, kde český živel převládal, rakouští Němci uvažovali o propojení Jemnice s tehdy zcela německými Slavonicemi. A jak to tak bývá, když je velký boj o dvě možná řešení, nakonec nevznikne ani jedno.
Nepostavilo se ani třináct kilometrů kolejí do Dačic, ani devatenáct kilometrů do Slavonic. Definitivně se od propojení Jemnice s Dačicemi upustilo po druhé světové válce. Slepá kolej pak v tomto městě na výspě třebíčského okresu zůstala navždy slepá. V roce 1896 se v Jemnici referendum o stavbě navazující železnice nekonalo.
Kompletní informace o volbách na Třebíčsku najdete ZDE.
O jejím (ne)pokračování rozhodli jiní – ale právě ti ovlivnili budoucnost tohoto města až do dnešních dnů.
