Trapasy jsou zábavné, když odeznějí, říká herec Pavel Nový

Vzpomenete si ještě, kdy vás oslovili na roli Kaliny?
Po jednom představení v pražské Ypsilonce, kde mám angažmá, za mnou přišel někdejší producent Ulice Michal Reitler a roli mi nabídl. Bavilo mě, že seriál běží v reálném čase a řeší celospolečenské problémy jako například šikanu, vydírání, stalking a mnohé další. Ulice má navíc jednu hlavní dramaturgyni, která tam myslím pracuje od začátku jejího vysílání, což zaručuje určitou kontinuitu. Čas od času se sejdeme i s produkcí a dramaturgií a bavíme se o budoucnosti Kaliny. Že můžu do vývoje postavy kecat, je pro mě absolutní novum, které jsem ještě nikdy nezažil. O to víc mě to baví.

Co jste si ke Kalinovi přimyslel?
Původně se počítalo s tím, že Kalina vystřídá Boženku ve vedení školy a ona by úplně odešla. Navrhl jsem, aby si spolu ti dva něco začali, pak se třeba vzali. Lucie Juřičková je totiž úžasná hráčka. Nevím, jestli to v divadlech vědí, ale ona je kominda první třídy, kterých mezi herečkami moc není. V Ulici jsou ke mně laskaví, navíc mě vzali v době, kdy jsem ještě chodil o holi (Pavel Nový prodělal západonilskou horečku, po níž na čas ochrnul – pozn. red.), za což jsem jim vděčný. Jen mě možná trochu mrzí, že se s některými herci vůbec nepotkám, protože se naše dějové linky míjejí. Například s mojí kamarádkou Jarkou Obermaierovou jsem točil opravdu minimálně. Tak to ale v podobných seriálech chodí. Kdysi jsem se takhle s řadou kolegů míjel i v první řadě Ordinace.

Furt něco měnit. Madeleine Albrightová byla zvyklá jít stále kupředu

Koho jste vlastně v Ordinaci hrál?
Partnera Dany Syslové, jmenoval se Cyril Brázda. Vzpomínám si na moment, kdy jsem domů přinesl scénář. Moje manželka nikdy neprožívala, že jsem herec, nebyla z toho nikdy extra nadšená. Na začátku našeho vztahu mě to sice trochu mrzelo, ale teď už dávno ne. Aspoň se doma bavíme o úplně jiných věcech, než je divadlo. Mimochodem, v divadle se na mě byla za celých těch úžasných čtyřiapadesát let, co jsme spolu, podívat asi jen třikrát. Aspoň před ní nemusím mít trému. Ale zpět k Ordinaci. Přinesl jsem domů scénář a prvně za celou moji hereckou éru se na mě podívala a užasle se zeptala: „Ty hraješ v Ordinaci v růžové zahradě?“ Hodně jsem tehdy doma stoupl v ceně… (směje se)

Natáčíte kromě Ulice něco nového?Ano, šestidílnou minisérii Jarní záře, která vzniká podle skutečných událostí na přelomu století. Tehdy kauzu dětí, které rodiče neposílali do školy ani na zdravotní prohlídky, dokonce řešila ombudsmanka Šabatová, která bude hrát sama sebe. Točili jsme na Šumavě kousek od Boubína a Prachatic. Krásné město. Hraju souseda, který se stane tak trochu udavačem… Ale víc nebudu prozrazovat. Snad jen, že mojí filmovou manželkou je Lenka Skopalová.

Pavel Nový v seriálu UliceZdroj: se svolením TV Nova

Letos uběhne pětatřicet let od premiéry filmu Pěsti ve tmě…
To už je to tak dlouho, co jsem trénoval box ve Vítkovicích? Šílené! Ale víte, že z těch tréninků žiju dodnes?! Pořád vím, jak správně praštit a uspat jednou ranou. Znám pár fíglů, jak překvapit. Po prvním měsíci každodenních boxerských tréninků, kdy jsem přes den točil na přehradě Kružberk seriál Velké sedlo, jsem toho měl opravdu až nad hlavu. Ale nepolevil jsem. Kolikrát jsem ráno běžel dvanáct kilometrů na přehradu, kde jsem odtočil své záběry a vracel se zpět do Vítkovic na trénink, po kterém jsme šli ještě vyklusávat kolem kasáren. Byl jsem tehdy opravdu ve skvělé kondici. Musím poděkovat Jaroslavu Soukupovi, který mě obsadil. Tedy popravdě, já se mu spíš vnutil. Film tehdy stál dvanáct milionů, jde o dobovku se vším všudy. Jen jednou je tam v dálce vidět nějaké sídliště, jinak bylo vše dokonale ohlídané. Dokonce mám doma schované jedny dobové boxerské rukavice z první republiky, ve kterých jsme ve filmu s Markem Vašutem boxovali.

Není vám líto, že je v souvislosti s vámi zmiňována komedie S tebou mě baví svět, i když jste natočil spoustu jiných filmů?
Určitě ne, vždyť je to geniální věc! Který film může říci, že baví lidi ještě po těch čtyřiceti letech, a to nejen v Česku, ale po celém světě?! Soužití s Marií Poledňákovou, Julkem Satinským, Vaškem Postráneckým a těmi třemi úžasnými, geniálně vybranými babami je nezapomenutelné. Kdykoli se potkáme, máme si co říci. Ty všechny tři ještě žijí, z chlapů jsem zbyl jen já… S Vaškem jsme se naposledy potkávali v seriálu Krejzovi, kdy už na tom nebyl moc dobře. Po smrti Julka jsem brečel hodně dlouho, byl neskutečně pozitivní slunce. Ale k veselejším věcem. Dodnes si přesně vybavuji chvíli, kdy za námi přišla Poledňáková po zhlédnutí prvních denních prací filmu a plakala. My tři chlapi seděli u stolu a ona k nám pronesla tuto větu: „Zkazili jsme mi film!“ A šla spát, jak byla zničená. Později jsme si z toho včetně ní dělali legraci.

Co na těch záběrech viděla tak strašného?Viděl jste někdy denní práce? Tam kolikrát spatříte hrozné věci, proto se tomu herci raději vyhýbají. Jen jednou jsem se na ně zkusil podívat a zařekl jsem se, že už nikdy. V tom se vyznají jen opravdoví filmaři, jenže Marie Poledňáková do té doby zase až tolik filmů nenatočila. Dělala spíš v televizi, kde vám vše hned aspoň nahrubo nastříhají. No a nakonec se film hrál v kinech po premiéře před Vánocemi i šestkrát za den. Permanentně bylo vyprodáno. Jeho krasojízdu přerušily až prvomájové oslavy, kdy se mohly na Václaváku pouštět jen sovětské filmy a komunistická veledíla.

Heidi Janků se po smrti manžela už vztahu nebrání. Musí přeskočit jiskra, říká

Který film byl ve vaší kariéře pro vás důležitý?
Určitě Pytláci. Za prvé šlo o film, který režíroval Hynek Bočan, zásadní režisér v mém životě. Zadruhé také pro mé setkání s báječnými lidmi. Rodiče mi hráli Pepa Somr a Jana Hlaváčová, která by mě musela mít ve třinácti. (směje se) S Danielou Kolářovou jsme tvořili podivnou dvojici a naše seznámení proběhlo v posteli, což takhle zařídil Hynek Bočan. Potřeboval totiž, abychom byli vůči sobě ostýchaví. Sice jsem byl na něj za to zpočátku naštvaný, s Danielou jsem si totiž podával ruku a byl jen ve slipech, ale když jsem pak viděl výsledek, pochopil jsem, že bych nesmělost až tak dobře nikdy nezahrál. Milostnou scénou jsme začínali točit i u Bohdana Slámy v Bábě z ledu, ale se Zuzanou Kronerovou se naštěstí už roky známe.

Točil jste ještě nějakou zajímavou milostnou scénu?
Určitě, třeba s Marií Rottrovou v klipu k písničce Měli jsme se potkat dřív. Dodnes si pamatuju i na naše seznámení, na které jsem se těšil, protože se mi Marie vždy jako zpěvačka i ženská líbila. První, co jsem jí řekl, bylo: „Dobrý den, jsem Pavel Nový a miluju vás už od dětství.“ Bylo mi tehdy už skoro padesát. Trapno! Chudák Marie nevěděla, co s tím. Pak jsme se tomu ale zasmáli. Chodila k nám do Ypsilonky, kamarádila se totiž hodně s Lábusem, tak jsme to pak po letech dávali jako historku k lepšímu. Trapasy jsou vždycky zábavné, tedy když odeznějí.

Zmínil jste Bábu z ledu, za kterou jste získal Českého lva. Překvapilo vás ocenění?
Když se podíváte na záběr z předávání cen, jak jsem byl naměkko, v mém výrazu je řečeno myslím vše. Byl to jeden z mých největších zážitků, kdy jsem ještě horko těžko vylezl po schodech na pódium, což mi dělá trochu potíže dodnes. Když jsem se po letech díval na ten záznam, dokonce i já sám jsem si říkal něco o tom, že jsem se jako herec mohl víc ovládat. Koukal jsem na to a divil se, co to je za blbost, že jsem sám nad sebou dojatej. Holt, stane se. (směje se)