Odešel z firmy na výrobu datových rozvaděčů, aby rok pracoval ve Fokusu Vysočina, který pomáhá duševně nemocným. Nezisková organizace od něj má získat zkušenosti z průmyslového inženýrství.

Jde o projekt Rok jinak, který si klade za cíl bourání bariér mezi byznysem na jedné straně a neziskovým sektorem na druhé.
Není to „úplná charita" – tomu, kdo se rozhodne druhé straně předat své zkušenosti, platí Nadace společnosti Vodafone rok mzdu, na kterou byl v původní firmě zvyklý.

Miroslav Kupec se o projektu dozvěděl z billboardu. Líbila se mu možnost dělat něco nejen pro peníze. V nabízené databázi neziskovek si nevybral, a tak zkontaktoval Fokus Vysočina, v jehož pelhřimovské pobočce působil jako dobrovolník před deseti lety.

I díky anketním hlasům se jeho „stáž" dostala mezi sedm vybraných finálových projektů z jednasedmdesáti navržených v celé zemi.
Z důvodu práce na projektu bylo nutné v původním zaměstnání podat výpověď – jak Miroslav Kupec zdůrazňuje, je to činnost na plný úvazek.

Co na odchod z firmy Conteg říkali kolegové a jeho blízcí? „Mezi kolegy a známými to nebylo jednoznačné. Ale důležité je, že v rodině podporu mám," usmívá se muž, „štíhlý" nejen svou prací zeštíhlovacího manažera, ale i svou dvoumetrovou postavou.

Nárůst produktivity

Miroslav Kupec připouští riziko, že se do Contegu, kde pracoval pět let, nebude moci vrátit. Část absolventů projektu Rok jinak se prý do původní práce vrátila, část zůstala v neziskovce a část si našla zcela jiné zaměstnání.
„Souhlasím s názorem lidí, kteří již podobné projekty realizovali: je to životní křižovatka. Je to „rok jinak" se vším všudy, ale kdybych si nevěřil, nejdu do toho," dodává.

„Ne že bych nepřemýšlel, kde budu za rok, ale je to otevřené," doplňuje muž, který do Fokusu nastoupil 2. ledna. Pendluje mezi sedmi chráněnými dílnami v Pelhřimově, Havlíčkově Brodě a Chotěboři, a část času tráví v malé kanceláři, kde ho vidíme pracovat s notebookem. „Základem je vidět skutečnost. To jsem dělal i v Contegu," zdůrazňuje práci v „terénu".

Cílem je optimalizovat dílny tak, aby prováděly jen činnosti s přidanou hodnotou, aby se neplýtvalo, byl větší prodej, a tím nižší závislost na dotacích. V číslech to lze vyjádřit nárůstem produktivity asi od 10 do 20 procent.

Obohacení

„Jsem tu krátce, ale už teď mohu říct, že Fokus Vysočina je dobře fungující organizace. Ale zatímco v byznysu jde o zákazníka, kvalitu, produktivitu a náklady, u Fokusu je na prvním místě klient," říká Kupec s tím, že i Fokus se musí zabývat náklady.
I zde usiluje „štíhlý manažer"o větší výkon, ale na rozdíl od ziskového sektoru je tu cílem udržet počet pracovních úvazků minimálně stejný jako na začátku. Chráněné dílny mají pomáhat lidem s handicapem uplatnit se na trhu práce. Zároveň by jejich provoz měl být ekonomicky udržitelný.

Miroslav Kupec přiznává, že racionální požadavek na výkon a efektivitu není v souladu s posláním chráněné dílny. „Není lehké napasovat požadavky na prostředí, kde každý klient má jinou hranici a ještě ji má nastavenou pokaždé z jiného důvodu,"  popisuje „třecí plochu" byznysu a neziskovky. Ale také dodává, že tato zkušenost ho už teď obohacuje. Denně se prý setkává s příběhy lidí, které by jinak nepoznal.

„Bude to zajímavá změna, protože odborník odjinud nám jako neziskové organizaci může přinést jiný pohled a jiné zkušenosti. Věříme, že se nám díky jeho know-how podaří posílit ekonomickou samostatnost našich chráněných dílen," vítá novou pracovní sílu ředitelka Fokusu Vysočina Anna Šimonová.