Pohled zvenčí na lidi, jevy a věci z Vysočiny, které známe, a které nám přijdou naprosto samozřejmé, běžné a dost možná i docela obyčejné, je vždycky zajímavý a přínosný. A pohled na Vysočinu očima člověka přespolního navíc může být pro nás domácí i velmi poučný.

Zdaleka již neplatí, že za to pravé „vysočinské" považují lidé z jiných míst republiky jen čistý vzduch, brambory, textil, Zrzavého, dálniční most, Zlatou lyži či hokejisty jihlavské Dukly. Jejich vnímání Vysočiny se v posledních dvaceti letech změnilo a  hodnotí ji na základě zcela jiných hledisek. Jedním z nich je i souhrn toho, co jim Vysočina může, coby potenciálním hostům a návštěvníkům, nabídnout.

Vysočina sezonní

„Velebit krásy Vysočiny asi není nutné, to přece každý ví, že to je půvabný kraj. Čas od času se na Vysočinu vracívám a jako turista musím ale bohužel konstatovat, že to je region jaksi sezonní. Na Vysočinu se vyplatí jezdit jen v létě na kolo a v zimě na běžky. Navíc alternativních programů v případě nepříznivého počasí tam mnoho na výběr, zejména pak pro rodiny s dětmi, není, a  pokud jsou, člověk je často musí pracně hledat na internetu," zamyslel se Libor Stejskal z Ústí nad Labem. Ten také například postrádá kvalitní vodu v přírodních koupalištích, která jsou v mnoha případech využívána současně i k chovu ryb, a coby vodák upozornil také na permanentně nízké stavy vysočinských řek. „Ale abych jen nekritizoval, bezvadná je na Vysočině síť většinou nenáročných turistických a zejména pak vzájemně propojených cykloturistických tras. Příjemná je i skutečnost, že z Vysočiny je to všude blízko, na Moravu, nebo například do Rakouska," pokračoval Stejskal.

Jana Dvořáková z Pardubic jezdí na Vysočinu především za kulturou. „Na sklonku léta jezdíme s přáteli pravidelně do areálu žďárského zámku na festival Horácký džbánek, v říjnu pak do Havlíčkova Brodu na Podzimní knižní veletrh. Letos jsme byli také na Haškově Lipnici a musím říct, že po dlouhých letech stál tento hudební festival opravdu za to. Snad to vydrží i do dalších sezon, propad kvality byl v minulých ročnících Haškovy Lipnice až příliš patrný," podotkla Dvořáková.

Sázka na Haška

Dvořáková by přivítala i více kulturních akcí spojených s výraznými osobnostmi české kultury, které na Vysočině žily a pracovaly. „Vrátím se ještě jednou k Lipnici. Myslím si, že sázka na odkaz spisovatele Jaroslava Haška, který je tam všude znát a cítit, jim stoprocentně vyšla. Právě na těchto osobnostech se dá stavět, lidé na ně slyší a přijedou se podívat a pobejt, jak se tak pěkně říká v Podkrkonoší," řekla Dvořáková.

A do třetice přidejme „vysočinský" pohled Petra Tkadlečka ze severomoravského Bohumína. „Myslím, že Vysočina stále postrádá kvalitnější zázemí pro turisty. Úroveň ubytování a stravování tam je stále spíš jen na průměrné úrovni. Hoteliéři, majitelé penzionů a  kempů spoléhají na to, že krásná krajina Vysočiny a řada nádherných kulturních památek v ní vynahradí vše ostatní. Ale tak tomu přece už dávno není. Turisté chtějí servis, zážitky, programy, wellness pobyty, lov a já nevím, co ještě. Chtějí prostě nová místa poznávat takříkajíc všemi smysly. A když jsem u těch smyslů, Vysočina podle mého názoru postrádá i nabídku tradičních krajových výrobků, nebo i typických jídel a specialit," vyjmenoval Tkadleček.

Není bez zajímavosti, že prakticky všechny výše uvedené laické připomínky zaznamenali, rozpracovali a poukázali na ně i odborníci a autoři Strategie rozvoje cestovního ruchu v Kraji Vysočina na období 2008 až 2013.

Ti ale naopak konstatovali, že silnými stránkami Vysočiny je nejen její poloha a kvalita životního prostředí, zachovalost krajiny a zpřístupnění řady chráněných území, ale i vysoký kulturní potenciál charakterizovaný mimo jiné i vysokou koncentrací památek UNESCO. Vysočina disponuje i třemi tisíci kilometry turistických značených tras a více než 2 600 kilometry cykloturistických tras. Na Vysočině se stále rozvíjí infrastruktura, vznikají i nadstandardní uby᠆tovací kapacity, za všechny uveďme například nedávno otevřený komplex Chateau Herálec na Havlíčkobrodsku. Návštěvníci regionu se mohou také každoročně zúčastnit, jak připomněli autoři zmíněného dokumentu, i řady nadregionálních kulturních, společenských a sportovních akcí. Například pel᠆hřimovského Festivalu kuriozit, jihlavského hudebního festivalu Gustava Mahlera či přibyslavské celorepublikové přehlídky hasičské techniky Pyro Car.

Chronický problém: málo návštěvníků

„Dlouhodobým problémem, se kterým se Vysočina neustále potýká, je poměrně nízký počet návštěvníků, a to nejen z České republiky, ale také ze zahraničí. A to je také jedno pravé a bohužel negativní vysočinské," uvedl majitel chotěbořské cestovní agentury Via, Radim Otáhal.

„Podle statistik přijelo na Vysočinu, tuším, že to bylo v roce 2010, asi půl milionu návštěvníků, z toho necelá pětina cizinců. V žebříčku krajů to znamenalo až předposlední příčku. A kromě toho ještě většina z těchto návštěvníků strávila na Vysočině jen jeden den. A pokud přespávali, volili nejčastěji jen jednu noc. A to také o něčem svědčí. Minimálně o tom, že Vysočina má stále co v kvalitě nabízených služeb zlepšovat," konstatoval Otáhal.

Ten přesto ocenil, že se na Vysočině pro turistiku a cestovní ruch udělalo v posledních letech mnoho. „Dobré, a  to i z pohledu rozvoje cestovního ruchu, je skutečnost, že se stále více prosazují a dávají o sobě slyšet i výrobci regionálních potravin, což krajská samospráva podporuje i udělováním prestižních značek," připomněl Otáhal.