To přitom není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát a jak být mohlo. Ti, kdo zbylé obědy darují, se totiž pohybují v „šedé" legislativní zóně. Tepelně upravené jídlo se může uchovávat jen po určitou omezenou dobu. „Provozovatelé si dobu, po kterou nechají hotová jídla, určují sami, většinou to bývají tři nebo čtyři hodiny. Může to být déle, ale podmínkou je, aby mělo jídlo stálou teplotu 60 stupňů, nesmí se ohřívat," řekl Jiří Kos z Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina.
Podle Kose tak provozovatelé klidně mohou obědy roznést přímo do azylových domů. Musejí však při tom použít nádoby, které udrží jídlo v požadované teplotě, a to je pro většinu zařízení problém. „Je mi samozřejmě líto jídlo vyhodit, ale nyní nemůžeme jinak, současná legislativa prostě není dobrá," podotkla vedoucí jedné třebíčské provozovny. Jídlo, které klesne pod teplotu 60 stupňů Celsia, se tak nyní označuje za odpad. I ten by si prý mohli potřební teoreticky přímo na místě vyzvednout. „To by se tomu ale muselo říkat jinak, dávat lidem k jídlu něco, čemu se říká odpad, je minimálně neetické," dodal Kos.
Většinu Deníkem oslovených restaurací nejasná legislativa od darování zbylého jídla odrazuje a snaží se vařit tak, aby nic nezbylo. Pokud se tak stane, raději jídlo odepíší a vyhodí. Najdou se ale výjimky, třeba Lucky´s Vege bistro v třebíčské židovské čtvrti. Zbylé jídlo vozí do azylového domu pro muže. „Nerozumím provozovatelům restaurací, kteří jídlo raději vyhodí. V Česku jich jsou přitom tisíce, je to obrovská škoda," podotkla provozovatelka Soňa Dvořáková.
Pět chlapů má co do žaludku
Bistro Soni Dvořákové jídlo daruje zhruba třikrát týdně. „Často toho není moc, ale když mi zbude pět karbanátků, pár brambor a deset porcí polévky, má díky tomu ten den co do žaludku pět chlapů," řekla. Podle Dvořákové je ale odpovědnost i na samotných zařízeních, které pomoc potřebují. „Takové instituce by se určitě měly provozovatelům ozvat ze své iniciativy. Třeba se spolupráce podaří," řekla.
Spolupráci s Lucky´s Vege bistrem si pochvaluje ředitelka Azylového domu pro muže Eva Klimešová. Pro sdružení spadající pod Oblastní charitu Třebíč jsou potravinové dary velkou pomocí. „Některým našim klientům po zaplacení nutných výdajů na pestrou stravu příliš peněz nezbývá. Navíc je tohle jídlo výborné," konstatovala Klimešová. Ona sama by byla pro zvolnění pravidel. „Jídlem se plýtvat nemá. Všichni dobře víme, co jídlo znamená, a jistě si umíme představit, jak je zle, když není," doplnila. Kromě vegetariánského bistra dostává azylový dům občas obědy i od jedné další jídelny.
Více než jídlo z restaurací se však přetřásají likvidované potraviny ze supermarketů. Pokud je prodejci chtějí darovat, musejí zaplatit patnácti procentní daň, levnější pro ně je jídlo vyhodit. V blízké budoucnosti by to mohla změnit nulová daň, jídlo určené k likvidaci by se tak k potřebným mohlo dostat mnohem snáze.
