Je středa, blíží se devátá hodina dopoledne. Před vchodem do třebíčského Grand Hotelu na Karlově náměstí podupává na třicet lidí, kteří přišli na ochutnávku domácích uzenin, která se má konat u příležitosti otevření řeznictví U Krkovičky. Ne náhodou tu stojí pouze důchodci. Pozvánka totiž přišla pouze jim.

Samozřejmě se však nejedná o žádnou ochutnávku. A už vůbec tu nedostanete nic zadarmo. Naopak odsud můžete odejít s pořádnou dírou v peněžence. Středeční akce v Grand Hotelu totiž nebyla ničím jiným, než dalším kolem řádění nepoctivých prodejců, tzv. šmejdů.

Bez pozvánky ne

To však zatím třicítka důchodců ještě neví. Pár minut po deváté už sice všichni stojí u recepce hotelu, nic podezřelého se zatím neděje. To až když se otevřou dveře do restaurace, mladý muž vpustí dav ke stolům a začne vybírat pozvánky. „Bez ní sem nikdo nesmí," vykřikuje a osoby bez přeloženého kousku papíru, tedy mne, žene ze dveří. Třebíč je naštěstí malá, babička bydlí nedaleko a (jak jinak), pozvánka ji došla.

O deset minut později se s pozvánkou vracím. Proti mně se už trousí první nespokojení účastníci. „Pořád tam jenom kecá, ukazuje nějaké vysavače a slibovaná ochutnávka nikde," rozčiluje se důchodce, který restauraci Grand Hotelu opustil brzy. Zavčas. V přítmí hotelu (ke všemu vypadl proud) nevidím slibované domácí uzeniny, na židli postavené na stole však trůní vysavač.

Před ním pobíhá energický muž, jiný, než který s protáhlým obličejem bere na podruhé moji pozvánku. Podle jeho proslovu by se zdálo, že jím nabízený přístroj je ze zlata a používá se v Bílém domě. I cena by tomu odpovídala. 64 tisíc korun!

Vysavač za 64 tisíc

Přítomné důchodce to však povětšinou nikterak nezarazí. Naprostá většina je očividně na podobné předváděcí akce zvyklá. „Není to tak hrozné. Minule prodejce běhal mezi stoly a normálně na nás řval," šeptá jedna žena druhé, zatímco muž před vysavačem stroj za desetitisíce (běžná nákupní cena jsou přitom asi čtyři tisíce korun) chválí a chválí. I jeho monolog však po chvíli skončí, načež následuje akce, kterou by sportovní komentátoři popsali jako „jeden na jednoho."

Vypečená trojice prodejců si od každého nechá na pivní lístek napsat jméno a ročník narození, klidí se na druhý konec restaurace a účastníky předváděcí akce si po jednom volá. Mladší nebo opatrnější se zdrží pár vteřin, starší a důvěřiví lidé dlouhé minuty, přičemž je prodejci přesvědčují, aby vysavač koupil. „Na vás oni tlačit nebudou, na mě jako na starou bábu ano. Říkal, že mi vysavač prodá za dvacet tisíc," vysvětluje mi paní Ludmila. „Já jim nic nepodepsala, ale můj známý ano. Využívají toho, že jsme nejstarší a já se teď o něj bojím," dodává.

Při prvním pohledu je její strach oprávněný. Známého paní Ludmily, který rádoby výhodnou smlouvu podepsal, prodejce odváží v bílé dodávce se zadními okny zalepenými černou fólií. Kam, to nevíme. Mezitím málem podepisuje i další muž. „Tomu to ale nedovolila žena. Naštěstí," líčí paní Ludmila.

Rychlý ústup

Řada důchodců si už pomalu začíná uvědomovat, že něco nehraje. „Tak co, kdy bude to maso?" táže se zvýšeným hlasem jeden z přítomných. Dostává se mu několikerého ujištění, že za chviličku. Po „odbavení" posledního důchodce však na sebe prodejce hází bundu, lidem oznamuje, že si svoji výslužku mohou vyzvednout u obchodního domu Máj a rychle mizí. U Máje ale žádné pojízdné řeznictví nečeká. Hlas na telefonu uvedeném na pozvánce tvrdí, že se prodejna zasekla ve dvanáctikilometrové koloně na dálnici, poté se mobil odmlčí úplně. Snad není třeba dodávat, že na D1 byl okolo včerejší jedenácté dopolední provoz bez kolon a naprosto plynulý.

Šmejdi tak mohou z Třebíče v klidu odjet s desetitisíci v kapse. Vědí, že jim víceméně nic nehrozí a že se mohou kdykoliv vrátit. Důchodci na jejich akci přijdou znovu. Bezelstně to přiznává i paní Ludmila, která jinak jako jedna z mála zúčastněných téměř okamžitě prokoukla, že šlo o podvod, nic nepodepsala ani podepsat nehodlá. Přesto by šla znovu: „Staří lidé prostě jsou natolik důvěřiví, že přijdou i příště, navíc slyší na slovo zdarma. Co kdyby to už šmejdi nebyli a dostaneme tam zadarmo skutečně to, co nám slíbí? Co kdyby?"