Regionální značka podnikatelům pomáhá. Ale ne všem, tvrdí někteří

Uděluje se od roku 2007. Část držitelů certifikátu opravňujícího užívat tuto regionální značku mluví o tom, že je to podpořilo v podnikání, jiní zase namítají, že si od toho slibovali víc, a jsou zklamaní.

„Do roku 2015 je certifikováno šedesát pět producentů," sdělila Deníku koordinátorka značky Vysočina regionální produkt Jitka Schellová ze Zemědělské ekologické regionální agentury (ZERA), sídlící 
v Náměšti nad Oslavou na Třebíčsku. Schellová ještě dodala, že komise, která certifikáty uděluje, zasedá třikrát 
do roka. „A to vždy na Krajském úřadě Kraje Vysočina," upřesnila.

Největší ohlas má regionální značka u zákazníků v obchodech s potravinami a odráží se to rovněž na množství zákazníků. „Jejich počet mírně roste, čehož si velice vážíme. Zároveň nás to zavazuje a zvyšuje nároky na naši nabídku a úroveň služeb," poznamenal Vít Obrdlík z jihlavské prodejny Farmářka. Podle jeho zkušeností se zákazníci stále častěji ptají na původ a složení potravin, což zpětně podporuje zájem lidí o výrobky vzniklé v regionu.

„Osobně se zajímám o lokální ekonomické cykly, což zjednodušeně znamená že, jsem-li schopen něco v místě vyrobit, pak bych to měl být schopen i spotřebovat. Blízké jsou mi osudy drobných farmářů, lidí co pracují s krajinou," dodal Obrdlík.

Obdobné zkušenosti s přínosem regionálního značení výrobků mají ve velkomeziříčském řeznictví a uzenářství Malec. „Samozřejmě musíme stále pracovat a úroveň nejen držet, ale snažit se ji stále zvyšovat, přicházet s novinkami a rozšiřovat nabídku, abychom své zákazníky stále měli čím oslovit. A značka Vysočina regionální produkt nás k tomu přímo zavazuje. Je to pro nás takové ocenění a zároveň další impuls k dobré práci. Zákazníkům samozřejmě dáváme vědět, že jsme regionální certifikát získali, prezentujeme ho v naší prodejně," řekl majitel uzenářství Jiří Malec.

Očekávali něco víc

Podle dosavadních Malcových zkušeností mají už zákazníci o regionálních značkách větší povědomí a víc se zajímají o zboží, které takovou značku má. „Ano, za dobu, co je firma držitelem certifikátu Vysočina regionální produkt, si k nám nachází cestu stále větší počet zákazníků, kteří přicházejí pro naše meziříčské výrobky pravidelně. Nás těší, že jsou s nimi spokojení," dodal Jiří Malec.

Ve srovnání s potravinářskými prodejnami mají poněkud jiné zkušenosti například v jihlavském květinářství Carlita. „Kraj to tenkrát hodně propagoval, ale nám se to moc neosvědčilo. Byl to takový boom, ale potom už tu značku nikdo moc nepropagoval, což nás mrzelo. Zákazníci to nedocenili. Prakticky nikdo nepřišel s tím, že bychom byli nějakou certifikovanou prodejnou, proto jsme to už potom znovu neobnovovali," řekl Petr Kristýnek z Carlity.

Pro Jiřího Antuška z Eše na Pelhřimovsku, který prodává brambory, sezonní zeleninu a čerstvé bylinky však podle jeho slov nebylo získání regionální značky nijak zvláštním zviditelněním. „Když jsem měl obchod v Praze a oslovili mě prodejci se zdravou výživou, tak jsem se chtěl nějak odlišit. Proto jsem zažádal o udělení regionální značky. Ta mi ale, dá se říct, v ničem nepomohla," vyjádřil se. Zájem zákazníků před udělením regionální značky byl prý téměř stejný, jako je teď.

Lidé, kteří dobře znají například i rakouské regionální značky, vědí, že se u našich jižních sousedů mohou setkat například také s restauracemi, které nějakou danému regionu příslušnou značku používají. Dávají tím najevo, že třeba i jen některé pokrmy, které nabízejí, jsou připravené pouze z produktů z dotyčného regionu.

Udělování značky Vysočina regionální produkt gastronomickým provozovnám v podobném duchu jako v Rakousku si Jitka Schellová z agentury ZERA do určité míry dokáže představit rovněž v našem regionu.

Podle majitele třebíčské restaurace Koule Luďka Ondračky je regionální značka pro restaurační zařízení utopií. „Uvědomuji si snad jen mléčné výrobky z farmy z Netína u Velkého Meziříčí. S tím bych si ale vystačil jen na pokrmy z mléka," namítl. Značka regionální produkt podle něj neobstojí ani u tak typické přílohy pro Vysočinu, jakou jsou brambory. „Pět let jsem hledal opravdu regionální brambory a nenašel. Vždyť se tady pěstují samé americké odrůdy, tak jaképak české nebo vysočinské brambory," vyjádřil se. „Když vám přinesu brambory z Vysočiny a nebudou vám chutnat, tak si je koupíte proto, že jsou z Vysočiny? Určitě ne. A když vám připravím chutné brambory, tak se ani po jejich původu ptát nebudete," popsal Ondračka své dojmy.

Jsou na to pyšní

Kromě obvyklých producentů a prodejců získaly certifikát pro možnost užívání značky Vysočina regionální produkt i organizace, které mají především sociální zaměření. Takovým příkladem je sdružení Benediktus, která pracuje s lidmi s mentálním postižením. Benediktus působí v Chotěboři na Havlíčkobrodsku. „Tito lidé zde mohou bydlet, pracovat v dílnách, ale i jen docházet na denní služby. Mohou zde pořádat nebo se účastnit mnoha kulturních akcí. Dále v našich dílnách zaměstnáváme lidi se změněnou pracovní schopností," přiblížila Radka Jindrová, zástupkyně vedoucího této organizace.

Poznamenala, že pro Benediktus je důležité, že klade důraz na to, aby práce v dílnách byla smysluplná a aby se tam vytvářely výrobky, které mají hodnotu a jsou navíc i originální. „Regionální značka Vysočina regionální produkt je pro nás puncem kvality. Tato značka nám pomáhá najít zákazníky pro naše výrobky. Také nám otevírá cestu na řemeslné trhy a do obchodů se specifickým sortimentem. Jsme patrioty Vysočiny a jsme pyšní na to, že naše výrobky mohou být označeny touto značkou," zdůraznila Radka Jindrová.