„Mám vystudovanou obchodní akademii. Když se ženil bratr, měla jsem představu, jaký bych mu chtěla dát dort. Před těmi deseti lety se mi nepodařilo najít někoho, kdo by vyrobil dort podle mého přání, tak jsem mu ho připravila sama,“ vzpomíná dnes zpětně sympatická mladá žena z Dalešic. Dort tehdy upekla třípatrový, docela se povedl, a tak si řekla - to by mě mohlo bavit.


Přihlásila se na třebíčskou hotelovou školu, uznali jí všeobecné vzdělání, absolvovala tedy praxi a odborné předměty. Získala výuční list v oboru cukrář, pak se ještě zdokonalila v mistrovských kurzech a pořídila si s pomocí rodiny a přátel vlastní cukrárnu v Dalešicích.


Specializuje se na luxusní svatební dorty, drobné cukroví na svatby či na vánoce. Pracuje pouze s kvalitními surovinami, jako jsou belgické polevy, čerstvé máslo, pravá šlehačka, čerstvý tvaroh. Třeba její laskonky jsou lehoučké jak vánek, chutnají jako ta největší laskomina. Prostě laskonky jak mají být.


Když začínala, rozhodla se, že nikdy nesleví z kvality. „Teď ještě přijímáme objednávky na vánoce. Péct začneme v druhé půlce listopadu, ne dřív, aby bylo vše čerstvé a krásné. Děláme tradiční kousky, na jaké jsou lidé zvyklí od svých babiček. Ale i pomerančové nebo jahodové cukroví. Ráda se probírám prvorepublikovými recepty, tehdy se peklo velmi kvalitně. Třeba takový marcipán s vysokým podílem mandlí či pistácie se dnes používají stále jen výjimečně,“ říká.


Když se člověk probírá fotografiemi překrásných dortů z Dalešické cukrárny, jen s těží vybírá, který je přepychovější. Snoubí se v nich jednoduchost a elegance.


„Mám ráda, když zákazníci přijdou a chtějí něco jiného, co nemám na fotce v nabídce. Myslím, že je dobře, když se nebojí objednat si originální kousek. Alespoň malou změnu oproti obvyklým dortům. Ráda dávám na konečné dozdobení živé květiny, běžně však dortíky zdobíme i kytkami modelovanými z marcipánu, cukrové modelovací hmoty nebo z modelované kvalitní čokolády. Žádané jsou malované dorty - z dětských například Pat a Mat, Krtek,“ říká.
Základem elegance dortů je cukrová modelovací hmota. Chuťově ideální spojení? Tenoučká vrstva modelovací cukrové hmoty, pod ní silnější vrstva marcipánu a čokoládový korpus promazaný čokoládovým krémem. Třípatrový svatební dort se nádherně vyjímá na skleněných mezipatrech.


V létě si zákazníci žádají bohaté ovocné dorty. Ale ani ty nejsou jen tak ledajaké. Vonešová je dělá na skleněný podnos, který má metr v průměru. Ohraničení tvoří bílá belgická pralinková čokoláda. Z rarit, kterou v Dalešickém cukrářství vyrobili, je třeba zmínit celočokoládový Harley Davidson. Modelace trvala třiatřicet hodin.


„Máme svoji webovou stránku, zákazníci tak přicházejí i z daleka. Často peču na svatby do Brna a do Prahy. Dokonce jsem chystala svatbu i do Karlových Varů. Chtěli domácí poctivé moravské cukroví, byli moc spokojení,“ vzpomíná Vonešová.


Co míní o produkci zákusků v supermarketech a velkých cukrárnách? „Je to nedobré, až mě to vždycky samotnou znovu překvapí. Jak je něco moc navoněné a barevné, je to podezřelé. Dáte si zákusek a on se vám lepí na patro, protože je plný náhražkového rostlinného tuku. Prostě na pultech toho musejí mít hodně, a tak toho také hodně neprodají, a pak vyhodí. Asi proto to musí být z levných surovin,“ krčí rameny.


Renata Vonešová nedávno zaznamenala velký úspěch se sušenkami Sladovkami, zvítězila v kategorii pekárenské a cukrářské výrobky v soutěži Regionální potravina Vysočiny: „Po nějakých posezeních s panem správcem z našeho dalešického pivovaru jsme se domluvili, že by nebylo špatné vymyslet originální produkt s užitím surovin potřebných při výrobě piva. Využili jsme tedy ječný slad, ale také mláto, které je vlastně zbytkem při výrobě piva. Vymyslela jsem tedy recept na sušenky, nejprve slané - Sladovky originál a asi za rok Sladovky medové, které jsou sladké s výraznou chutí sladu a použitého medu.“


Jsou teď na prodej nejen v pivovaru, ale už i na některých místech na Vysočině, v okolních krajích a v Praze, více na webovkách cukrářství. Základem receptu jsou máslo a originální přísady bez použití barviv, konzervantů a aromatických látek. Kdo ochutná, snadno si vytvoří návyk v dobrém slova smyslu.


„Když jsem dokončila Mistrovskou školu cukrářskou, říkala jsem si – mám malé děti, budu na ně mít víc času, pokud si zavedu vlastní cukrárnu. To jsem se tedy hodně spletla. Ale vůbec nelituju. A tvrdím, že je fajn mít slušné poctivé řemeslo, dělat svoji práci dobře, s láskou, tak, abych z ní mohla mít radost nejen já, ale především naši zákazníci.“ uzavírá dalešická cukrářka Renata Vonešová.