Je rovněž významným hráčem na místním realitním trhu. Staví řadové domy, oživuje průmyslové areály. I obnova bývalé továrny Bopo v Třebíči-Borovině se před patnácti lety zrodila v hlavě ředitele společnosti TTS Richarda Horkého. Odvážný plán, kterému donedávna málokdo věřil, se letos dostává do přelomové fáze. „Za pár měsíců Borovinu nikdo nepozná," říká šéf společnosti Richard Horký.

Začněme ale nejdříve vytápěním. I na něm lze vysledovat váš řekněme odpovědný vztah k regionu. Ceny tepla patří k nejlevnějším v zemi, dáváte navíc práci i místním dodavatelům.

Ano, Třebíč je vytápěná z devadesáti procent z paliv, které jsou získávány v regionu, dřevní štěpkou a slámou. Peníze za ně tady zůstanou. To, že v této době peníze z regionu neodtékají, má podle mě velikou cenu. Česká republika v roce 2013 dala 205 miliard korun za dovoz plynu a ropy! To jsou peníze, o které jsme prostě přišli. A my tady v Třebíči každý rok dáváme cca 40 milionů korun regionálním dodavatelům. To je odpovědnost k regionu, která se snoubí s tím, že naše cena je jedna z nejlevnějších v České republice.

Kolik zaměstnanců má vaše firma?

Máme celkem devadesát zaměstnanců, ale to se netýká jen vytápění. Zabýváme se i dodávkami kotlů, vyvíjíme je a vyrábíme. Děláme stavební činnost, děláme projekty v Borovině, řadovky Na Kopcích, revitalizaci Průmyslové ulice.

A kolik lidí má práci díky 40 milionům korun, které dáváte regionálním dodavatelům paliva?

Nemám to přesně spočítané, živí se tím asi třicet lidí. Máme svoji linku, štěpkovač, náklaďáky, kontejnery, vyvažečku. Na středisku pracuje osm lidí, ale dalších asi dvaadvacet jsou externí dodavatelé. Takže můžeme říct, že asi třicet pracovních míst se prokazatelně vytvořilo díky vytápění dřevem a slámou. Kdyby tu byl plyn, pracovní místa nejsou. A peníze by odtekly rourou do Ruska.

Kotle dodáváte i na Ukrajinu, kde momentální situace nevypadá moc dobře. Jak se to odráží na vašem byznysu?

Situace je tam hodně složitá. Spolupracujeme s partnery ze Lvova. Lvov, to je bývalá oblast Rakousko-Uherska, je to nejprozápadnější oblast z celé Ukrajiny. Zatím nám peníze chodí. Je v tom ale velká nejistota. Dnes, když půjdete do banky a budete chtít cokoli profinancovat po České exportní bance do Ukrajiny, řeknou vám, počkejte, uvidíme, co bude.

A co další zahraniční trhy? Expandujete, máte v hledáčku ještě nějaké jiné země?

Když chceme někam expandovat, vždy musíme najít firmu, která projektuje a realizuje kotelny středních výkonů. Firma dostane naše zastoupení, kotle prodává a převezme servis, my děláme jen šéfmontáž. Snažíme se jít touhle cestou, máme výborného partnera na Slovensku, na Ukrajině máme dva. Cílili jsme na Rusko, ale teď se musí počkat, jak se situace vyvine.

A Česká republika je na tom jak, co se týče vašich kotlů?

Máme vyrobených celkem asi padesát kotlů, což není málo. Jsou to kotle od deseti do dvaceti miliónů za kus. Rozvoji biomasy v České republice nejvíc pomohl nárůst ceny zemního plynu. Kdyby byl zemní plyn za korunu sedmdesát kubík a ne řádově za devět až deset korun, tak by se pro dřevo nikdo ani neohnul. Máme připraveny asi dva až tři projekty v České republice, které by se měly tento a příští rok realizovat.

Pojďme k vašim dalším projektům. Jak jste na tom se stavbou bytů v Třebíči?

Všichni víme, že konjunktura tu už byla. V Třebíči je ročně prodatelných 20, možná 25 nových bytů. Na Kopcích jsme postavili 21 řadovek během dva půl roku. Máme prodané skoro všechny, zbývá jedna, což považuji za úspěch. Projekt jsme teď na rok pozastavili, protože se koncentrujeme na Borovinu.

Borovina je velmi diskutované téma na místní politické scéně. Opozice chtěla zabránit výstavbě Domu dětí a mládeže v areálu, kritizuje obnovu továrny.

Je škoda, že si z toho někdo dělá politiku, podle mě si to Borovina nezaslouží. Pustit se do obnovy borovinského areálu, to bylo v počátku tak trochu bláznovství. Je to běh na patnáct let a dnes máme za sebou od roku 2000 třináct a půl roku, kdy Borovina šla do likvidace. Považuji za malý zázrak, že se to podařilo dostat tam, kde to je a kde to hlavně teď rychle bude. Mrzí mě, že se někdo snaží Borovinu poškodit, protože tam se udělalo opravdu hodně práce.

Letos se toho má a areálu továrny hodně změnit. Co se tam bude dít?

Když to zrekapituluji, my letos začneme opravovat Karfíkovu budovu 54. Nahoře bude sídlo firmy TTS, pod tím patro Západomoravské vysoké školy, další patro bude rezervované pro školu, další dvě patra na parkování. Zahájíme výstavbu Alternátoru, to je projekt, který bude mít evropské ambice, bude to interaktivní vzdělávací centrum s interaktivními exponáty. Počítáme, že tam dostaneme na dvacet tisíc návštěvníků, chceme na podzim rozjet dvoudenní výukové exkurze se školami. Vidím v nich velký potenciál pro doplnění návštěvnosti Třebíče.

To je určitě skvělý nápad. A v Borovině to teď vypadá opravdu dobře. Město získalo dotaci na opravu veřejných prostor. Mělo by se začít pracovat na budově Domu dětí a mládeže. Bojíte se, že referendum může stavbu zastavit?

Referendum je samozřejmě legitimní věc. Tady ale probíhá bez toho, aby někdo od počátku komunikoval se spolupracovníky Domu dětí a mládeže. Když pan starosta Heřman přišel s nápadem umístit dům dětí do Boroviny, i mně se to zdálo do určité míry odvážné. Ale pan starosta je vizionář a Borovina bude do roka opravdu další chloubou Třebíče. Za tím si prostě stojím. Bude to další třebíčská zajímavost.

Co budovy dalších majitelů v areálu? Některé jsou již opravené. Budou následovat další?

Pan Pop, JMA a.s. zrenovoval budovu 05, je hotová. Bude dělat budovu 04, to je ta předtím směrem ke Starči. My právě děláme pro zákazníka budovu 03, dole bude fitko, nahoře zubní ordinace a byt. Pan Pop opraví zbytek bývalého zdravotního střediska. Bude tam natahovat další lékaře. My máme stavební povolení na 56 bytů v budově Experiment, to je ten velký břízolitový barák, chceme pravděpodobně taky příští rok zahájit stavbu.

Opozice také kritizuje, že v továrně mělo být 320 bytů a ony tam stále nejsou.

Dobře podnikat znamená dobře vyhodnocovat situaci ve společnosti a nemít dogmatické názory. Ano, my je operativně měníme, přizpůsobujeme naše rozhodnutí tomu, aby to bylo prostě dobře. Dnes se ukazuje, že ty byty nejdou tak, jak šly předtím, tak tam bude naše firma, bude tam Alternátor, budou tam další firmy a budou tam i byty. Nebude tam těch bytů tolik, ale to přece není podstatné.

Podařilo se najít společnou řeč s majiteli ostatních objektů v areálu?

Bez toho by to nešlo. Každý se opravdu snaží, ať je to pan Klíma, ať je to pan Svoboda a SVA, pan Sartor, což je Ital a velmi temperamentní pán, Neuvirtovi, kteří mu to tady manažerují, pan Pop. Každý se snaží svým dílem a podle svých možností.

Jsou tam ale stále funkční průmyslové objekty. Jak to bude s nimi?

Samozřejmě, Trepon tam stále vyrábí. Je to krásný barák, ale myslím si, že i pan Svoboda, když se jednou ukáže, že by bylo lepší udělat z něj byty, tak z toho jednou ty byty udělá. Ale my tam nemůžeme všichni postavit byty a zlikvidovat se navzájem. To je přece naprostý nesmysl. My komunikujeme. Čekali jsme, jak pan Pop doprodá a dopronajme byty v první etapě a dnes už je má buď pronajmuté nebo prodané. I já tam budu kupovat dceři jeden byt, i to je moje forma podpory té Borovině a ona tam chce bydlet.

Ptám se na firmy kvůli dalšímu opozičnímu názoru. Do obnovy továrny by měli prý investovat majitelé firem, nikoli město.

Firmy tam dosud investovaly 190 milionů korun, město 21 milionů korun za kruhový objezd. I když se připočte Dům dětí a mládeže, veřejná prostranství a další soukromé investice, pořád půjde ze soukromého sektoru násobně víc. Když někdo něco říká, má si ověřit zdroje. S námi ale nikdo nekomunikuje, nikdo se nás na čísla neptal, je podle mě dost nešťastně rozjetý předvolební boj.

Vypadá to tak. Až bude vše v Borovině hotovo, chcete prý pozvat vnučku Jana Antonína Bati, paní Dolores Baťa.

Byla tu loni v květnu, projekt se jí velmi líbil, velmi mu fandí.

Mimochodem, Baťovi potomci žádají po České republice odškodnění. Nebudou chtít Borovinu zpátky?

Ptal jsem se paní Dolores Baťa nedávno, když jsme ji navštívili v Brazílii a ujistila mne, že neuplatňuje žádné nároky na budovy ani na areály. Baťova rodina žádá od státu odškodnění finanční, nikoliv navrácení majetku.

Baťovo jméno nese jedna z nových ulic v Borovině. Plánujete také další připomínku zašlé slávy obuvnické továrny?

Původní Budišovského závod kupoval Tomáš, proto nová ulice nese jméno Tomáše Bati. Budovy ale stavěl v roce 1935 Jan Antonín Baťa. Postavil dvě podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Do jedné, blíž ke kotelně, zkoncentroval obuvnickou výrobu. Tam, kde je dnes výroba Treponu, tam přenesl výrobu punčochářskou. Proto na objektu chceme odhalit desku s reliéfem Jana Antonína Bati. Shodou okolností příští rok to bude 50 let, co Jan Antonín Baťa zemřel.

Je vám Baťa v něčem blízký?

Jsem jeho velký obdivovatel, protože on byl národohospodář v pravém slova smyslu. Když si přečtete jeho publikaci Budujeme stát pro čtyřicet milionů lidí, tehdy to byly Čechy, Morava, Slovensko a Zakarpatská Rus, to je v podstatě powerpointová prezentace pro politiky vydaná v roce 1937. Škoda, že se jí politici neřídí. Upozorňoval tam na zadlužování státu, na hydru úroků, která ničí veřejné peníze.

Takže obnovení areálu bude vlastně taková pocta Janu Antonínu Baťovi.

Je to navázání na ducha Baťovství, protože Baťové chápali majetek jako povinnost. Jako povinnost se o něj starat a starat se také o lidi. Oni dělali to, co je bavilo. A dělali smysluplné věci. Zkuste se ve Zlíně zeptat na Baťu, jeho duch tam přetrval dodnes. Nedají na něj dopustit.

Kdy tedy bude v Borovině hotovo?

Za rok v létě to tam nikdo nepozná. I supermarkety říkají ano, to místo je pro nás zajímavé, ale až bude víc zabydlené. I na to přijde čas, že se z bývalé barevny stane supermarket. Když jsme to tam kdysi kupovali, říkal jsem si, bude to trvat dvacet let. Ale ono to bude hotové za 15 let. Takže, když někdo říká, že to nejde, tak ono to jde líp, než jsem si kdy dokázal představit.

To je dobrá zpráva. Vlastníte i další areály, mimo jiné v Průmyslové čtvrti. Jaké máte záměry tam?

Průmyslová ulice před takovými pěti, šesti, sedmi lety byla úplná mrtvola. Skončila tady Jitona, bývalé UP, skončil Uniplet, byla to ulice hrůzy. Dnes se ta ulice probouzí, nám se podařilo zrevitalizovat areál Jitony. Když takovou fabriku koupíte, je to jeden organismus. Má jedno měření elektriky, jedno měření vody, a vy to najednou musíte rozdělit, rekolaudovat, udělat z toho samostatné celky, které jsou buď prodatelné nebo pronajímatelné. Jitona je dnes z větší části buď prodaná, nebo pronajmutá, je to taková ulice o stavebních službách. Icom koupil přední část Unipletu, je tam benzínová stanice, která pomohla zlevnit pohonné hmoty v Třebíči, tím se zvýšila návštěvnost čtvrti. Dneska je to ulice, kde nezaparkujete. Můj odhad je, že na téhle ulici je teď už zaměstnaných asi 400 lidí. Vznikla tam zrevitalizovaná průmyslová zóna bez nějakých velkých městských investic. Průmyslová ulice už je zase průmyslová ulice.

To máme Borovinu, Průmyslovou čtvrť. Co budete dělat dál?

Víte, je to pořád stejný příběh. Napadne vás něco, co vás nenapadlo teď. A můžete projekt zase nějakým způsobem rozšířit, modifikovat nebo zdokonalit. Příští rok chceme pokračovat v řadovkách Na Kopcích, kde je to urbanisticky zajímavé, ty baráky jsou lehce funkcionalistické. Práce v Třebíči je a bude pořád dost.

Ale já jsem se chtěl zeptat jinak. Neříkejte, že nemáte nějakou další vizi, nějaký sen? Prozradíte ho?

(chvíli přemýšlí) Západomoravská vysoká škola jde do Boroviny a já jí budu chtít pomoct. Kdyby to měla být škola, která by si tady chtěla hrát na Karlovu univerzitu nebo VUT, tak řeknu, že ten projekt nemá smysl. Ale oni nastolili směřování k udržitelnému rozvoji, což je regionální téma. Přesně to je tady třeba dělat. Máme tu spoustu firem, které něco dokázaly, je potřeba se na ně nafázovat. Studenty vezmeme na stáž, kdo má zájem, ať napíše bakalářskou práci na reálné téma, které firma potřebuje. Když najde téma, které firmě přinese užitek, jsme schopni ho zaplatit, motivovat, jsme schopni ho zaměstnat. Vidím, že ta škola má úplně rozumnou šanci, ale musí se to odpracovat, samo se to neudělá.