Osmatřicetiletá žena pracuje jako vrchní sestra endoskopického centra Fakultní nemocnice Brno. Do soutěže ji přihlásila tamní náměstkyně. „Myslím, že pro moji živelnost. Nevadí mi vystupovat před více lidmi. Odpovědnost jsem přesto cítila, protože na soutěži jsem byla za celé naše pracoviště," přemýšlí Grossová.

Na současnou pozici nastoupila od Nového roku po mateřské dovolené. „Vedu menší tým, a tak se mi podařilo skloubit management i odbornou práci," tvrdí.

Vrchní sestry se k péči o pacienty dostávají minimálně a také Grossové tato zkušenost chyběla. Ačkoliv odborné znalosti získala při studiu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, nedostatek praxe se projevil u disciplíny ošetřovatelství. „Měla jsem zasádrovat ruku. Nikdy v životě jsem to ale nedělala. Nakonec jsem ale úkol zvládla," směje se Grossová.

Pohotovost a stálý úsměv tak kromě jiného byly hlavní důvody, proč porota za vítězku vybrala právě ji. „Pořád se usmívám, i když jsem ve stresu," říká Grossová.

Její optimismus se projevuje i v lásce k profesi. Své povolání vnímá jako poslání. „Jde o velmi prestižní zaměstnání. V očích pacientů mnohdy stojíme vysoko, ale samy se srážíme dolů. Že máme hodně práce a málo peněz, to tak bylo vždy. S tím do toho člověk musí jít," tvrdí.

KATEŘINA IŠTVANOVÁ