„Nedávno jsem se ale – zatím neoficiálně – z krajského soudu dozvěděl, že se zřejmě některý z věřitelů odvolal. Který konkrétně, nevím. Čekám na oficiální dopis, ze kterého to vyplyne. Věc pak půjde k Vrchnímu soudu v Olomouci. Tam bych tipoval projednání tak nejdříve za rok, možná za dva,“ odhaduje Hanák.

Akcie jsou bezcenné

„Přihlásilo se 1076 věřitelů. Z toho tak půlka byla uspokojena v plné výši. Druhá půlka částečně. Mezi těmi, kteří dostali plné částky, jsou i zaměstnanci. Postupoval jsem podle platné legislativy, kdy mají podle zákona přednost právě zaměstnanci,“ upřesňuje správce. A jedním dechem zdůrazňuje: „Akcie firmy padly, jsou bezcenné.“

V roce 2002 přebíral správu nad továrnou od likvidátora. „V té době tam ještě pracovalo nějakých padesát, šedesát zaměstnanců,“ vzpomíná Hanák.
Kdysi největší výrobce obuvi ve střední Evropě ve „zlatých“ časech zaměstnával i pět tisíc lidí. Podle zasvěcených po revoluci doplatil na krach východních trhů, levnou konkurenci z Číny a částečně i z Itálie. S pádem společnosti BOPO šli ke dnu také někteří dodavatelé.

Jednou ze zaměstnankyň, které firma dlužila, je Ludmila Neumannová ze Starče. „Končila jsem v roce 2000, firma mi tehdy nezaplatila dvě výplaty a odstupné. Nakonec se se mnou časem vyrovnali,“ podotýká Neumannová.

Na práci ve společnosti BOPO vzpomíná ráda, strávila tam 28 let. „Když jedu kolem opuštěné fabriky, pořád v duchu vidím ty řady autobusů, které tam stávaly.“

Pracovala u pásu, šila boty. „Byli jsme skvělá parta, daly se tam vydělat slušné peníze,“ podotýká.

Jak říká, vedení do poslední chvíle slibovalo, že práce bude a po přestávce se lidé k pásu vrátí. Ale už to nevyšlo.

Konkurzní správce se snažil rozprodejem vytěžit maximum. „Prodal se i šrot, papíry, jednotlivosti, byla to mravenčí práce,“ uzavírá Hanák.

Podnik zůstal svým věřitelům dlužen 521 milionů korun, Hanák jeho rozprodejem získal 170 milionů. Po uhrazení nákladů konkurzu včetně desetimilionové odměny správce, zůstalo věřitelům k rozdělení 74 milionů korun.

Zatímco zaměstnanci dostali celou dlužnou mzdu, ostatní věřitelé byli uspokojeni pouze z 13 procent. V porovnání s ostatními konkurzy je to přitom slušné číslo – většinou věřitelé nedostanou víc než osm procent svých pohledávek.