„Dělal jsem almanachy pro vysoké školy do Vídně, ale také například spousty kronik z obcí od Vysočiny po Moravu," ukazuje Martin Němec. Zákazníci mu při zpracování nechávají volnou ruku, jeho práci věří. „Vyberou si obvykle barvu, ale to ostatní, ty přídavky, co člověka napadne, nechají na mně. Je to takové výtvarno," popisuje knihař.

Aktuálně má na stole ve své dílně ražbou zdobená svatební oznámení. O ty je prý nyní velký zájem, a tak často pracuje na nich. Krom toho se věnuje rámování a paspartování obrazů. Díky tomu se nenudí u jednotvárné činnosti, jeho pracovní dny jsou pestré. „Práce je to různorodá. Člověk musí neustále improvizovat, je to pokaždé něco úplně jiného. I časově je to náročné," míní Martin Němec.

Jeho klientelu tvoří krom zákazníků ze zahraničí především třebíčští umělci. „Hodně jsem pracoval pro pana Luňáka a Emanuela Ranného, spolupracuji s Borisem Kjulleněnem," vyjmenovává Martin Němec. Rámoval, jak říká, i cenný obraz akademického malíře a grafika Jiřího Anderleho a řadu vzácných děl, která si přinesli zákazníci.

Na rozdíl od let minulých jsou dnes v nabídce stovky rámů a paspart, a zákazníci tak mají opravdu z čeho vybírat. „Vyberou si rám, barvu rámu, barvu pasparty. Já můžu poradit s její velikostí," vykládá Martin Němec. Pokud by někoho zajímalo, zda jej živí spíše rámování než knihařství, jednoznačnou odpověď nedostane. „Dá se říct, že z velké části rámování. Ale vždy na jaře nastává boom u vazeb, studenti potřebují vyvázat diplomové a závěrečné práce. Bývá toho opravdu hodně, málokterou další zakázku ještě v tom období stíhám," naznačuje Němec.

Knihař Martin Němec.

Jak se ke své ne zcela všední práci dostal? Vystudoval obor knihař na polygrafické škole v Brně, úplně na počátku ale stál zájem o výtvarné umění, který v něm coby v malém chlap-ci probudila babička a otec známý fotograf. „Pocházím z Horního Smrčného. Moje babička tam vždy ráda malovala, hlavně rostlinky a kytky pestrými barvami. Později jsem maloval s ní. To mne asi nejvíc ovlivnilo. A samozřejmě otec, fotograf, mne také vedl k oboru a poradil, když jsem potřeboval," vzpomíná Martin Němec.

Následně začal chodit do Lidové školy umění k Borisi Kjulleněnovi. „S ním jsem strávil hodně času. Věnoval se mi, formoval mně asi v tomhle ohledu nejvíc. Po základní škole jsem šel na polygrafickou školu do Brna, obor knihař." K vlastní živnosti vedla ještě cesta přes práci v redakci vydavatelství a třebíčské tiskárny, ve kterých pracoval jako zaměstnanec. Vlastní dílnu má od roku 1996. A nestěžuje si. „Prá-ce mne uživí," říká. Kdyby si ale mohl zvolit životní dráhu znovu od začátku, možná by zamířil ještě více tam, kam ho srdce táhne. K výtvarnému umění. A možná by šel studo-vat malířství. „Ale malíři to mají těžké. Školy chrlí hodně budoucích malířů, ne všichni se prosadí. Ale knihaři nepřibývají," přemítá Martin Němec.

Knihař Martin Němec.