Svou zemědělskou činnost navíc hodlá dál rozšiřovat. Kromě toho třetí volební období starostuje v rodných Lovčovicích. Rozhovor pro Deník vznikal v jihočeské Dešné, kde má sídlo Kolářova zemědělská společnost Rhea holding.

Hospodaříte na asi 21 tisících hektarech, z toho téměř 12 tisíc hektarů půdy přímo vlastníte. Proč jste se rozhodl pro nákup a ne jen její pronajmutí?
To přinesl život. Po tlaku rakouských zemědělců, kteří tady chtěli půdu skupovat a hospodařit na ní, nám nic jiného nezbývalo. Museli jsme kupovat.

Jak jste se vůbec dostal k zemědělství?
Mám vystudovanou vysokou školu zemědělskou.

A pocházíte ze zemědělské rodiny?
Ano, tak jako většina lidí, která se v této oblasti pohybuje.

Vzpomenete, jak jste začínal v zemědělství?
Vždycky jsme se jím doma zabývali. Bylo přirozené, že jsem pak šel na střední zemědělskou školu do Třebíče a později na Mendelovu univerzitu. Přitom jsem začal pracovat v Dešné jako pomocný technicko-hospodářský pracovník. To už se začaly objevovat tlaky na půdu z rakouské strany, bylo to kolem let 1998 a 2000. Museli jsme vykupovat půdu, nepovedlo se to stoprocentně, ale určitě z velké části ano. Stávaly se i případy, že někteří Rakušáci skupovali půdu spekulativně a později nám půdu sami prodávali. Nebyla to legrace.

Co Rakušáky motivovalo k tomu, aby se snažili pozemky na české straně koupit?
Někteří chtěli na pozemcích hospodařit, ale byli mezi nimi bohužel i spekulanti.

Takže vy jste to kupovali hlavně za účelem vlastní zemědělské činnosti?
Samozřejmě, půda je pro nás přece základní výrobní prostředek, když ji nebudeme mít, tak nemáme na čem vyrábět. Nic jiného nám nezbývalo. Zatímco jiní místní zemědělci vyčkávali, tak my jsme půdu za obrovské peníze kupovali. Dnes máme vůči nim náskok, dnes máme půdu a ostatní až teď zjišťují, že měli jednat stejně jako my. Nespoléhat se na nájmy, ale půdu vlastnit.

Je zemědělství hodně o dotacích?
Principielně ano.

A je to dobře nebo špatně?
Z globálního, evropského pohledu je to špatně, protože každá dotace deformuje trh. Navíc v Evropě přitom dochází ke konkurenčnímu boji jednotlivých ekonomik, protože dotace směřované do nejstarších členských států EU jsou výrazně vyšší než do jiných. Do zemědělství vstupují také další faktory, třeba míra podpory vlád jednotlivých států. Některé smýšlí jinak a do zemědělství vkládají více peněz, protože si možná uvědomují jeho hodnotu. U nás tato míra vysoká není. Možná je to i proto, že v zemědělství pracují přibližně dvě procenta lidí, což je malá voličská základna, která nikoho moc nezajímá. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že dotacemi si Evropa kupuje sociální smír. Já osobně jsem proti dotacím, protože skutečně deformují trh, ale zároveň je potřeba si uvědomit, že bez dotací by byly potraviny dražší. A to by na voliče mohlo působit dost špatně, lidé potřebují jíst a pokud možno jíst levně, takže i evropští politici si dotacemi kupují sociální smír. Pravdou taky je, že většina zemědělských podniků by bez dotací byla v červených číslech.

Na dotace se ptám i proto, že jste byl před časem označen v médiích za podnikatele, jehož podniky čerpají stovky milionů dotačních korun. Patříte v tomto směru mezi několik nejpilnějších.
I pro nás jsou dotace důležité, jen se nenechejte zmást těmi čísly, protože je to skutečně jen číslo s několika nulami. Jejich počet se odvíjí od velikosti podniku. Soukromý zemědělec, který má dvacet nebo padesát hektarů, pobere stejnou částku na hektar jako my. Vlastně to tak úplně není, a to v neprospěch těch největších zemědělských podniků, protože ti jsou na dotacích kráceni. Podnik už s více než tisícem hektarů je krácen o pět procent vůči těm menším. To číslo, které jste zmínil, vypadá skutečně jako velké, ale je to o tom, že obhospodařujeme opravdu velkou výměru a rozsah naší činnosti je obrovský. Kromě rostlinné máme i silnou živočišnou výrobu, zaměstnáváme skoro 400 lidí a dotace s tím jdou ruku v ruce.

Těch 400 zaměstnanců máte v zemědělství nebo i v dalších činnostech?
Celkově v zemědělství, rybářství a stavebnictví.

Umíte jezdit s traktorem?
Ano, ale už nejezdím.

Je to důležité, aby člověk na vašem místě uměl to, co musejí dělat jeho podřízení, nebo stačí aby byl schopný manažer?
Prvně je potřeba říct, že umět jezdit s traktorem neznamená zvládat polní práce. Čili traktorem jezdit umím, ale rozhodně s ním neumím na poli pracovat tak jako moji kolegové. Myslím si, že je potřeba mít určité manažerské schopnosti, protože řídit takovou společnost, jakou jsme, vyžaduje určité dovednosti. Nebylo by to pro každého, je to poměrně značná zodpovědnost a rozhodně to nepřináší jen radost, ale spíš spoustu starostí. Když se vrátím k těm dotacím, tak právě kvůli nim mají na zemědělce jednostranný pohled lidé, kteří zemědělství vůbec nerozumí. Ti vám budou vykládat, jak zemědělci berou dotace a jak se z toho mají dobře. Jediný výsledek z toho je ten, že to vyvolává averzi vůči zemědělcům, že na lidmi zvítězí typická česká vlastnost – závist a pocit, že někdo něco dostává zadarmo. My samozřejmě dostáváme, ale, jak já říkám, za cenu sociálního smíru. To je jedna věc, druhá je ta, že se dotace obrací proti nám, protože vlastníci půdy, kteří ji zemědělcům pronajímají, přijdou a řeknou, že na jejich pozemky dostáváme dotace a ať jim dáme vyšší nájmy. Ve finále si pak myslí, že dotace by měly skončit v rukou vlastníka půdy a ne toho, kdo na ní hospodaří. Já takový názor nikomu neberu, jen si myslím, že je špatný a že ho někteří lidé rozšiřují kvůli tomu, že to do nich masírují média. Nedostávají totiž informace o tom, že poctivé zemědělství je dřina. Když ho chcete dělat opravdu poctivě, tak musíte mít živočišnou výrobu, abyste měl co do půdy vracet. Faktem je, že živočišná výroba nepřináší v dlouhodobém horizontu profit. Situace na trhu s vepřovým a kuřecím masem nebo mlékem je žalostná, to už ale nikoho nic moc nezajímá. Čili ty dotace jsou z mediálního hlediska nepříjemná metla. Bohužel.

Působíte na mě jako člověk, který si asi jen tak neodjede na dovolenou a firmu nechá řídit svými podřízenými.
Tak to úplně není, každý musí občas vypnout a navíc takováto firma se nedá řídit jedním člověkem. Mám kolem sebe kolektiv těch nejbližších, o kterých si myslím, že mají schopnosti a dovednosti svoje úseky řídit. S nimi se radím o věcech, které pak řídí oni. Už jsem si zvykl, že nemůžu být u všeho.

Před pár lety jste k zemědělství přidal stavebnictví a také rybářství. Konkrétně jste převzal firmu Rybářství Velké Meziříčí. Proč?
Podle mě nastala k tomuto kroku vhodná příležitost. Docházelo tam ke generační obměně vedení a převzetí mi bylo v podstatě nabídnuto. Zvažoval jsem to a rybářství podle mě má do budoucna perspektivu. Věřím v to, že lidé se budou čím dál více zamýšlet nad zdravým životním stylem a ryba je přitom v jídelníčku velmi vhodná. Zatím se nám to jeví tak, že to bylo správné rozhodnutí a směr je nastavený dobře.

Jakou máte výměru vodních ploch?
Asi 800 hektarů.

Jaký vlastně máte osobní přístup k zemědělství nebo k rybářství? Nedávno jsem byl s ornitology u jednoho rybníka a oni mi říkali, že dnes se prý dělají z rybníků jámy na kapry.

Těmto výrokům já nepodléhám, protože si myslím, že jsou tendenční. Neříkám, že nemám rád ekologii, ale všechna slova od ekologů je třeba brát s určitou rezervou. K reálnému pohledu poslouží čísla i selský nebo v tomto případě rybářský rozum. Každý rybník, tak jako každý zemědělský pozemek, má svůj potenciál jakéhosi hospodářského užitku, dejme tomu třeba výnosu. Jenom blázen by chtěl dosahovat na svých pozemcích silně nadprůměrných naturálních výsledků oproti průměru dané oblasti, protože ta výroba by byla extrémně drahá, čili nerentabilní. To stejné platí i u rybníků. My se teď pohybujeme blízko čísel, která jsou průměrná pro celou Českou republiku, co se týče množství odlovených ryb na hektar vodní plochy.

Takže nadprůměrné odlovy nejsou zárukou ekonomického úspěchu?
Určitě ne. Tvrdím ale, že u nás na Vysočině se produkují lepší ryby než v nižších oblastech, jako je Třeboň nebo Pohořelice. Ryba nemá termoregulační schopnost, tudíž aby začala přijímat potravu, potřebuje k tomu určitou teplotu jejího životního prostředí, tedy té vody. Na Vysočině platí, že voda se na jaře ohřívá později než v nižších oblastech a pak na podzim dříve chladne. To znamená, že svalovina z našich ryb je lépe vyzrálá a podle mě je chutnější než z jiných oblastí. Na druhou stranu nejsme schopni dosahovat takových výnosů jako v nižších oblastech, kde mají více bahnitá dna. My na Vysočině máme spíše písčitá dna, což je dáno povahou zdejší půdy. Všude prohlašuji, že ryby z Vysočiny jsou nejkvalitnější, i když platí, že v době, kdy začínají výlovy, naběhnou novináři do Třeboně. Chápu, že ta jejich značka má dlouhou tradici, naše ryby jsou ale lepší.

Zmínil jste se o tom, že lidé jsou masírováni médii proti zemědělcům. Pořád se skloňuje, že je na polích hodně kukuřice a hodně řepky. Jak se na to díváte?
Začnu řepkou. Novináři tomu nerozumí a někdo jim řekl, že řepka je špatná plodina. My jsme se na střední zemědělské i vysoké zemědělské škole vždycky učili, že řepka je z pohledu agrotechnického zlepšující plodina. To zemědělci nikdo nikdy nevymluví. Zlepšující plodina je například řepka, hrách, vojtěška, jetel, brambory a tak dále, naopak zhoršující plodiny jsou pšenice, ječmen, kukuřice.

V jakém slova smyslu?
Z agrotechnického, protože jde o to, jak ta daná plodina působí na půdu. Poněvadž řepka má silný, hluboký kořen, který vytváří správnou strukturu půdy a když zetleje, tak z něj v půdě zůstává spousta organických zbytků, a je i poměrně dobrou plodinou, která zabraňuje půdní erozi. Naopak obilovina koření mělce a živiny z půdy spíše jen odčerpává. Čili jedno je pohled mediální a nikdo moc nedostal prostor, aby ho vyvrátil. Je to tím, že je nás málo. Za sebe říkám, že řepka není špatná plodina, je to standardní plodina, kterou ale má každý zemědělec pěstovat jen v určitém množství vzhledem k rozloze svých pozemků. To je dáno proto, aby si sám nerozšiřoval nežádoucí patogeny, které by se mohly při větším množství jedné plodiny snáze rozšiřovat. To je dáno pro každou plodinu. Řepka je zpolitizovaná, ano, vyrábí se z ní meřo do nafty, ale zaplaťpánbůh za to. Ať nám někdo poradí, co máme pěstovat. V živočišné výrobě jsme soběstační tak, jak jsme, například u vepřového masa pod 50 procent a tak dále, u řepky naopak máme celkem velkou pravděpodobnost, že ji od nás někdo koupí a je to pro nás tržní plodina i díky meřu do nafty. Vždyť i obilovinu je dnes problém na trhu prodat, cena pšenice je v depresi, o sladovnické ječmeny je také malý zájem, takže nám z toho vychází řepka. Pokud má někdo jiný názor, tak ať kromě toho, že bude proti ní, řekne i to, co tedy máme pěstovat.

Dá se předpokládat, že řepky bude na polích v budoucnu ještě víc?
To si nemyslím. Je to plodina, která se dá obchodovat a o její produkci zájem je, tím se osevní plochy dostaly na úroveň přibližně 400 tisíc hektarů v rámci republiky. To už je zároveň úroveň, přes kterou by to jít z důvodů agrotechnických nemělo. Platí přitom to, co jsem říkal před chvílí: Pokud někdo bude chtít z 30 hektarů osít 30 procent řepkou, což je obrovské číslo, tak na její pěstování vynaloží mnohem víc prostředků, například na nákup postřiků, než ten, který ji bude pěstovat na 12 nebo 15 procentech své výměry.

Týká se to i kukuřice?
To je kapitola sama o sobě. Stát poskytl finanční podpory do stavby bioplynek, stát si to nastavil sám. Za to prostě nemůžeme zemědělce kárat, protože stát řekl, aby vyráběli na polích biomasu, ze které vyrobí energii. Některé podniky se toho chytly, a zase jsme u toho, jak moc se v zemědělství přemýšlí koncepčně. Nikoho za to nechci kárat, já jsem to ale vyhodnotil tak, že je to nedobrý směr a žádnou bioplynku jsem si nepostavil. Kukuřici pěstujeme jen pro dobytek, který máme ve stájích, respektive část z toho pěstujeme na zrno, které se pak zapracovává do krmných směsí.

Pojďme teď k vaší další činnosti. Starostujete už třetí volební období v Lovčovicích. Jak to všechno stíháte?
To musí posoudit občané, řekl bych ale, že osobně to nehodnotím úplně špatně. Myslím, že obec vypadá obstojně a vizuální vzhled je dobrý, byť ještě věci k řešení máme. Teď byla dokončena pozemková úprava, díky čemuž bychom měli zrealizovat další větší akce. Tím bych měl nápady pro obec skoro vyčerpány, Náves, komunikace, sportoviště, osvětlení a další nutné věci vyřešené máme. Rád bych ještě pomohl k obnově rybníčků kousek od vsi a taky obnovení polní cesty kolem obce, která by nám z návsi odsunula zemědělskou dopravu. Pokud se tohle podaří, tak by byl další kus práce hotový. Je pravda, že s tím, jak mi přibývá činností a starostí v podnikání, tak tím méně času a myšlenek mám na to, jak obec dál rozvíjet a posouvat, a taky možná, že tři volební období jsou dost, takže nad nějakým přepřáhnutím samozřejmě přemýšlím. Budu o tom i nadále mluvit se zastupiteli i občany, zda by nebylo vhodné, abychom našli někoho, kdo by do toho vnesl nový, svěží vítr.

Ale je vás asi víc v obci, kdo se o samosprávu staráte?
To určitě, zastupitelstvo je aktivní, spolupráce je dobrá, činnost máme přirozeně rozdělenou, takže to funguje.

Vypadají Lovčovice tak hezky i díky tomu, že máte poměrně značné zkušenosti s čerpáním dotací z firmy a manažerské schopnosti?
Myslím, že ne. Obec dostala jen jednu zásadní dotaci, za kterou navíc byla popotahována v médiích jako jedna z nejzadluženějších obcí. Šlo o dotaci na obnovu povrchu místních komunikací, kdy finanční pohyb byl skoro pět milionů korun. My jsme tuto akci uskutečnili v jednom kalendářním roce a dotaci, která nám pokrývala 90 procent nákladů, jsme měli přislíbenou na ten následující. Takže ano, 31. prosince jsme měli v bance úvěr ve výši pět milionů korun a tím jsme se dostali na to nechvalné druhé místo mezi nejzadluženějšími obcemi v rámci republiky. Už v únoru to bylo jinak, ale to už nikoho nezajímalo, stejně jako žádného novináře nezajímá, že dnes obec nedluží nikomu ani korunu a na účtu má něco mezi čtyřmi a půl a pěti miliony.

Zvládáte toho hodně. Máte vůbec čas na rodinu nebo koníčky?
Koníčků moc nemám, ale dělám myslivost, což vlastně taky je významná součást mé podnikatelské činnosti, protože myslivost provozujeme v několika honitbách o výměře asi dvanácti tisíc hektarů. Mám kamarády z řad myslivců, takže tato oblast je pro mě relax. Je taky pravdou, že na rodinu nemám zas až tolik času, co by se slušelo nebo co mají jiní, ale že bych ji zanedbával, si nemyslím.

Dostanete se vůbec během dne na pole, k rybníku nebo pracujete opravdu jen z kanceláře?
Nejsem tady zavřený, každý den se dostanu ven. Myslím, že jsem spíš provozář než supermanažer s totálními schopnostmi. Jezdím na pole i do stájí, z toho jsem vzešel. Živí mě pole, stáj a rybníky, hlavně tomu se musím věnovat.

Do budoucna byste rád předal starostování v Lovčovicích někomu jinému, přesto nepřemýšlel jste o vstupu do vyšších sfér politiky?
Přemýšlel, ale mám za to, že v dnešní době mám ještě chuť rozvíjet své podnikání, takže se chci věnovat této činnosti. Taky si myslím, že na vyšší politiku ještě nejsem tak úplně nastaven. Zatím jsem pro to nečinil žádné aktivní kroky, ale je pravda, že jsem si s tou myšlenkou pohrával.

Pan Babiš, který podniká ve stejném oboru jako vy, se k tomu taky nějaký čas odhodlával.
Víte, ono to není tak úplně jednoduché. Vy jste se mě ptal na obec, na to, jak funguje, ještě bych k tomu doplnil, že to není zásluha Koláře nebo jakéhokoli starosty, to je zásluha celého zastupitelstva a i všech těch předchozích, což byla generace našich rodičů. Za to současné zastupitelstvo mohu říct, že si uvědomujeme, že to, co děláme, děláme pro sebe a svoje rodiny, takže to vytváříme bez nároku na honorář. Nejsou to malé náklady, pro obec jsou zásadní, a když si je jednoduše neodneseme domů, ale něco za ně zbudujeme, tak je na výsost zřejmé, že každých sto tisíc korun je pak v obci vidět.