„Dostali jsme se teď do bodu, který jsme si vytyčili na podzim roku 2010, když jsme mlékárnu přebírali od francouzské společnosti Les Fromageries BEL. Máme optimálních 120 zaměstnanců, z nichž je naprosté minimum v administrativě. Pomalu, ale jistě se snažíme navázat zpřetrhané dodavatelské vztahy s okolními zemědělci, od kterých jsme před lety brali mléko. Je přece logické, že by měla místní mlékárna zpracovávat produkci farmářů z blízkého okolí. Minulé vedení trochu necitlivě utnulo odběr od nich zbytečně razantně,“ konstatoval spolumajitel mlékárny Bedřich Štecher. 

V rámci možností funguje i prodej, firma dodává na trh nejen své originální výrobky, ale taky produkty v obalech privátních značek obchodních řetězců. Kolik je to procentuálně, zda převažuje anonymní produkce pro supermarkety či výroba s vlastním logem, to nechtěl Štecher komentovat s tím, že „doba je zlá a firma dělá, co může“.

Za ten o něco málo víc než rok ale museli noví majitelé, kteří dříve působili na manažerských pozicích pod Francouzi, učinit i několik nepříjemných rozhodnutí. V listopadu 2010 přebírali mlékárenské provozy v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Moravských Budějovicích plus sklad v Brně. Velmi rychle se ovšem ukázalo, že smysl bude mít jediné: soustředit se na výrobu v Jaroměřicích, zakonzervovat a zatím opustit budovy a stroje v Budějovicích a úplně pustit brněnský sklad. To s sebou přineslo i výpovědi, muselo odejít osmdesát zaměstnanců. Veškeré výrobky teď putují do pražského skladu logistické společnosti Alimpex Food, která je distribuuje dál. „Bereme to jako prozíravé řešení. Nevlastníme přitom žádné kamiony ani cisterny na svoz mléka, dopravu pro nás kompletně zajištuje bítešská společnost BDS,“ popsal spolumajitel.

Vrátí se v budoucnu noví majitelé do prozatím uzavřených hal v Budějovicích? „To v tuto chvíli vůbec nedokážu říct a ani nechci. Ano, máme tam strojní vybavení na výrobu krabicového mléka a kvalitně vybavenou sýrárnu. Ale nyní je pro nás naprosto stěžejní udržet v rozumných mezích existenci mlékárny v Jaroměřicích,“ podotkl Štecher. Narazil tak na problém, který řeší české mlékárny obecně. Mléko je vstupní surovina, kterou nelze ničím nahradit. Její cena je v současnosti okolo 8,30 koruny za litr, jen za loňský rok se zvedla o 12 procent. To je samozřejmě pozitivní zpráva pro farmáře, už trochu horší pak právě pro mlékárny, od nichž odebírají výrobky obchodní řetězce. Ty logicky chtějí co největší marži, tedy brát od mlékáren co nejlevněji a své podmínky si umějí nadiktovat.

Eidam? Problém

„O dvanáct procent loni vzrostla cena vstupní suroviny – mléka a jen o čtyři procenta cena mléčných výrobků v regálech obchodů. To je snad dost ilustrativní nástin, v jakých mantinelech se ve svém podnikání pohybujeme,“ zhodnotil situaci Bedřich Štecher.
V Jaroměřicích se vyrábí mimořádně kvalitní tvaroh, to je hlavní zdejší produkt. Dále se tu dělá výborné pomazánkové máslo a smetanový termizovaný sýr Fénix. Dalším stěžejním výrobkem je eidam. „Trh s eidamem je v Česku problematický. Tuzemské výrobce válcuje konkurence z Německa a z Polska. Oficiálně Němci a Poláci nedostávají žádné vládní finanční injekce. Já si ale nedokážu vysvětlit, jak to dělají, že umějí dodávat tvrdý sýr obchodníkům za tak nízké ceny,“ naznačil své pochybnosti spolumajitel jaroměřické mlékárny.

Proč je například tvaroh z Jaroměřic tak dobrý? Je to jednoduché. Nevyrábí se na odstředivkách, ale starou metodou odkapávání syrovátky přes plátěné sáčky. V odstředivkách se vnitřní struktura hmoty rozbíjí, hospodyňky to poznají při vaření, takový tvaroh nedrží tvar, roztéká se. Obecně výrobky z Jaroměřic neznají konzervanty, umělá barviva ani stabilizátory. Pomazánkové máslo je čistě smetanové i termizovaný sýr Fénix je z nefalšované smetany.

Jaroměřičtí sbírají potravinářská ocenění, dokázali splnit náročné požadavky a obdrželi certifikát CEFF, který spotřebitele, laicky řečeno informuje, že výrobek neobsahuje žádná závadná „éčka“. A taky obdrželi mezinárodně uznávanou potravinářskou certifikaci IFS, která garantuje bezpečnost vyráběných potravin nejvyšší kvality.

Investovali vůbec noví majitelé do své firmy v době krize a starostí s nasměrováním společnosti nějaké další peníze? „Vložili jsme do provozu řádově statisíce až miliony. Abychom mohli mít certifikáty, že vyrábíme kvalitně, museli jsme například koupit detektor kovů za stovky tisíc. Spotřebitel tak má jistotu, že v našem výrobku nenajde třeba šroubek nebo kovovou šponu,“ přiblížil Bedřich Štecher.

 

Jaroměřická mlékárna a.s.  ročně zpracuje 43 milionů mléka. Mlékárenský provoz ve čtyřtisícovém městě existuje od roku 1937. V roce 1994 byla zprivatizována, nejprve patřila pod Želetavskou  sýrárnu a.s., poté do podzimu 2010 pod francouzský koncern Les Fromageries BEL.