„Mrzí nás to, protože v našem městysi už žádný jiný hostinec není, lidé si nemají kam sednout, občerstvit se, vypít pivo a popovídat si,” krčí rameny starostka Uhelné Příbrami Marie Ostatnická. Bývalý zájezdní hostinec má gotické základy ze 14. století. Nejslavnějšími hosty v něm byli dva králové, český Jiří z Poděbrad, a uherský, později ovšem rovněž český, Matyáš Korvín.

Matyáš proti tchánovi

Jak se k příbramskému stolu dostali? Na jaře 1468 Korvín vyhlásil svému tchánovi (Matyáš měl za manželku Poděbradovu dceru Kateřinu - Kunhutu) otevřené nepřátelství. Počátkem roku 1469 v Brně dobyl Špilberk a vydal se do Čech. Za pouhých šest dnů dorazil přes Litomyšl, Vysoké Mýto a Hrochův Týnec, kde se k němu připojily oddíly české katolické Jednoty zelenohorské, až ke Kutné Hoře. Král Jiří kolem města narychlo sebral 12 000 branných mužů a s vozovou hradbou šel sokovi vstříc.

Matyáš si však přímý střet rozmyslel, cestou z Brna na Vysočinu mu zaostal týl, byla zima, chyběl proviant a píce pro koně. Proto 25. února zavelel k ústupu ve směru Žleby, Ronov, Uhelná Příbram, Chotěboř. Jiří však zetě předhonil a nedaleko Vilémova sevřel do kleští. Ve vsi Uhrov, tehdy Ouhrov, bylo 27. února 1469 ujednáno příměří. „Toho dne ráno ve vsi Ouhrově, přivítavše se spolu, vešli do jedné velmi špatné jizébky, v ty časy spálené, a tam jsou mezi sebou rokovali”, psal kronikář o tom, co později na plátně namaloval Mikoláš Aleš.

Ujednání bylo tehdy ještě tajné, dobový letopisec je proto uvedl slovy: „…toliko oznámilo se, že král Jiří přijal pozvání Matyášovo, aby toho dne obědvali spolu a Jiří aby byl u něho hostem. Stalo se tak v Uhelné Příbrami. Tam pak brzy za Matyášem přijel i Jiří se syny svými. Když pak podával ruce před ním u Matyáše osobám, Zdeněk ze Šternberka řekl nahlas, že on nedá ruky své tomu kacíři (rozuměj husitskému králi - pozn. aut.), leda k jeho smrti. Surovost tu obracel Matyáš hned v žert a smích. Jiří dělal se, že ji neslyšel. Z toho jest se domysliti, jaká tudíž panovala při tabuli srdečnost a upřímnost, i jaké bylo mezi hodovníky veselí, ačkoli Matyáš mluvil prý nahlas, že má krále českého vše rovné potkati”.

Spali u uhlířů

Kde před trachtací královští protivníci nocovali? - Matyáš Korvín v Uhelné Příbrami, Jiří z Poděbrad v Uhrově. Volba na tato místa padla především proto, že usedlosti zámožných uhlířů královským družinám poskytovaly lepší ubytování, než poddanská obydlí v jiných vsích. A kdy to přesně bylo? Turistické publikace se různí, některé uvádějí již 26. únor, druhé následující den, třetí až 27. únor. Kupodivu ani letos vydaný velmi kvalitní životopis Matyáše Korvína z pera historika Antonína Kalouse přesné datum nesděluje; zveřejňuje mapku střetnutí pod datumově nepříliš určitým podpiskem: „Vojenská tažení vedoucí k dohodě u Vilémova v únoru 1469”.

Hospoda končí

Buď, jak buď, v onom měsíci onoho roku v Uhelné Příbrami holdovali dva králové, dříve příbuzní, teď protivníci, kteří se nakonec dohodli. Jedlo se a pilo na uherský účet. Ale dnes už v městysi neplatí postřeh Bohumila Hrabala, že „v Čechách se zpovědnice přestěhovala z kostela do hospody”. Příbramský hostinec má zavřeno.

Ivo Havlík