„Neunesl jsem tíhu domácího prostředí, měl jsem to až moc v hlavě,“ přiznal český reprezentant, který byl před závody v Novém Městě na Moravě v hodnocení SP na výborném 12. místě. Po nich si ale pohoršil o tři příčky na patnácté místo.

Po prvním závodě jste tvrdil, že na stadionu byl od českých fanoušků pořádný rachot. Vzal jste si tedy do těch dalších do uší špunty, jak jste si naplánoval?

Špunty jsem měl. Na trati bylo příjemné, že jsem diváky neslyšel. Jenže na střelnici to moc nepomohlo. Sice jsem ušetřen výkřiků po úspěšné ráně, ale stejně jsem to měl pořád v povědomí.

Počítal jste, že by s vámi mohlo domácí prostředí zamávat?

Nejsme na to moc zvyklí ze Světového poháru. V Oberhofu nebo Ruhpoldingu je řev ještě větší, ale nás Čechů se to tolik netýká. Tady to bylo něco jiného, nezvládl jsem to. Je ale dobře, že jsme si tenhle tlak vyzkoušeli. Za rok bude v Novém Městě na Moravě mistrovství světa, to bude ještě větší rachot. Musím se poučit, mám na to rok času.

Když pomineme tlak, jaké bylo závodit doma?

Prý dnes na stíhačku přišlo osmnáct tisíc lidí. Atmosférou jsem velmi mile překvapený. Celý svěťák proběhl bez komplikací, byl dobře uspořádán. Věřím, že za rok to bude ještě lepší.

Nebudou vám fanoušci v dalších závodech Světového poháru chybět?

Ani snad ne (úsměv). Samozřejmě nic proti nim, protože byli úžasní. Já se ale potřebuju srovnat.

Nejvíce se vám dařilo ve sprintu. Dvě z prvních tří ran jste ale minul. Bylo to těžké najít motivaci a zakousnout se zpátky do závodu?

No, dařilo v uvozovkách. Zajel jsem dva mizerné závody a dnes jsem přidal třetí. Ve sprintu to nic příjemného nebylo, dva okruhy v ležce bylo moc. Stojka byla celkem dobrá, i když jsem kroužil ještě jednou. Přitom běžecky jsem se cítil dobře a mohl jsem být klidně do první desítky. Tři chyby ale byly moc.

Dnes jich bylo ještě víc, šest…

I od stíhačky jsem čekal víc. Nešlo to na střelnici, špatná psychika znamenala i trápení na trati. Prostě jedno bylo s druhým.

Neplánujete nějakou psychologickou přípravu?

Asi bych potřeboval spíš tu psychiatrickou (smích).